José Limón – „Kdyby slova stačila k plnému popisu toho, co tanec dokáže, nebyl by důvod pro všechnu tu mohutnou svalovou námahu, nepohodlí, pot a nádheru tohoto umění.“

José Limón – „Kdyby slova stačila k plnému popisu toho, co tanec dokáže, nebyl by důvod pro všechnu tu mohutnou svalovou námahu, nepohodlí, pot a nádheru tohoto umění.“

Autor Monika Rebcová

Ve svých choreografiích Limón používal tělo k vyjádření složitostí lidského života a zkoumal silné a slabé stránky lidského charakteru. Limónovy choreografie jsou plné naděje a víry v sílu lidského ducha a touhy po harmonii, o kterou však člověk musí bojovat. Tuto harmonii Limón nacházel ve vizi světa, kde zrada a vina existují spolu se ctí a nevinou. Tanec a pohyb odvozoval z prostého lidského gesta, z přirozených rytmů těla, vizualizoval životní pocit a postavení jednotlivce ve společnosti, kde si každý snaží zachovat svoji individualitu.

Limónovo nejznámější choreografické dílo inspirované Shakespearovým Othellem je The Moor’s Pavane na hudbu Henryho Purcella premiérované v roce 1949. Limón prostřednictvím majestátního dvorního tance znázornil žárlivost, vztek, intriky a výčitky titulní postavy dramatu. Mezi další úspěšná díla patří Missa Brevis z roku 1958 na hudbu Zoltána Kodályho a La Malinche z roku 1949 podle mexické legendy. Limón sám také jako tanečník vytvořil ve svých choreografiích mnoho hlavních rolí.

Umělecké sklony zdědil zejména po svém otci Florenciovi, hudebníkovi a pedagogovi, dirigentovi a řediteli Státní hudební akademie. V roce 1915 rodina emigrovala z Mexika do USA. Usadila se v Kalifornii, kde José začal chodit do školy. V roce 1920 se přestěhovala do Los Angeles. Od roku 1922 José začal navštěvovat Abraham Lincoln High School. Maloval, zpíval ve školním sboru, hrál na klavír a na varhany. V roce 1926 vstoupil na Kalifornskou univerzitu a chtěl se stát malířem. Komplikovaný vztah s otcem byl příčinou, proč se Limón nakonec přestěhoval do New Yorku.

Zpočátku umělecké kariéry si Limón obstarával prostředky na živobytí pózováním pro malíře a sochaře. Většinu času pak trávil na tanečních lekcích a zkouškách choreografie. Tančil v choreografiích Charlese Weidmana The Happy Hypocrite (1931), Ringside (1928), Steel and Stone (1931) a v The Shakers od Doris Humphrey (1931). Tato spolupráce Limóna výrazně ovlivnila, jako choreografa i tanečníka. Toužil dosáhnout naléhavé dramatické síly prostřednictvím abstraktního pohybu. Systematickým studiem tance se jeho pohybový projev koordinoval a zrychlil. Limón rozvinul přesnost a dynamický rozsah pohybu, skrze něj kultivoval svou energii, mysl a duši. Vytrval bez podpory rodiny a bez dobré finanční situace hlavně díky pochvale od svých učitelů a příznivců. Ta byla jedinou formou ocenění za jeho těžkou práci.

Limón se rozhodl věnovat svůj talent, energii a další budoucnost tanci až ve dvaceti letech, potom, co navštívil představení Haralda Kreutzberga, který ho uchvátil. Následně se zapsal do taneční školy a v roce 1930 začal studovat tanec u Doris Humphrey a Charlese Weidmana. Technika Charlese Weidmana byla oproti pohybu Doris Humphrey více expresionistická. Zajímavá kombinace dvou odlišných přístupů práce s tělem mu poskytla základ pro jeho pozdější pohybové a choreografické vyjádření. Po jediném roce studia již vystupoval na Broadwayi a vytvořil první choreografii. Broadwayské divadlo bylo s jeho prací spjato i v následujících letech. V roce 1946 založil slavnou José Limón Dance Company, o jejíž umělecké vedení požádal svou učitelku D. Humphrey. Po její smrti v roce 1958 stanul v čele svého souboru již sám. 

