úhel pohledu

V únoru se na festivalu Malá inventura konala diskuze o Vizi tance. Lobovat za tanec, to je ve zkratce jejím cílem. Je ovšem v personální, finanční i informační krizi...

Tak to vypadá, že evropští poslanci se pochlapili, když střeží nejen náležité pojmenování toho či onoho produktu, ale i autorská práva. 

Původně jsem chtěl napsat recenzi jednoho výjimečného tanečního představení Staatstheater Braunschweig v Německu...

Národní divadlo v Praze o své baletní diváky bojuje s nabitými zbraněmi...

Ještě před deseti lety bylo možné si na současný tanec a pohybové divadlo v Praze dojít především do divadla Ponec...

Minulé úterý se ve Studiu Alta uskutečnila debata o profesní organizaci Vize tance...

Když se objeví reportáž o baletu v hlavní zpravodajské relaci České televize, je to malý zázrak.

Rekonstrukce divadelních představení doby minulé jsou vždy zdrojem polemik.

„Nevím, co to bude, ale je to v normálně nepřístupném sklepě, rezervaci máš, lístky byly hned pryč,“...

Opět si vypomůžu citátem, tentokrát Zdeňka Hořínka z jeho článku Kritický paradox...

Tento obsáhlý úvod je z mého pohledu nutný pro pochopení posunu funkce divadelní kritiky.

Před jistou dobou jsem dělal rozhovor pro odborné divadelní periodikum SAD...

„Já ty baletní sukýnky miluju!“ prozradil mi jeden z našich předních choreografů, „ale dělat to pořád nemůžu, moderna, ta musí být!“ 

„Kvůli klukovi v džínách mám zkažený zážitek.“ „Takovýhle by měli mít zákaz vstupovat do divadla…“ 

„Vždyť to je takové válení…“ Tuto větu si občas vyslechne nejeden lektor současného tance při snaze zasvětit návštěvníky do tajů techniky floorwork.