recenze

Na začátku prosince hostilo divadlo Ponec nový audiovizuální projekt Věry Ondrašíkové Guide, založený na optické iluzi dosažené světelnou projekcí.

Pochybnosti. Otázky. A zvědavost. Takové byly mé první reakce na zprávu, že mezi premiérami ostravské baletní sezony bude také inscenace věnovaná jedné z nejslavnějších osobností filmové historie, Charliemu Chaplinovi. 

V sobotu 21. listopadu 2015 se v Paláci Akropolis v rámci Noci divadel uskutečnilo premiérové představení Prague is Burning. 

Šéfka libereckého baletu a také libretistka, režisérka a choreografka této premiéry Alena Pešková má renomé osobité a tvůrčí osobnosti, která vždy přichází s něčím novým. Ani tentokrát nedošlo ke změně této lichotivé charakteristiky.

Již tradičně se od 20. do 23. listopadu 2015 uskutečnil Festival Nové Evropy – Cena Jarmily Jeřábkové 2015. Novinkou letošního ročníku byla distribuce programu do různých divadel – vedle domovské scény Divadla Duncan Centre byly jednotlivé večery uvedeny v divadle DISK a NoD.

Po delší odmlce nastudovala choreografka Lenka Vagnerová taneční premiéru nazvanou Gossip s autorskou hudbou Ivana Achera.

ProART Company v rámci česko-německé spolupráce připravila tři komponované večery, jejichž různé modifikace měly premiéry v Brně a Liberci. 

​„Bylo to pro nás zprvu obtížné, neboť hudba se nám zdála nesrozumitelná a nepohodlná. Na takovou hudbu jsme nebyli zvyklí a báli jsme se jí. Avšak čím víc jsme se do hudby zaposlouchávali, tím jasněji před námi vystupovaly postavy, jež se rodily z hudby.“ 

Málokterý taneční umělec má možnost se s diváky rozloučit tak, jako se to podařilo Jiřímu Bubeníčkovi 11. listopadu 2015 v Semperově opeře, kde toho večera uzavřel jako Rytíř des Grieux v MacMillanově Manon své tamní – bezmála desetileté – angažmá prvního sólisty a také, jak bylo zřejmé z bouřlivých ovací, velkého miláčka publika. 

Ve dnech 9. až 17. října 2015 hostilo Dansmuseet, unikátní muzeum pohybu ve Stockholmu, taneční festival Fucking Burn It! – Age on Stage. Iniciátorkou, organizátorkou i hlavní hvězdou festivalu v jedné osobě byla Charlotta Öfverholm, švédská tanečnice a choreografka s mezinárodní reputací. 

Mladá krev je velmi dobrý počin skupiny Nanohach, která tímto uvádí do světa profesionálních tanečníků studenty třetího a šestého ročníku konzervatoře Duncan Centre. 

Karel Vaněk představuje pro českou scénu současného tance jednu z posledních aktivních spojnic s její minulostí přelomu devadesátých let 20. století. Je jedním z představitelů toho, o čem některé osoby a některé knihy stále zarputile tvrdí, že neexistovalo.  

Letošní ročník Mime Festu, který se od loňského roku rozšířil mimo Poličku také do hlavního města, ve své pražské dramaturgii prezentoval humor a provokativní klauniádu. 

Lúčnica – to je světový pojem, vlajková loď slovenského folkloru, profesionální hudební a taneční soubor, který svou mimořádnou kvalitou a originalitou dokázal rezonovat před zaplněným hledištěm Janáčkova divadla v Brně.

Made in USA je další baletní premiérou pod vedením šéfa baletu Národního divadla Brno Mária Radačovského.