V roce 1951 jej oslovila Martha Hill, vedoucí tanečního oboru na Juilliard School of Music, aby se stal členem profesorského sboru. Toto období bylo pro Limóna velmi činorodé. Tvořil pro svou skupinu, pro školu, učil, tančil a léta působil na ADF (American Dance Festival). Významnou spolupracovnicí a pomocnicí při těchto aktivitách mu byla jeho žena Pauline, která se starala o organizační a technické zabezpečení aktivit skupiny.

V roce 1954 byl jako první umělec z oblasti moderního tance vyslán na výměnný kulturní zájezd do Jižní Ameriky pod hlavičkou American National Theater and Academy. V roce 1957 skupina vyjela také na turné do Evropy a byla první, která na tomto kontinentu představila americký moderní tanec.

Hnutí hippies v 60. letech pak přineslo do popředí nové myšlenky a hodnoty, které se velmi výrazně projevily i v tanci. Tanec se očistil od expresivních prvků, používal se čistý, neutrální pohyb, tanec se dostává do netradičních a pro něj netypických prostor (do parků, na vodní plochy, střechy budov), improvizovalo se. Demokratizace pohybu se projevila v myšlence, že každý pohyb může být považován za tanec a každý může tančit.

Tuto změnu estetiky tance Limón nikdy opravdu nepřijal. Velmi těžce nesl i změnu postoje tisku, který věnoval pozornost minimalistům, chladným a formálním věcem (z jeho pohledu) a vzpouře proti používání trénovaných tanečníků.

V roce 1954 byla Limónovi udělena Capezio Dance Award za jeho přínos v umění. V roce 1967 pozval ke spolupráci tanečníka a pedagoga Daniela Lewise jako svého asistenta. O dva roky později přestal tančit a plně se věnoval choreografii. Když onemocněl, Lewis přebíral stále více jeho povinností, učil na Juilliard School, vedl zkoušky a spolu s Laurou Glenn, Carlou Maxwell a Jennifer Scanlon nastudoval Limónovy práce v baletních a moderních tanečních souborech.

Naposledy se José Limón objevil na jevišti v roce 1969 ve své choreografii The Moor’s Pavane. O dva roky později jeho žena zemřela na rakovinu, Limón skonal v New Jersey 2. prosince v roce 1972. Uměleckým ředitelem souboru se stal Daniel Lewis, později Ruth Currier a po ní Lucas Hoving. Dnes je uměleckou ředitelkou José Limón Dance Company Carla Maxwell a spolu s ní Gary Masters a Nina Watt. V New Yorku působí José Limón Foundation, která se stará o zachování a rozvíjení umělcova odkazu.

Limón vytvořil více než 74 děl (například: Danzas Mexicanas, War Lyrics, Curtain Raiser, This Story Is Legend, Three Inventories on Casey Jones a další). Většina z těch, které mu přinesly uznání a mezinárodní reputaci, vznikla v letech 1946–1958. Jeho choreografie viděli diváci díky mnoha turné, které absolvovala jeho skupina, po celém světě. Učí se je studenti tanečních škol a univerzit a jsou na repertoáru mnoha souborů jako např. American Ballet Theatre, Joffrey Ballet, Ballet Opera de Paris, Den Kongelige Ballet (Dánského královského baletu).

Limón neuznával postmoderní revoluci v tanci, která podle něj přinesla do světa tance chaos a nepořádek. Podle jeho vyznání choreografie v sobě nese poslání, které může měnit náš náhled na lidstvo.

Zdroje:

Encyclopedia Britannica
www.britannica.com

www.biography.com

Katedra tance, HAMU, e-learning