Zítra už bude pozdě
Co včera bylo dost, dnes už je málo. Tím, kým jsme byli včera, dnes už být nechceme. Doba je rychlá, rychlejší než čas a nárok zní jasně: „Buď lepší, úspěšnější a šťastnější než tvoje včerejší já.“
Co včera bylo dost, dnes už je málo. Tím, kým jsme byli včera, dnes už být nechceme. Doba je rychlá, rychlejší než čas a nárok zní jasně: „Buď lepší, úspěšnější a šťastnější než tvoje včerejší já.“
Počátkem prosince uplynulo padesát let od úmrtí Josého Arcadia Limóna, narozeného 12. ledna 1908. Byl to charismatický tanečník a choreograf, dominantní osobnost amerického moderního tance.
Choreograf a dlouholetý rezidenční umělec American Ballet Theatre Alexej Ratmanskij na konci června 2023, kdy mu vyprší pracovní smlouva, opustí svou pozici v souboru, na kterou nastoupil v lednu 2009.
Je bezesporu dobře, že se dílo významného choreografa Johna Neumeiera konečně dostává na repertoár baletního souboru Národního divadla.
Profesní organizace Vize tance v současné chvíli pracuje na dokončení dokumentu Oborová strategie nezávislého tanečního a pohybového umění.
Autoři nového projektu Bodies Together zvou diváky na „lehce imerzivní představení“. O tom, že právě vaše účast zásadně podmiňuje podobu společně formovaného tvůrčího výstupu kolektivu Pocketart v režii Jara Viňarského, se přesvědčíte už od okamžiku, kdy za sebou zavřete vstupní dveře Divadla Ponec.
Dvouletý projekt „Reflexe tanečního a pohybového umění v Evropě” zaměřený na rozvoj taneční kritiky úspěšně nastartoval evropský záběr české publicistiky. Díky velkému zájmu o diskuze i semináře kritického psaní posílily Taneční aktuality svou mezinárodní pozici v Evropě.
Před nedávnem rozvířil vody internetu kratičký experimentální film Zrcadlení (v originále Reflect) z produkce Disney. Jeho hlavní představitelka, mladá dívenka s vášní pro klasický balet, zápasí s přijetím vlastního těla, které svými mírami mezi ostatní tanečníky příliš nezapadá.
Balet ostravského Národního divadla moravskoslezského patří již několik let k nejvýraznějším souborům v České republice.
Nezávislá scéna stárne. Jedno kulaté výročí stíhá druhé (Farma dvacet let, LV & Company deset) a tato vlna postihla i Konzervatoř Duncan centre, která oslavila třicet let od svého založení.
Představení nabídne sdílený prostor, ve kterém je každý, děti i dospělí, rovnocenným tvůrcem a divákem současně. Neényi však není jen o společném aktu tvorby diváků s umělci.
Riders, nové představení Lenky Vagnerové, je „remake“ inscenace Jezdci, která vznikla před deseti lety. Pro choreografku byla tato práce jakýmsi základním kamenem pro vznik tanečního souboru a zásadním autorským počinem.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace