Mgr. Jana Návratová vystudovala divadelní a filmovou vědu na FF UK, od roku 1989 působí v Divadelním ústavu, kde v roce 2006 založila a od té doby vede Taneční sekci. Věnuje se taneční publicistice, byla šéfredaktorkou Taneční zóny (2005–2014). Od roku 2009 je uměleckou ředitelkou Festivalu tanečních filmů. Letos se stala předsedkyní profesní organizace Vize tance.
Jedním z tajemství úspěchu nástupu totality je rychlost. Není čas se s něčím mazat, řečičkovat, nedej bože někoho poslouchat. Je třeba vydat dekrety, vyměnit pár lidí (zbytek to pochopí) a tvrdit, že dělám pořádek a že všichni ušetříme. A v době AI nástrojů to jde jako po másle.
Na TANCI PRAHA se pralo prádlo. Doslova i v přeneseném slova smyslu. Pro ženské trio Holektiv není praní prádla rutinou, jak tomu kdysi bývalo. Ve svých Pradlenách uprostřed žižkovských činžáků naopak vtipně a s nadsázkou rozehrává téma feminismu.
Tanečník Jan Váňa, sólista kyjevského baletu českého původu, se navzdory ruské válečné agresi vrátil na své pracovní místo. Představení přerušují nálety, prodává se jen tolik lístků, jaká je kapacita improvizovaného divadelního krytu. Redukují se platy. Kolegové, kteří odešli na frontu, už všichni padli.
Ráno 20. března se na pozvání kabinetu ministra kultury dostavila do Nostického paláce, sídla ministerstva kultury, delegace jedenácti zástupkyň a zástupců asociací za taneční umění a nový cirkus. Přišli na pozvání ministra kultury Oto Klempíře.
Kulturní sféra šokovaná a zaměstnaná katastrofismem, který nastolila aktuální politická reprezentace, se zabývá ještě zdánlivě mimoběžnou věcí: spravedlivým odměňováním a etikou práce v kultuře a umění. A to celé v kulisách rozpočtového provizoria, drastického snížení rozpočtu Ministerstva kultury a podivné komunikace jeho vedení s veřejností.
Do čela našeho státu se dostala nová politická reprezentace. Změna je to razantní...
Představu o tom, jak může vypadat divadelní režie, roztočila Miřenka Čechová kolem osy. Na scéně divadla Paláce Akropolis uvedla projekt DVACETjedna, v němž dvacet režisérek režíruje jednu performerku – samotnou Miřenku Čechovou.
Autorské sólo Michala Heribana Já jsem placebo, které uvedlo divadlo PONEC ve společném večeru s obnoveným sólem Sacrebleu Nataši Novotné, vychází z premisy, že naše chování, prožívání, reakce, postoje, zkrátka celou existenci determinuje vnější svět.
V novém dílu podcastu Průvodce tancem v souvislostech popisuje těmito slovy choreografka a tanečnice Leona Qaša Kvasnicová pocit, který se jí zmocnil, když se k ní dostalo jedno video.
Poslední díl podcastové řady Tanec jako lék nás zavede do cirkusu. Ptáme se v něm: Jaká je souvislost mezi cirkusem a psychologií? Jak mohou cirkusové techniky komplexně prospívat zdraví? Může žonglování zastavit panickou ataku? A co je to Cirkusová klinika?
