úhel pohledu

V pondělí hodina gaga s lektorem z Izraele, ve středu barokní tanec s Caroline Copeland z New York Baroque Dance Company, v pátek historické tance s mojí učitelkou ze Stockholmu… 

Před pár dny se odehrál na ČT art živý přenos z prostor pražského Národního divadla. Soudě dle poměrně vydatné mediální masáže propagující téměř čtyřhodinovou akci, cíl byl jediný a nadmíru bohulibý....

Možnosti prezentace tance jsou stále velmi omezené. Na potenciální diváky a příznivce nelze zapůsobit osobním charismatem. 

Za pár dní skončí první měsíc roku 2021. Dvacátá léta nového milénia začínají nabírat na obrátkách a točí se v bludném kruhu pandemie, s níž jsme se potýkali ve stejném desetiletí před sto lety.

Facebook a Instagram se staly nedílnou součástí našich životů, a pokud jde o marketing, jsou dnes jedním z jeho nejmocnějších nástrojů. 

Období konce roku bývá dobrým důvodem pro návštěvu divadel či koncertů. Letos ovšem máme za sebou velmi jiné Vánoce a přítomnost diváků v hledišti se momentálně jeví jako sci-fi. 

Humor, zvláště ten satirický, je v našich krajích zakořeněný stejně tak silně jako třeba věčné klevetění. Ovšem nyní nastávají komediantům opravdu těžké časy, protože jim do řemesla začali fušovat, zdá se, nepřekonatelní konkurenti – politici.

Jedním z patologických jevů dnešní společnosti je přehnaná činorodost. Spolu s ní se pak dostavují výčitky nedostatečné produktivity a perfekce ve všech oblastech života.

Psaní anotací, které mají přiblížit představení a přivábit diváky, je věcí ošemetnou. Text by měl zaujmout, navnadit a přitom neuhnout od skutečného záměru a podoby inscenace. 

Minulý týden byla zavedena distanční výuka na vysokých a středních školách a tento týden omezeny veškeré kulturní akce. 

Vždycky jsem rád zlobil starší kolegy tím, že jsem na nakopnutí „zlom vaz“ před představením odpovídal „díky“. To je totiž v divadelním světě od nepaměti zakázáno.

Srpen 2020, doba stále silně koronavirová, plná strachu z akcí, shromažďování, ale i touhy zase NĚCO zažít. Asociace současného tance se vším odhodláním konečně pořádala v Bratislavě Nu Dance fest...

Poslední červnové dny by za běžných okolností signalizovaly konec sezony a dlouho očekávaný odpočinek. Letos ale bylo vše jinak.

„Umělecké dílo je produkt a jako produkt je potřeba ho umět  prodat.“ Nikdy bych nevěřila, že tak marketingově chladnou a pragmatismem zatíženou větu pronesou má ústa.

Webinář o prodejnosti současného tance jsem sledovala dílem ze zvědavosti. V oblasti PR se pohybuji už pár let paralelně se žurnalistickou i vědeckou prací...