Radim Vizváry. Foto: Vojtěch Brtnický.
Ne každý se umí zasmát sám sobě. A když něco takového chce umělec po divákovi a nastavuje mu chvílemi velmi nelichotivé zrcadlo, dostává se tak na dost tenký led. Vizváry se ve své klaunerii Týýjóó! zaměřil na intimní a tajné libůstky z dospěláckého života, které postupně, a navíc s gradující razancí, bez ostychu, odkryl na jevišti.
Dětinské i perverzní
Nafukovací panna, prezervativy ani věrná gumová napodobenina mužského přirození by snad nikoho tolik nešokovaly, kdyby si s nimi na pódiu nehrála postavička tolik připomínající malého kluka. Vizváry s bezelstným, naivním výrazem dítěte se jako by poprvé seznamoval se širokým sortimentem sexuálního průmyslu.
Zastihli jsme ho v den jeho narozenin, které s patřičným nadšením prožíval a natěšeně rozbaloval jeden dárek po druhém. Různě objemné krabice s mašlemi skrývaly vždy nějakou tu hračku pro dospělé. Humorné situace vznikaly díky tomu, že Vizváry žádnou ze svých získaných rekvizit správně nepoužil. Prezervativy žvýkal jako žvýkačky a s velkou radostí, nebo naopak se zklamáním, hodnotil jejich jednotlivé příchutě. Náhodně vybraného diváka nechal nafouknout gumovou pannu, aby si s ní o chvilku později společně hráli na jevišti jako s míčem, a umělé mužské přirození vodil na vodítku a přátelsky ho drbal jako malého pejska.
Verbální projev představovalo po celou dobu neurčité žvatlání, ze kterého jen občas vyniklo nějaké jasně artikulované slovo. Zejména často se opakující: „Týý! Jóó!“, kterým Vizváry nikdy nezapomněl podtrhnout své dětinské nadšení z nově objevené věci. Právě přehnané a nepatřičné nadšení se v průběhu představení mohlo začít zdát ohrané a stále méně upřímné, čím více bylo publikum šokované a třeba i znechucené.
Trochu zvrhlá klauniáda
Nechyběla ani klasická situace se sledováním porna. Srandovní postavička si ho jako by omylem pustila na nově darovaném iPhonu. Zpočátku ho sledovala jen s velikým ostychem, ale nechala se unést a vše brzy dospělo k očekávanému vyvrcholení. Samotné provedení sexuálního uspokojení bylo tak neočekávané a šokující, že se snad opět začali smát i ti, které už to předtím omrzelo. Vizváry ohodil jeviště takovým množstvím bílého jogurtu, které by neočekával nikdo ani v těch nejdivočejších představách. Naštěstí celkový, velmi nechutný efekt tlumil fakt, že umělec nijak neskrýval skutečný kelímek od jogurtu, proto byl snesitelnější i moment, kdy si začal olizovat ruce a nabízel na ochutnání i publiku. S něčím takovým už se dokáže ztotožnit jen málokdo, ale na druhou stranu našli se i tací, co ochutnali. Jako ve správné klauniádě nechyběly létající barevné konfety ani obličejové pády do dortu, jen výběr a použití ostatních rekvizit se lišil a hranice perverznosti a vkusu byly mnohokrát značně překročeny. Dnešní publikum už je na divadle zvyklé na všemožné extrémy, avšak v tomto případě trochu děsí představa, kam až se dá zajít a co by na takové dílo řekly třeba dnes už nežijící legendy české pantomimy.
Psáno z pražské premiéry 5. listopadu 2015, Palác Akropolis.
Týýjóó!
Koncept, režie a interpretace: Radim Vizváry
Produkce: Jakub Urban
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?