Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu

Kristýna Slezáková. Foto: Barbora Šeberová.

Autor Josef Bartoš

Do minulého školního roku jsi působila jako pedagožka na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Co tě motivovalo k tomu, přihlásit se do výběrového řízení na ředitelku Taneční konzervatoře Brno?
Bylo to impulsivní rozhodnutí. Chtěla jsem to zkusit. Řekla jsem si, že se přihlásím a uvidím, co se stane. Když se ale ohlédnu zpětně, je pravda, že jsem potřebovala změnu. Brno mě táhlo už několik let, mám tam část rodiny. Říkávala jsem si: pokud bych měla tak skvělou práci v Brně, jako mám v teď Ostravě, možná už bych se dávno přestěhovala. 

Takže to bylo spíš náhlé rozhodnutí.
Když jsem nad tím zpětně přemýšlela, vybavuju si důvody, které mě k rozhodnutí zkusit to vedly. Ale ve chvíli, kdy jsem podávala přihlášku na konkurz, jsem si jich nebyla plně vědoma.

Jaké tedy byly?
Učím už od 18 let a věnuju se své práci na plný úvazek. To je opravdu dlouhá doba a možná i proto jsem nedávno začala pociťovat jakési vyhoření. Navíc přispěl i covid, kdy se všechno zpomalilo a člověk měl čas nad sebou přemýšlet. A když se ten svět zase rozběhl, uvědomila jsem si, že můj profesní život se ubíral zběsilým tempem, což mě velmi unavovalo. Navíc jsem vnímala i rozevírající se generační nůžky mezi mnou a studenty a ptala jsem se sama sebe, zda jim mám ještě co nabídnout…
Kromě toho jsem před dvěma třemi lety uvažovala nad tím, že bych si dala pauzu. Přemýšlela jsem i nad změnou oboru, ale to samozřejmě není jednoduché, když má člověk praxi v tom svém, díky čemuž pobírá i vyšší plat. Takže pustit se do něčeho úplně jiného s hypotékou a dcerou vůbec nepřipadalo v úvahu.
Zároveň jsem si uvědomila, že na ostravské konzervatoři pro mě dozrál čas k nějakému rozhodnutí. Měla jsem pocit, že nemám kam dál vykročit, žádný jiný směr se nenabízel, a přitom já jsem člověk, který se potřebuje neustále vzdělávat a rozvíjet. Nedokázala jsem si představit, že zbývajících 20 let do důchodu strávím na stejném místě, bez vize dalšího pokračování.

Jak přesun do Brna prožíváš?
Velmi dramaticky. V Ostravě žiju od narození, mám s ní spjatý celý život. Osobní i umělecký. Pobývala jsem nějakou dobu v zahraničí, ale jinak jsem kovaná Ostravačka. A teď ze mě bude Ostravačka jako Brno. (Smích.) 
Ale nechci předjímat událostem. V červnu jsem se rozloučila se svými ostravskými kolegy. Byl to pro mě velmi emotivní moment, protože mám ke konzervatoři úzký a vřelý vztah. Chodila jsem tam na tréninky ještě jako členka amatérského souboru Lenky Dřímalové a později jako tanečnice poloamatérského souboru Zóna. Pak jsem tam začala učit, otevřel se i obor současného tance, který jsem s kolegy spoluvytvářela… Takže nebudu zastírat, že to pro mě bylo velké rozhodování, ale nakonec ve mně převládla tendence neustrnout na jednom místě a přijímat nové výzvy. 
Aktuálně se těším. Když jsem se dozvěděla, že mě přijali, tak jsem se spojila s aktuálním ředitelem a vyrazila do Brna na návštěvu. Seznámila jsem se s budoucími kolegy, nasála tamní prostředí a teď už začínám do celého procesu i organizačně vstupovat.

