Místo kultury zábava

Lucie Dercsényi. Foto: Michal Hančovský.

Autor Lucie Dercsényi

Jak se linulo dále z nejrůznějších serverů, trh se zkrátka změnil, přestože papír má stále lepší daňovou sazbu. Ale nic naplat, statistiky o ztrátách v prodeji LN a o poklesu čtenářů se staly pro zánik novin směrodatnými. Mediální vydavatelství Mafra, které v době zániku patřilo investiční skupině Kaprain Karla Pražáka, se tak rozhodlo provoz deníku ukončit, přestože o něj projevilo zájem několik byznysmenů. A ani online verze novin v rozsahu, jaký byl avizován do konce srpna, se nakonec nekoná. Zachovala se jen tištěná sobotní příloha Orientace, jež se stala součástí Mladé fronty DNES.

A kultura? O té nepadlo v komentářích k zániku periodika ani slovo… A přitom LN kultuře dávaly ve srovnání s jinými deníky prostor velkorysý, věnovaly se výtvarnému umění, divadlu, filmu, literatuře, tanci… O vedoucí redaktorku kulturní rubriky Janu Machalickou se navíc nevybíravě otřel v Bubínku Revolveru Jan Drda, jenž na novinách, redaktorech a spolupracovnících nenechal nit suchou (více zde). Sama za sebe konstatuji, že jakožto dlouholetá externí autorka LN jsem se nikdy nesetkala s tlakem na změnu svého názoru a kritického stanoviska a publikovaný rozsah textů byl zvláště ve srovnání s jinými žurnály výjimečný.

Jedna z názorových platforem reflektujících umělecké dění tak bez většího humbuku ze strany kulturní obce zanikla. Místo otáčení novinových stránek lze na obrazovkách rychle scrollovat, leč pravidelnou reflexi premiér od činohry, přes operu po tanec již na webu nedohledáte. Zato se nabízí více názorových textů, neb dle interního průzkumu mediálního domu Mafra po nich čtenáři baží. Přiznejme si ale, že o tento typ textů není na internetu a sociálních sítí nouze a Lidové noviny je rovněž pravidelně publikovaly.

Přikláním se k názoru Petra Koubského, redaktora Deníku N: „Když s papírem končí právě Lidovky, tak je to trochu něco jiného než v podstatě u jakéhokoli titulu, který by to byl. Lidové noviny tu byly v různých podobách a sehrály různou roli, ale vždy významnou. Těžko to nevnímat jako mezník.“

Lidové noviny by tak mohly být první vlaštovkou, za kterou budou následovat další tituly. A v budoucnu se místo kultury možná dočkáme rubriky „zábava“, kterou pro potěchu ducha zavedl již jeden z tuzemských deníků. Je paradoxní, jak obětavě a viditelně se zastáváme slovenské kultury, dokonce za ni stávkujeme, přičemž zánik domácího média s letitou tradicí je nám, Čechům, vlastně fuk.