recenze

U příležitosti Roku české hudby přizval Pražský komorní balet již po šesté ke spolupráci renomovaného choreografa Petra Zusku. 

Balet Národního divadla moravskoslezského vstoupil do nové sezony se složeným večerem. Nový titul ČISTÁ RADOSTance je nejen slovní hříčkou, ale především průřezem od neoklasiky po současný tanec, tak jak ho modelují nejen choreografové ostřílení, ale i ti začínající.

V ústeckém Severočeském divadle opery a baletu se konala premiéra věnovaná Roku české hudby, respektive Bedřichu Smetanovi, od jehož narození letos na jaře uplynulo 200 let. Jubilejní výročí bylo příležitostí pro téměř všechny české operní domy i orchestry k nastudování jak slavných, tak i méně známých opusů tohoto skladatelského velikána.

Po více než deseti letech se do britské metropole vrátil soubor National Ballet of Canada, a to rovnou s vpravdě národním programem sestaveným z děl tvůrců a tvůrkyň kanadské provenience, kteří zastupují různé generace – Jamese Kudelky, Emmy Portner a Crystal Pite.

Jak přimět tělo a mysl kráčet kupředu, když stojíme tváří v tvář nezvratné diagnóze? Soubor Tantehorse představil v rámci letošního festivalu 4+4 dny v pohybu multižánrový projekt, jemuž je pohyb vpřed (a skrz) formou i tématem. 

Zatímco Prahu ozářila světla Signal Festivalu, prostory ARCHY+ zalily paprsky apokalyptického Slunce Jany Burkiewiczové, poslední premiéry souboru Burkicom, v níž se známá česká choreografka obrací k tématu umělé inteligence vtělené do robotických humanoidů. 

Nový projekt Cirku La Putyka spojuje vizuální umění, pohybové divadlo a nový cirkus. Samotní tvůrci jej nazývají experimentem. 

Je až s podivem, že se na repertoáru baletního souboru Národního divadla pod vedením uměleckého šéfa Filipa Barankiewicze objevují konečně čeští tvůrci mladší generace. 

Taneční zpracování původních divadelních her je pro choreografy vždy výzvou. Na jevištích ožily Shakespearova dramata a komedie, jimž se ve světě baletu obzvláště daří. 

Nejnovějším přírůstkem do repertoáru Baletu Moravského divadla v Olomouci je komponovaný večer s názvem Freedom in Motion, jehož premiéra proběhla letos v květnu.

Co má choreograf společného s kurátorem? A co tanečník s galerijním exponátem? V rámci výstavy 1939–2021: Konec černobílé doby uvedla Národní galerie ve spolupráci s platformou SE.S.TA tanečně-performativní instalaci mezinárodně uznávané choreografky Alice Chauchat.

Soubor Lenka Vagnerová & Company vtrhl do nové divadelní sezony plnou silou. Premiéra Mystical Self od Edivalda Ernesta je totiž drásající výpovědí, která vás nenechá v klidu a útočí na vaše fyzické i mentální receptory s neuvěřitelně obsedantní vehemencí. 

Malá scéna v Jatkách78 nalákala diváky na nový, kolektivní počin skupiny MANUS Art Collective s přesahem do vizuálního umění a hudby. Tepy čar je performativní projekt, který vznikl ve spolupráci choreografky Štěpány Nlasa Mfuta, výtvarníka Lukáše Musila a skladatelky, producentky a zpěvačky Never Sol.

Nový cirkus se stále více stává prostředkem k vyjádření příběhu, tématu, které je pro daného interpreta či interpretku důležité. Už dávno, tedy hlavně u menších projektů, nejde jen o pobavení diváka ohromujícími triky, ale i o naléhavost či edukativnost sdělení.

Díky programu Nová krev na scéně v produkci Nové sítě dostala choreografka a umělkyně Natalie Tun příležitost vytvořit vlastní divadelní projekt. Výsledkem její práce, s převážně ženským mezinárodním týmem nově vznikajícího souboru LUSK, se stala taneční inscenace YUTORI.