Nastupuješ k 1. srpnu?
Ano. Ale samozřejmě rozvrhy a úvazky na následující školní roky byly ještě v gesci dosavadního ředitele. 
Možná ještě dodám, že jsem hodně nad tím přechodem přemýšlela i tak, že člověk vlastně jde kopat za jiný tým. Ale pak si uvědomíš, že všem jde o totéž. Chceme, aby studenti našli uplatnění, aby taneční profese byla atraktivní pro velké spektrum lidí, a to nelze udělat jinak než vzájemnou spoluprací. Konzervatoří i souborů. Definovala jsem si to pro sebe tak, že budu kopat za tanec samotný.

Jak vnímáš svou novou pozici? Cítíš se připravená? Protože pozice pedagožky a ředitelky vyžadují jiné kompetence.
Samozřejmě je to jiné, ale uvidíme. Před asi šesti lety jsem kromě učení začala organizovat workshopy jógy a improvizace, po nějakém čase se z toho vyvinula pravidelná série spojená dvakrát ročně s celovečerním představením. Už tohle byla vykročení mimo pedagogickou sféru, protože tyto aktivity obnáší podávání žádostí o granty, organizační a produkční složku, začala jsem postupně nahlížet do administrativy, uzavírání smluv, vyúčtování a podobně. I mě překvapilo, že mě to baví, jak snadno jsem do této role vplula. 
Otázkou zůstává, jestli pozice pedagoga a ředitele jsou skutečně natolik odlišné. Jako pedagog taky vedeš lidi, máš vlastní vizi a doufáš, že je dostatečně nosná a inspirativní na to, aby se k ní připojili další. V obou rolích musí mít člověk pochopení, musí být otevřený, ale zároveň i odhodlaný, aby řekl, třeba že tohle už je mimo jeho záměr a že se půjde jiným směrem.
Nepochybuju ale o tom, že spoustu věcí se budu učit za pochodu. Ono to ani jinak nejde, pokud žadatel nemá zkušenosti s vedením jiné konzervatoře. Musím samozřejmě také absolvovat předepsané studium, což, doufám, mi dodá potřebné kompetence.

Jaké studium?
Ředitelé musí povinně ze zákona absolvovat Kvalifikační studium pro ředitele škol a školských zařízení, aby mohli funkci vykonávat. Stálo to i v podmínkách výběrového řízení, jedná se o roční vzdělávání.

A jaké bylo výběrové řízení?
Měla jsem z toho velmi dobrý pocit. Zřejmě jsem i dobře zapůsobila na členy komise, cítila jsem společné naladění. Byl to milý rozhovor a otázky se většinou týkaly vize školy, obsahu práce a podobně. Samozřejmě jsem se na konkurz připravovala, prostudovala jsem si například školský zákon i kompetence ředitele… ale pravdou je, že když člověk nastupuje do podobné funkce, málokdy ví, do čeho se pouští.

Znáš prostředí brněnské konzervatoře?
Neznám. O škole samozřejmě vím z různých veřejných setkání a prezentací, znám i práci pedagogů skrze jejich absolventy. Takže nějaké povědomí mám, ale nikdy jsem tam neučila.

Zmiňovala jsi, že se tě na konkurzu ptali na vizi. Můžeš nám ji prozradit?
Před konkurzem jsem nahlédla do školního vzdělávacího programu a udělala jsem si rámcovou představu o tom, jaké bych udělala změny. Studium se dělí na dva obory, klasický a moderní/současný. Vnímám, že nejvíce prostoru pro rozvoj je v té současné větvi, a proto mou vizí je zejména to, aby se současný obor stal skutečně současným. V klasické sekci chci nejdříve pozorovat, rozhlédnout se, poznat ji do detailu a teprve pak navrhnout případné změny. Kdežto u té současné sekce jsem hned měla jasno například v tom, že je nutné, aby se navýšila dotace hodin současného tance. 
A pak si myslím, že je velmi důležité zaměřit se směrem ven, nezůstat v tom uzavřeném malém tanečním světě. Prezentovat obor pomocí sociálních sítí, udělat dobrou marketingovou strategii a přivést další mladé lidi na chuť studovat náročný, ale nádherný obor tanec.

Jaké budou tvé první kroky po nástupu na pozici ředitelky?
Myslím, že by se to měli dozvědět nejdříve zaměstnanci, a proto si to prozatím nechám pro sebe.

