Irene Bauer, Martin Dvořák. Foto: Marek Procházka.
Koncepce večera nazvaného Spaces (Prostory) měla vycházet právě z prostoru, který byl tanečníkům dán k dispozici. Jednalo se o komorní brněnské HaDivadlo, na jehož scénu interpreti z odlišných prostředí přenesli své vlastní choreografie.
Večer zahájil Jan Březina. Ve svém sólu nazvaném Guyland se snad zabýval otázkou mužského světa, nicméně téma zůstalo jen těžko rozpoznatelné pro nezasvěceného diváka. Jednalo se spíše o čistou taneční etudu pro jednoho tanečníka. Jan Březina předvedl dokonalou techniku spojenou s trendy současného pohybového divadla. Jedinou kulisou se mu stal větrák, pohrávající si s kousky látky. Symbolické gesto dokreslilo atmosféru melancholické performance, jež dýchala čistotou a snovostí, ale nic výraznějšího nepředala.
Druhou choreografii, Unigenof, představil německý tanečník Henrik Kaalund. Jeho výstup se stal myšlenkovým vrcholem večera. Pohyb bravurně střídal s hereckou akcí, stejně jako napětí a uvolnění v těle. Svůj výstup nepodřídil striktně ani žádné hudbě, tančil na ticho i mluvené slovo. V pohybu se stalo dominantní pohrávání si s váhou a hledání rovnováhy, což se filozoficky odrazilo i v použitém, zcizovacím efektu, když Kaalund vystoupil z role. S pomocí překladatele se zamýšlel nad smyslem tance v současné společnosti a „luxusností“ života žitého pro umění.
Následoval kratičký kousek tance doprovázený hudbou, ve kterém tanečník předvedl neobyčejnou pružnost těla v častém střídání přízemních a horních poloh. Kaalund originálně zapojil do svého kousku i publikum.
Polemikou nad existencí uměleckého díla a umělce se Kaalundova performance myšlenkově propojila s choreografií Blatný domácího tanečníka a zakladatele ProART Company Martina Dvořáka. Dvořák, který využil zvětšeného prostoru jeviště, si již nevystačil s prázdnou scénou a používal kromě materiálních rekvizit i světelný design. Využíval i slovo, ale ne v přímé akci jako Kaalund, ale jako záznam střídající verše s prózou. Dvořákovo vystoupení díky poezii a starému křeslu v sobě neslo náboj jakéhosi až patetického smutku nad neurčitým pocitem. Tanečník výstup gradoval od počáteční stínohry až do výrazného gesta, přičemž by možná nebylo na škodu celý part o něco zkrátit, neboť sem tam vyzněl jako opakování už řečeného.
Mezi performancemi Henrika Kaalunda a Martina Dvořáka našlo místo veselé představení Goldberg německého tvůrce Olafa Reineckeho. Ten pro společný večer vybral část ze svého nového vystoupení, ve kterém varioval téma usínání a spánku ve stovkách obměn. V pohybové hříčce, předváděné v pyžamu a s polštářem, Reinecke ukázal bohatou nápaditost v imitacích uspávacích rituálů.
Večerní představení bylo doplněno víkendem pohybových a tanečních workshopů, které vedli čeští i němečtí lektoři – účastníci projektu. ProART Company je známá svou pedagogickou činností, které se dlouhodobě věnuje. Workshopy – ať již pohybové, či zaměřené na jiné múzické umění – nabízí zájemcům během roku, a především pak v letních měsících. Zprostředkovávají pro zájemce opravdu jedinečné možnosti práce s významnými tvůrci a umělci.Jednotlivé choreografie byly od sebe odtrženy a jejich uvedení vedle sebe v jednom večeru evokovalo spíše pásmo různých výstupů. Večer představil špičkové tanečníky, kteří vynikají svým pohybovým repertoárem, a díky této skutečnosti i žánrové pestrosti se stal nezvyklým uměleckým zážitkem.
Psáno z představení 20. listopadu 2015, HaDivadlo Brno.
ProArt a hosté: Spaces (Prostory) Česko-německý komponovaný večer současného tance – aktuální choreografie mezinárodních choreografů
Guyland
Choreografie: Jan Březina
Blatný
Choreografie: Martin Dvořák
Goldberg
Choreografie: Olaf Reinecke / BOkomplex
Unigenof
Choreografie: Henrik Kaalund
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?