Tvůrčí kolektiv spisovatelky Petry Hůlové, hudebníka Petra Vrby a vizuálního umělce Pavla Havrdy si pro svůj projekt Hodina ADHD přizval choreografku a tanečnici Janu Látalovou.
Druhá polovina 11. ročníku multižánrového Bazaar Festivalu, s podtitulem Čí tělo je mé tělo?, poukázala na různé podoby potěšení i utrpení lidské fyzičnosti – se zvláštním přihlédnutím k něžnému pohlaví.
Mezi 23. a 29. květnem budou v Ostravě opět k vidění inscenace z divadel pražských i regionálních, českých i slovenských. Hrát se bude v centru, ale i v Porubě – tentokrát také na porubském zámku.
Letošní 11. ročník mezinárodní přehlídky progresivních scénických prací na pomezí tance a divadla nese podtitul Čí tělo je moje tělo?. První dny nabídly pestrou škálu představení, v nichž se lidské tělo stává komoditou, nástrojem přežití, nositelem vzpomínek a symbolů, ale i úhlavním nepřítelem mysli.
Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA ve spolupráci s Národní galerií Praha a Centre Chorégraphique National en Caen en Normandie uvádí taneční představení A Fancy – Barokně-futuristická tour, které propojuje barokní umění se současným tancem v unikátním site-specific projektu.
Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedlo na podzim roku 2024 při příležitosti Roku české hudby Špalíček B. Martinů (1890–1959), jehož libreto skladatel napsal na základě sbírky Prostonárodních českých písní a říkadel K. J. Erbena, pohádek a českých říkadel od B. Němcové.
Balet Divadla F. X. Šaldy v Liberci přináší komponovaný večer s názvem Triangl, který rozšíří stávající repertoár plný velkých tanečních příběhů o komornější taneční formát.
V následujícím textu navazuji na článek Jany Návratové Jít za dveře nestačí (zde) z pozice již bývalého člena komise. Budu se snažit potvrdit tezi, že opravdu „jít za dveře nestačí“ a že premisa tohoto jednání byla pro členy komise pouze jednou z mnoha podmínek tvořících v konečném důsledku morální integritu zúčastněných.
Balet Národního divadla Brno uvádí nový projekt NdB 3, zaměřený na tanečníky ve zralém věku. Tato platforma spojuje sólisty s bohatými zkušenostmi, jejichž kariéra byla spjata s předními národními divadly v Praze, Bratislavě a Brně.
Choreografka Jana Burkiewiczová se dlouho pohybovala hlavně v nezávislé sféře, dílem v nekomerční, dílem v komerční. Před necelým rokem nahlédla do světa zřizovaných baletních souborů, když pro ten ostravský připravila krátkometrážní dílo inspirované ikonickou českou filmovou sci-fi Ikarie XB 1. Druhá a o poznání povedenější je hodinová inscenace Mladí, krásní a navždy, připravená s baletem Jihočeského divadla.
Chybí v našem Diáři nějaká premiéra nebo repríza, o které by ostatní měli vědět? Napište nám o tom a pomozte nám tak zaplnit taneční diář.