Tvoje všeobecné zaměření je spíše na moderní, současný tanec. Brněnská konzervatoř je ale známá svými dobrými výsledky především, co se týká absolventů klasické linie. Když ses hlásila do konkurzu, nebála ses střetu se světem klasického tance?
Ani ne. Brala jsem to tak, že mě buď vyberou, nebo nevyberou, předpokládala jsem, že sami mají nějakou představu a já do ní buď zapadnu, nebo nikoliv. Vlastně ani nevím, proč by k nějakému střetu mělo dojít. V dnešním světě se oba světy navzájem obohacují, často si tanečníci nevystačí jenom s výbavou současného, nebo klasického tance.

Už jsme tu zmiňovali více českých konzervatoří. V čem si myslíš, že jsou si podobné?
Myslím, že všechny aktuálně spojuje jedno téma: každý rok se hlásí méně zájemců, než bychom si přáli. 

Proč je jich čím dál méně?
To je samozřejmě otázka, kterou se zabýváme všichni, a zároveň se na ni velmi těžko odpovídá. Svůj podíl na tom má obecné nastavení společnosti, které není zrovna nakloněno umělcům. Ani náš bývalý prezident se na adresu umělců nevyjadřoval zrovna vstřícně. Ty roky nepřátelství vůči kulturní komunitě se podle mě na vztahu veřejnosti k umění hodně podepsaly. K tomu pak připočtěme poměrně nízkou uplatnitelnost absolventů a finanční ohodnocení, které se rozhodně nedá označit za atraktivní… 
Navíc ve společnosti obecně vládne orientace na výkon. Rodiče chtějí, aby jejich potomek byl úspěšný a zajištěný, takže ho raději pošlou sportovat, než aby šel tančit. Ve sportu jsou totiž peníze, v tanci nikoliv.

Asi se není čemu divit, zejména nízká uplatnitelnost a finanční ohodnocení nezní zrovna motivačně.
Ano. Navíc dnešní společnost hodně dbá na duševní zdraví a pohodu, ale tanec v sobě obsahuje i velkou přísnost a atletickou disciplínu.

Domníváš se, že nejde skloubit duševní pohodu a atletickou přísnost?
Jsem přesvědčená, že to jde dohromady velmi dobře. Koneckonců sama tímto vyváženým způsobem žiju, nebo se o to stále snažím. Tanec není jenom dřina a odříkání, je to nádherné propojení těla a ducha. Alespoň proto já tančím. Duševní pohoda se ale často interpretuje tak, že všechno má být pozitivní, bez problémů a námahy, ale tak to přeci nefunguje. 

Kristýna Slezáková (1978)
Tanci se aktivně věnovala od roku 1990, nejprve soutěžnímu společenskému tanci, poté tanci současnému v Tanečním divadle Zóna Lenky Dřímalové. Vystudovala Ostravskou univerzitu, následně také HAMU v Praze, kde získala rovněž doktorát v oboru taneční věda. Jako interpretka vystupovala s Tanečním divadlem Zóna, následně začala účinkovat v operetách a činohrách NDM (Zpívání v dešti, Crazy for you, Krvavá svatba,Šakalí léta, Kabaret a další), dva roky vedla vlastní pohybově-divadelní jednotku Stres ve Vřesu. Od roku 2003 intenzivně studovala brazilské bojové umění capoeira, které bylo zároveň jádrem její disertační práce. Vyučovala současný tanec na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Vytvořila řadu choreografií pro činohru NDM, pro Komorní scénu Aréna, Činoherní studio v Ústí nad Labem a další. Spolupracovala také s operním souborem a operetou/muzikálem jako interpret. Je stále aktivní tanečnice. V roce 2022 uvedla celovečerní improvizační projekt Plynutí, se kterým v různých interpretačních obměnách dvakrát do roka vystupuje. Rovněž tančí v muzikálu Jesus Christ Superstar v NDM v Ostravě a v opeře Here I am, Orlando v Národním divadle Brno. Od školního roku 2024/2025 nastupuje jako ředitelka Taneční konzervatoře Brno.