Baby Balet Praha je složen ze studentů ve věku 13–16 let. Choreografie se ujaly čtyři taneční pedagožky TCP: Vlasta Schneiderová, ředitelka školy, dále Pavla Königsmarková, Natálie Housková a Agurtzane Pérez Olóriz. Program této taneční revue rozdělily do pěti tematických celků (Narození, Dětství, Škola, Dospívání a Dospělost) a především prostřednictvím skupinových choreografií na vybrané skladby pak divákům nabízejí svůj pohled na daná témata.
Vzhledem k tomu, že se program zaměřuje spíše na dětské publikum a že jej interpretuje školní soubor, výsledek v zásadě odpovídá očekávání. Taneční koláž je praxí a procvičením základů moderních tanečních technik, zatím bez technických fines a bez složitých kombinací. Z celého programu výrazně vystupují choreografie španělské tanečnice Agurtzane Pérez Olóriz. Jsou jen tři, tančí je starší studenti v druhé polovině večera a odlišují se stylovou uceleností. Ostatní působí spíše jako taneční hry – jednoduché formace, kanonické nástupy, nekomplikovaná gesta, ale výrazná mimika, situační humor. Na druhou stranu – neměli by zejména studenti vyšších ročníků už zvládnout něco víc než základy moderních technik, jazzu a pár gymnastických prvků? Někteří jsou téměř dospělí…
Jednoduchost choreografie je ovšem do značné míry odvislá od hudebního podkladu. Jde o písně určené skutečně více pro děti než dospělé, s jednoduchým rytmem a prostými texty, jež mohou stěží posloužit k vytvoření náročnějších pohybových vazeb. Jakkoli jsou poetické na poslech, je velmi těžké se vyhnout tomu, aby je tanec jen neilustroval. Co s písničkami jako Brýle, Dredy nebo Zip dělat jiného než vzít téma a udělat na ně pohybovou hru? Je také patrné, že jde o průřez mnoha lety práce skladatelské dvojice, některé písně začínají být poznamenány svým věkem, hlavně co se aranžmá týče.
Výraznou součástí této revue jsou také mírně nesourodé projekce – obsahují zároveň fotografie, videa či krátké animace, ale i graficky upravené snímky, jaké jsou k vidění v nabídce fotobank a používají se pro reklamní účely. Každá varianta užitého obrazového materiálu by mohla mít své opodstatnění (ačkoli u posledně jmenovaného typu snímků se pohybujeme na hranici dobrého vkusu), ale bylo by lépe vybrat jednu z nich a držet se jí, čímž by i program získal na soudržnosti. Například výjevy s přírodní tematikou jsou poetické, přiměřené a vkusné. Projekce ale někdy příliš odpoutává pozornost od dětí na scéně, ačkoli právě to inscenaci paradoxně pomáhá: rozptýlí diváka, a může tudíž zamaskovat pohybově méně zajímavá místa tanečních čísel. Stejně tak kostýmy, k jejichž vytvoření přizval tým TCP zkušeného výtvarníka Romana Šolce a nechal mu volnou ruku – co etuda a výjev, to nové kostýmy, byť by byla choreografie sebekratší. Na výpravě tedy organizátoři nešetřili, takže barvitostí a pestrostí dohání to, v čem je někdy pohybový slovník uniformní.
Jak již bylo řečeno, Vítej na světě patří studentům a alespoň ti mladší v něm našli přiměřené uplatnění. Jednotlivá čísla by se ovšem stejně tak dobře mohla objevit třeba na přehlídce scénického tance. Jako nenáročné představení pro rodiče s dětmi však obstojí.
Psáno z premiéry 2. února 2016, Stavovské divadlo, ND Praha.
Vítej na světě
Námět, scénář a režie: Vlasta Schneiderová
Choreografie: Natálie Housková, Pavla Königsmarková, Agurtzane Pérez Olóriz a Vlasta Schneiderová
Hudba: Jaroslav Uhlíř Texty písní: Zdeněk Svěrák Výtvarník kostýmů: Roman Šolc
Výtvarník scény: Roman Šolc a choreografky
Projekce: Viktor Svidró
Hudební a scénické efekty: Vladimír Sojka
Producent: Mezinárodní centrum tance, z. s.
Vedoucí produkce: Vendula Skalická
Premiéra: 2. a 5. února 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace