Ester Trčková.
Chybí nám čas. Čas se zastavit, promýšlet, zkoušet, chybovat a potom zkoušet znovu. Není čas dělat chyby. Chyba znamená neúspěch – tolik obávané slovo. Raději než neuspět se uchylujeme k všeobecně uznávaným hodnotám. Měřítkem úspěchu už není jen náš osobní pokrok, ale pokrok, který je pro všechny viditelný.
Zakladatel Institutu štěstí v Kodani Meik Wiking se na jedné ze svých přednášek zeptal: „Chtěli byste radši vydělávat 60 tisíc ve světě, kde ostatní vydělávají 50 nebo 70 tisíc, nebo tam, kde vydělávají 80?“ Většina posluchačů (ne)překvapivě raději vybrala možnost první – tedy vydělávat sice méně, ale tam, kde druzí vydělávají přeci jenom míň.
A tak to vypadá, že pokud jsme „horší“ než ti, kterými se obklopujeme, automaticky nabýváme pocit, že nejsme dost dobří, krásní nebo úspěšní. Pokud naše tvorba není „nejlepší“ či „dokonalá“, znamená to, že není dost dobrá.
Pokud se i v umění budeme snažit být lepší, originálnější a úspěšnější než ostatní, dojdeme do slepé uličky. Tanec a umění ztratí své hlavní hodnoty – upřímnost a přítomnost. Pokrok ani srovnávání s okolím není automaticky špatný, ale nesmí se stát naší hlavní „inspirací“ a motorem. Musíme se snažit udržet v umění autenticitu a vnitřní hodnotu bez tlaku, že kromě vytvoření nové inscenace je nutné stihnout a zvládnout být nejlepší na poli současného tance u nás či rovnou na světě. Umění je o sdělení. Jeho hlavní hodnota je tady a teď a může nám pomoci se zastavit a nadechnout. Pojďme si do nového roku 2023 přát, slíbit a doufat, že si najdeme nejen v umění a tanci čas na zastavení. Pak teprve uvidíme pokroky!
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace