Proti proudu času…

Lucie Dercsényiová. Foto: Barbora Škrobáková.

Autor Lucie Dercsényi

Rekonstrukce divadelních představení doby minulé jsou vždy zdrojem polemik. Divák po jejich zhlédnutí odchází nadšen nebo možná pobouřen, kritici či badatelé daného oboru si nadto lámou hlavu, jak dalece se tvůrci skutečně pohroužili do studia archivních pramenů a jak si poradili s chybějícími částmi originální předlohy. V poslední době se navíc objevují produkce, jejichž autoři se ke studiu znovuobjevených archiválií nejen hlásí, ale doslova boří zažitá klišé o tzv. tradiční podobě baletů. 

V historicky poučeném reinscenování klasických děl leckdy marně pátráme po důvěrně známých variacích a pas de deux a kroutíme hlavou nad častým mimováním. Nic naplat, musíme si, chtíc nechtíc, připustit, že stojíme tváří v tvář nové divadelní realitě a pochybnosti o předložených důkazech jsou liché.  

Rekonstrukce baletů je totiž činnost záslužná, protože odhaluje, že tvůrci odvolávající se na původní předlohu často jen přenášejí uvázlé, cizí segmenty. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí zaměřit se na balety slavného Maria Petipy, stálice na tanečních scénách. Třeba La Bayadère, která se od premiéry v roce 1877 těší neutuchajícímu zájmu publika a většině slavných, i méně slavných, nastudování nechybí odkaz na Petipu. Jak se ovšem ukazuje, ono zaklínadlo „podle Petipy“ nefunguje. Je dokonce zavádějící informací s ohledem na fakt, že v choreografii přibyly další variace a duety. Ty jsou dílem jiných tancechtivých, ambiciózních umělců, kteří si je do originálu vložili. Na tom není nic špatného, jen kdyby tyto přídavky občas nesplynuly inkognito s Petipou.  

Respekt patří těm, kdo s inovacemi přicházejí a původní materii přikrášlují k obrazu svému, jen je třeba vždy uvádět věci na pravou míru, aby divák ani kritik nebyl obalamutěn. A velký obdiv náleží těm, kdož se zevrubně zabývají prameny a k citovanému zdroji se hlásí. Vypravit se proti proudu času vyžaduje velké odhodlání, odvahu a erudici. A že to stojí opravdu za to, dokazuje nedávno premiérovaná La Bayadèrev Berlíně. Jak vítaná a živná půda pro fundovanou, uměleckou a badatelskou diskuzi. Díkybohu za ni.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.