Juniorský soubor NdB2 přináší svěží vítr. Umí jít do hloubky, ale ne vždy se to daří

Capriccio. NdB2. Foto: Arthur Abram.

Autor Klára Huvarová

Juniorský soubor NdB2 vnesl do Reduty svěží nádech, nastupující taneční generace jako by si o něco více užívala bedlivé pozornosti diváků a vychutnávala si možnost v jednotlivých kusech, i když pokaždé jinak, pohybově vtipkovat. Ač některé momenty doprovázela mírná nejistota či technická klopýtnutí, celkový dojem byl přinejmenším energizující.

Choreografií se tento rok, na rozdíl od posledně uvedeného programu, ujali zkušení umělci, kteří s mladými talenty úzce spolupracují. Jako první, ač název programu napovídá jinak, přišla na řadu práce For2 od baletní mistryně NdB2 Markéty Pimek Habalové, následovalo Capriccio, o které se postaral umělecký vedoucí souboru Uladzimir Ivanou, a závěr patřil Silent Woods od uměleckého šéfa Baletu NdB Mária Radačovského. Škoda jen, že divadlo nezveřejňuje také taneční obsazení jednotlivých repríz. Juniorský soubor je letos téměř zcela obměněný, a i kdyby nebyl, požadavek na uvedení aktuálního obsazení se mi zdá logický. Jinak je publikum bohužel odsouzeno ke sledování bezejmenných umělců (pokud na internetu či sociálních sítích nevyvine vlastní iniciativu).

Mezi třemi uvedenými kusy bychom jen těžko, a navíc zbytečně, hledali jednotící tematickou linku. Mozaiku tří nových choreografií namísto toho propojuje pobídka ke společnému fantazírování, přičemž interpretaci stěžejních momentů publiku ulehčují výrazná a snadno čitelná gesta tanečníků.

Komponovaný večer v sobě kombinuje prvky klasické baletní techniky a současné přístupy, s nimiž tvůrci rozvíjejí neoklasický taneční kánon. (Neoklasika se v repertoáru Baletu NdB objevila už vícekrát, nejvýrazněji v programu složeném výlučně z děl George Balanchina – recenze zde).

For2

Rozverná choreografie For2 ukazuje, jak snadno lze narušit mezilidské vztahy vlivem materialistických ambicí. Dva tanečníci a jedna tanečnice zprvu navozují pohodovou, přátelskou atmosféru. Jejich tanec připomíná hru. Smějí se. Pózují na společná selfie. Navzájem se doplňují a působí, že jsou na jedné vlně. Dokud však tuhle synergickou trojici tanečníků ve vínových kraťasech nenaruší jedno modré sofa – malé, zato schopné se z ničeho nic stát středobodem všeho. Jak ale následující scény dokazují, jedno úzké kanape zkrátka nemohou mít tři.

Na hudbu Josefa Myslivečka se tak rozehrává komediální, nápaditý, někdy až přehnaně expresivní souboj o přivlastnění sedačky. Propnuté špičky létají vzduchem, dlouhé paže odhánějí protivníky a soustředí se na získání jediného předmětu, který na jevišti je. Navenek to celé působí humorně, někde uvnitř ale z For2 cítím tíhu materiální doby, ve které žijeme. Žertovná choreografie tak vede k zamyšlení, proč tak lpíme na věcech okolo nás. A za jakou cenu?

Společné části jsou sehrané, a především pohybově vypointované. Tři vložená sóla pak dynamiku celé choreografie zpomalují a dávají prostor jemnějšímu vyjádření emocí. Celé For2 je přitom esteticky čisté a drží se dvou hlavních linií – vztahu tanečníků mezi sebou a jejich individuální touhy po ukořistění předmětu, nebo alespoň jeho části. Vše je srozumitelné až do samého konce, který připomíná, že lidé jsou v některých směrech nepoučitelní a naděje na usmíření může být pomíjivá. Choreografie tak končí na svém začátku a tanečníci se dostávají do kruhu dění, které ukončuje až zatažení opony.

První část večera obsahově, vizuálně i pohybově zapůsobí, pobaví, dovede k zamyšlení a hlavně navnadí. Úvodní For2 je zároveň tím nejlepším z celého triptychu, neboť jeho hravost ani hloubku myšlenky už další kusy nepřekonají.

Capriccio

Prostřední kus připomíná něco mezi kabaretní show, divokým snem a chaotickou mafiánskou přestřelkou. Capriccio Jana Nováka podněcuje k rozehrání rozverných tanečních scének, což se na jevišti projevuje v pestré kombinaci stylizovaných výstupů. Celkově ale choreografie působí spíše jako estrádní podívaná, kde forma převažuje nad obsahem. Zamyšlení se nad různým pojetím štěstí zůstává v pozadí a ústřední motiv přebíjí spíše nadsázka. Vezmeme-li ale v potaz, že capriccio v překladu znamená rozmar či vrtoch, tvůrčí pojetí v tomto kontextu nakonec dává smysl.

