Konec zlatých časů

Lucie Dercsényiová. Foto: Barbora Škrobáková.

Autor Lucie Dercsényi

Tak to vypadá, že evropští poslanci se pochlapili, když střeží nejen náležité pojmenování toho či onoho produktu, ale i autorská práva. Minulý týden totiž schválili reformu ochranných autorských práv na internetu. Norma, kterou by měly zavést unijní země do dvou let do své legislativy, nařizuje především internetovým gigantům platit vydavatelům a umělcům za použití jejich děl online. Silné emoce vyvolal hlavně článek třináct, který ukládá internetovým platformám zjišťovat, zda uživateli nahrávaný obsah neporušuje autorská práva. Článek jedenáct by pak měl zajistit finanční podíl jejich majitelům, včetně médií a umělců, za použití jimi vlastněného obsahu na internetu.

Proti chystané reformě byla na protest vyřazena z provozu česká verze Wikipedie a německá se prý také vypne. Ti, kdož vládnou anglickým jazykem, si ale zatím ještě počtou… Pokud se dostane v roce 2021 tato směrnice i do českého práva, čekají nás krušné časy. Hrana zvoní rovněž videím či filmům nabízeným na řadě serverů. A tak příznivcům Terpsichory asi zbydou oči pro pláč.

Je pravda, že dnešní trend bezbřehé informační masáže lze těžko uhlídat a nastavení pravidel a hranic vždy vyvolává nelibost. Ale když jde do tuhého, v Bruselu by si měli spíše posvítit na živé umění, vykrádání umělců, kteří se již odebrali na věčnost. V uměleckém potažmo v tanečním umění se přisvojení práce někoho jiného příliš neřeší. „Vypůjčit“ si něco ze starého dobrého Petipy či Ivanova nečiní leckdy žádný problém a uvádět jejich jména je přeci naprosto zbytečné – stačí se odvolat na „tradiční“ verzi. Každý nechť si domyslí, co toto kouzelné spojení skrývá, a kuš.

A podíváme-li se letmo do současnosti, citacemi z Kyliána či Eka se to jen hemží. Ani čeští choreografové se občas nestačí divit, když vidí části svých děl anonymně zapadlé do prací jiných tvůrců. To neřádil tiskařský šotek v programu, ale zapracovala síla „inspirace“.

Mnozí choreografové si totiž hlavu s autorskými právy příliš nelámou. Možná by si z toho mohli vzít v Bruselu příklad a také se na vše dívat s bohémským nadhledem. Anebo naopak, že by do světa múz zavál vlahý unijní fén?

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.