Baby Balet Praha je složen ze studentů ve věku 13–16 let. Choreografie se ujaly čtyři taneční pedagožky TCP: Vlasta Schneiderová, ředitelka školy, dále Pavla Königsmarková, Natálie Housková a Agurtzane Pérez Olóriz. Program této taneční revue rozdělily do pěti tematických celků (Narození, Dětství, Škola, Dospívání a Dospělost) a především prostřednictvím skupinových choreografií na vybrané skladby pak divákům nabízejí svůj pohled na daná témata.
Vzhledem k tomu, že se program zaměřuje spíše na dětské publikum a že jej interpretuje školní soubor, výsledek v zásadě odpovídá očekávání. Taneční koláž je praxí a procvičením základů moderních tanečních technik, zatím bez technických fines a bez složitých kombinací. Z celého programu výrazně vystupují choreografie španělské tanečnice Agurtzane Pérez Olóriz. Jsou jen tři, tančí je starší studenti v druhé polovině večera a odlišují se stylovou uceleností. Ostatní působí spíše jako taneční hry – jednoduché formace, kanonické nástupy, nekomplikovaná gesta, ale výrazná mimika, situační humor. Na druhou stranu – neměli by zejména studenti vyšších ročníků už zvládnout něco víc než základy moderních technik, jazzu a pár gymnastických prvků? Někteří jsou téměř dospělí…
Jednoduchost choreografie je ovšem do značné míry odvislá od hudebního podkladu. Jde o písně určené skutečně více pro děti než dospělé, s jednoduchým rytmem a prostými texty, jež mohou stěží posloužit k vytvoření náročnějších pohybových vazeb. Jakkoli jsou poetické na poslech, je velmi těžké se vyhnout tomu, aby je tanec jen neilustroval. Co s písničkami jako Brýle, Dredy nebo Zip dělat jiného než vzít téma a udělat na ně pohybovou hru? Je také patrné, že jde o průřez mnoha lety práce skladatelské dvojice, některé písně začínají být poznamenány svým věkem, hlavně co se aranžmá týče.
Výraznou součástí této revue jsou také mírně nesourodé projekce – obsahují zároveň fotografie, videa či krátké animace, ale i graficky upravené snímky, jaké jsou k vidění v nabídce fotobank a používají se pro reklamní účely. Každá varianta užitého obrazového materiálu by mohla mít své opodstatnění (ačkoli u posledně jmenovaného typu snímků se pohybujeme na hranici dobrého vkusu), ale bylo by lépe vybrat jednu z nich a držet se jí, čímž by i program získal na soudržnosti. Například výjevy s přírodní tematikou jsou poetické, přiměřené a vkusné. Projekce ale někdy příliš odpoutává pozornost od dětí na scéně, ačkoli právě to inscenaci paradoxně pomáhá: rozptýlí diváka, a může tudíž zamaskovat pohybově méně zajímavá místa tanečních čísel. Stejně tak kostýmy, k jejichž vytvoření přizval tým TCP zkušeného výtvarníka Romana Šolce a nechal mu volnou ruku – co etuda a výjev, to nové kostýmy, byť by byla choreografie sebekratší. Na výpravě tedy organizátoři nešetřili, takže barvitostí a pestrostí dohání to, v čem je někdy pohybový slovník uniformní.
Jak již bylo řečeno, Vítej na světě patří studentům a alespoň ti mladší v něm našli přiměřené uplatnění. Jednotlivá čísla by se ovšem stejně tak dobře mohla objevit třeba na přehlídce scénického tance. Jako nenáročné představení pro rodiče s dětmi však obstojí.
Psáno z premiéry 2. února 2016, Stavovské divadlo, ND Praha.
Vítej na světě
Námět, scénář a režie: Vlasta Schneiderová
Choreografie: Natálie Housková, Pavla Königsmarková, Agurtzane Pérez Olóriz a Vlasta Schneiderová
Hudba: Jaroslav Uhlíř Texty písní: Zdeněk Svěrák Výtvarník kostýmů: Roman Šolc
Výtvarník scény: Roman Šolc a choreografky
Projekce: Viktor Svidró
Hudební a scénické efekty: Vladimír Sojka
Producent: Mezinárodní centrum tance, z. s.
Vedoucí produkce: Vendula Skalická
Premiéra: 2. a 5. února 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?