V choreografii vystupuje osm tanečníků, kteří na první pohled zaujmou zejména výraznými kostýmy a jazzovým číslem v úvodu. Třpytivé čelenky, dámské podpatky, zeleno-zlatý oblek, černá paruka i přilepený knír – to vše poutá pozornost, ač občas na úkor pohybu. Choreografie je přitom bohatá na rychlé přechody a skupinové pasáže, jejichž protipól představuje několik zklidnění v podobě intimních duetů. Dějová linka je rozkouskována do krátkých a dost různorodých obrazů, což přispívá k rychlému spádu a rozmanitosti díla. Místy však tato struktura vede také k zahlcení diváka mnoha drobnými příběhy.

V Capriccio vyčnívá záporná postava mafiána a vlezlého frajírka. Právě jeho výstupy přináší největší přesah. Například jeho duet s něžnou partnerkou (jenž na mě působí jako znásilnění k tanci) dokazuje, jak malá gesta zrcadlí mocenské vztahy mezi lidmi. Ona odporuje, on s ní stále manipuluje. Nejde o souboj, ale o nesouhlas. Společně předvedou taneční dialog, který upozorňuje na nerovný vztah mezi nimi. Duet místy vyvolává až znechucení pro bezohledné (společností často přehlížené) zacházení, které choreograf v Capriccio zachycuje.

Silent Woods

Závěrečná choreografie má být zasněním do minulosti. Na mě kus navíc působil jako souboj s nespavostí, během něhož si tanečnice přehrávají hypotetické scénáře, hledají konce pro své nevyřešené milostné románky a navzájem na sebe dohlížejí. Nechybí pyžama ani deky. Koncerty pro violoncello Antonína Dvořáka pak místy nalaďují tak soustředěnou atmosféru, že snáze vyzní každá technická či rytmická nesrovnalost. 

Ať už choreografie zprostředkovává živé sny, neutichající myšlenky, či vracející se vzpomínky, čtyři tanečnice a jejich tři partneři v ní prožívají celou škálu emocí. Často jim ale schází uvěřitelná emoční hloubka, kterou by diváky lépe vtáhli do děje. V paměti mi ulpívají spíše taneční pasáže dívek s peřinami (a pod nimi), které vyplňují prostor mezi jednotlivými sny a vnášejí do díla jistou hravost a inovaci. Tyto obrazy celou choreografii rámují a dramaturgicky sjednocují.

Interakce tanečnic s partnery pak přináší i pár velmi lyrických momentů, kdy tanečnice působí jako zasněné bytosti, jež se nechávají unášet jen svými představami. To znázorňuje i závěr jednoho z duetů, kdy muž na peřině opatrně odtahuje svou partnerku do pozadí scény. Silent Woods i v těchto chvílích nabízí prostor pro vlastní interpretaci, kdy můžete povolit uzdu fantazii a domyslet si, proč a jak zobrazované vztahy končí. Choreografie podněcuje vaši imaginaci, aniž by s sebou nesla velké poselství či vybízela k hlubšímu zamyšlení.

V již pátém programu juniorského souboru NdB2 se projevuje talent nové generace. Celý večer navíc doplňuje ostatní inscenace, které byly na naší taneční scéně uvedeny k příležitosti Roku české hudby – například Pro mou vlast v Pražském komorním baletu (recenze zde) nebo Slovanské tance v Jihočeském divadle. O něco větší poctu českým skladatelům by ovšem tvůrci složili, kdyby k Silent Woods / Capriccio / For2 přizvali kromě nadaných tanečníků také živý hudební doprovod a nevyužívali nahrávek.

Největší kouzlo komponovaného programu nakonec tkví v jeho různorodosti a svěžesti. První choreografie zaujme humorem a uhlazeností, druhá překvapí extravagancí, třetí zanechá dojem díky své niternosti. Ať už převažuje z uvedeného cokoliv, myslím, že jedno je jasné – juniorský soubor NdB2 má co nabídnout.

Psáno z představení 31. října 2024, divadlo Reduta, Brno.

Balet NdB2: Silent Woods / Capriccio / For2
Členky a členové souboru: Momoko Fujisaki, Ho Ka Wai, Francesca Dajana Miceli, Bianca Loschi, Žaneta Pazderová, Cleo Ravel, Philipp Mergener, Paolo Palumbo, Gabriel Pimparel, Nikolas San Gil Muñoz, Dmytro Sitnitskyi, Joshua Williams

For2
Choreografie: Markéta Pimek Habalová
Hudba: Josef Mysliveček
Light design: Jakub Jelínek

Capriccio
Choreografie: Uladzimir Ivanou
Hudba: Jan Novák

Silent Woods
Choreografie: Mário Radačovský
Hudba: Antonín Dvořák

Premiéra: 24. října 2024 v divadle Reduta