recenze

Herec a mim Vojta Švejda je absolvent ostravské konzervatoře a nonverbální katedry HAMU, kde pracoval pod vedením Ctibora Turby a po jeho odchodu i Borise Hybnera.

O Jiřím Bartovanci je v Česku stále více slyšet.

Divadlo v Celetné hostilo 7. února 2016 experimentální projekt Kateřiny Janečkové, jehož ústředním motivem byl strach, ovšem nikoli v nějaké hororové podobě, ale ve formě poetické a místy až surreální.

Poslední dílo slavného vlámského choreografa a režiséra Wima Vandekeybuse vypráví o lásce nestálé, chtivé, marné a rozmarné, o stavu naší mysli a roztoužených emocích i nízkých, stále neukojených vášních. Láska hory přenáší! 

Baby Balet Praha zapojil své členy do nového projektu Vítej na světě. Písně Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka se staly pro tvůrčí tým podkladem pro taneční pásmo mapující svým obsahem úsek lidského života od narození do dospělosti. 

Příjemný vlahý večer, kdy se na opuštěném smetišti sejdou jelen, pejsek a dva medvědi, a společně rozjedou divokou travesti show… Tak by bylo možné ve zkratce představit děj představení All Genius All Idiot švédského souboru Svalbard. 

Během ledna se většina baletních souborů, jakož i jejich diváků, vzpamatovává z vánoční nálože Louskáčků, pročež bývá první měsíc v roce mnohdy tanečně méně zaneprázdněný. Zcela opačnou taktiku ovšem nasadily projekty zabezpečující živé přenosy baletů do kin. 

Již několikátou sezonu vstupuje Velké divadlo do přímého kontaktu s divákem nejen v prostoru samotné divadelní budovy, ale zároveň je vybrané balety možné sledovat v kině kdekoli na světě. 

Nejnovější premiéra oblíbeného souboru Cirk La Putyka přinesla divákům, minimálně těm „nepřipraveným“, nejedno překvapení. Kdo se ale rozhodl na hru hlavního (a v podstatě jediného) aktéra přistoupit, neodcházel z holešovických Jatek78 zklamán.

Hikikomori. Termín, který se v Japonsku začal šířit již během devadesátých let 20. století a s přelomem tisíciletí postupně prostoupil i psychiatrické brožury na Západě. 

Na repertoár Národního divadla Brno se s oříchodem roku 2016 dostává další světový velikán a také nejvýznamnější český choreograf, Jiří Kylián. 

Nečekaně osvěžujícím zážitkem bylo hostování jihočeského baletu ve Stavovském divadle s inscenací Kauza Kafka. Troufám si říct, že Praha už dlouho neviděla tak kompaktní choreografické dílo, které by dokázalo potěšit zrak i sluch a zároveň přimělo mozkové buňky k zamyšlení se nad nadčasovými společenskými otázkami.

Choreografka Alena Pešková se rozhodla odhodit většinu známých interpretací baletu Svěcení jara jakožto pohanského rituálu. Zůstala přitom věrná svým oblíbeným principům – vnitřnímu boji jedince, zcizovacím efektům a jasné dějovosti. 

Ani opera, ani balet, ani koncert, ale jevištní adaptace slavného písňového cyklu Zimní cesta Franze Schuberta, představeného jako současné hudební divadlo o lásce a smrti v podání ProArt Company. Jedná se o scénický koncert neboli hudební divadlo pro jednoho zpěváka, tanečníka a klavír.

Když se 28. června 1841 v pařížském Salle Le Peletier poprvé zavřela opona za účinkujícími v čele s Carlottou Grisi a Lucienem Petipou, kteří se publiku představili ve zbrusu novém baletu s názvem Giselle, dalo se již z nadšené odezvy publika tušit, že se právě zrodil skutečný hit. A čas jim dal za pravdu.