úhel pohledu

Je 17. listopadu, republika se po právu dojímá událostmi, které se odehrály před 35 lety a díky nimž třeba já osobně mohu celou svou existenci prožívat ve svobodě. Na věž místního zámku je promítána česká trikolora, zpívají se Modlitby pro Martu a já sedám ke sloupku, jehož primárním spouštěčem byly blížící se půlkulatiny Sergeje Polunina… Mám pocit, jako bych vnitřně zrazovala nějaký humanistický ideál.

Od momentu kedy som začal študovať produkciu na HAMU a organizovať predstavenia, vnímam ich úplne inak. Pri dielach, na ktorých sa podieľam, si vydýchnem až po tom, čo je všetko za mnou a na javisku sa poklonia posledný účinkujúci a dostanú všetci do rúk svoj kvet.

Je trendem současné západní kultury experimentálně upouštět od fyzické nebo jakékoli jiné umělecké excelence? Vystavovat diváky voyerismu vlastní touhy pro dosažení autenticity, která se však stává mlhou nad virtuózní minulostí? Proč například výborný žonglér ani jednou během svého sóla nesáhne na kuželku? Z jakého důvodu je akce vzdušné akrobatky založena na sebepozorování vlastních reakcí vůči objektu, ke kterému se ale fyzicky nakonec nevztáhne?

Vždycky jsem cítila, že chci mít jednou dítě. Na tu těžkou, dotěrnou a neforemnou otázku „kdy?“ jsem si dlouho zvládala vytvořit obranou krustu z odpovědí. 

Spolu s létem tento rok skončily i Lidové noviny. V červenci se do médií dostala zpráva o jejich zániku s tak trochu nejasným příslibem online verze a s tvrzením, že zpravodajský web Lidovky.cz zůstane, jeho obsah se dokonce rozšíří. 

Závěr kontroly Národního kontrolního úřadu (NKÚ) na Ministerstvu kultury, zveřejněný na začátku července (zde), by neměl úplně zapadnout. Je to smutné čtení.

Recenzenti mohou občas propadnou skepsi, že už je vlastně nic nepřekvapí, že už tady všechno bylo.

Už léta se netajím tím, že nemám ráda, když se umělectvo na plakátech a propagačních materiálech rozřazuje podle národnosti. Rozumím tomu, že v některých žádostech o financování bývá potřeba vykázat mezinárodní účast. 

Status umělce. Sousloví, které tu s námi je od doby pandemické, ne-li déle. Ve chvíli, kdy EU schválila plán obnovy, umělecká obec získala dojem, že má jedinečnou příležitost nejen prosadit, ale také ufinancovat smysluplnou realizaci něčeho, co pomůže ukotvit pozici umělce ve vztahu ke státu, a nakonec možná i ke společnosti. 

První část článku situovala obě místa geograficky, politicky a lehce i co do jejich každodennosti. Nedílné to součásti pro přistávání na daném místě. 

Název se inspiruje publikací A field guide to iLANDing – scores for researching urban ecologies, která obsahuje partitury nashromážděné během deseti let působení organizace Interdisciplinary Laboratory for Art Nature and Dance v New Yorku (iLAND) pod vedením Jennifer Monson. 

Již pár let připravuji pro Taneční aktuality podcasty. Momentálně dokončuji sérii Mladá krev, v níž se snažím ukázat, jaké problémy řeší tanečníci a tanečnice na začátku kariéry. 

Josef Bartoš ma opäť vyzýva, či by som nenapísala niečo o dianí okolo nášho ministerstva kultúry a Fondu na podporu umenia (FPU). 

Třpyt šatů, nagelované vlasy a nahněděná kůže. Co si vybavíte, když se řekne taneční sport? Kolik z těchto asociací vlastně vnímáte pozitivně? A jak často se vydáváte poznávat taneční krajiny, které neznáte?

Pražským uvedením vítězné inscenace se na začátku března uzavřela soutěžní přehlídka tanečního umění s názvem Balet 2023.