Dana Pala: „Každá repríza je v podstatě originál.“

Dana Pala. Foto: Andrea Barcalová.

Autor Marie Vejvodová

Jak se La Mar za ty dva roky od premiéry změnilo?
Stále se vyvíjí. S časem můžeme ladit detaily a jít více do hloubky. Do současné verze jsem také obsadila úplně nové tanečníky, kteří dílo posouvají zase jiným směrem. Loni na festivalu Dance Stages v Šanghaji jsem tančila s jiným tanečníkem než na premiéře, takže každá repríza je v podstatě originál. Nyní bych ale obsazení ráda na nějakou dobu udržela a více reprízovala i v Praze.

Přizpůsobujete dílo na míru novým tanečníkům?
Určitě. Hanna Nussbaumer a Viktor Konvalinka jsou tak skvělí tvůrci a tanečníci, že by byla škoda, kdybych je pouze učila hotové kroky, takže některé části jsme tvořili společně. Navíc v původní La Mar byli v páru Ital a Češka a tentokrát je to Čech a Švédka. Jsem ráda, že tanečníci jsou opět cizinci, a téma odlišných kultur se tak nevytratilo.

Jak dílo ovlivňuje odlišný původ tanečníků?
Máme tam například scénu, která je zaměřená na řeč: jak pohyb evokuje určité slovo. Italština a švédština s sebou nesou úplně jinou pohybovou kvalitu. Teď pracujeme se švédskými slovy a jazyk přenášíme na tělo.

Jak se na páru na jevišti projevuje, že jsou partneři i v osobním životě?
V profesním i partnerském životě jsou neskutečně sehraní a na scéně působí jako jeden. Občas jsme se bavili, jak to oni sami mají ve vztahu, kdo například vede, protože téma vztahu mezi mužem a ženou řeší i La Mar. Jsem ráda, že teď můžu představení vidět z úplně jiné strany a s větším odstupem. Když jsem v něm sama tančila, spousta věcí mi unikla. Umím si ale představit, jaké to je to tančit, a u obtížnějších pasáží dokážu odhadnout, co ještě můžu po tanečnících chtít.

Nemrzí vás, že nyní již v La Mar sama netančíte?
La Mar není nějaká moje seberealizace na jevišti. Tím, že v něm nyní tančí někdo jiný, z něj dělá dílo, které žije dál a nějak se vyvíjí, a to je důležité. Jestli v něm tančím, nebo ne, není podstatné.

Jaká role vám více vyhovuje?
Jsem zvyklá být na jevišti a tančila jsem toho už tolik, že si teď naopak tuhle novou roli choreografky užívám a líbilo by se mi se jí do budoucna věnovat ještě více.

Jak moc se v díle odráží andersenovská tématika?
Jádro tam je a držím se ho, abych jako ta mořská víla někam úplně neodplavala. Řešíme vztah dvou lidí a vykořeněnost z jednoho prostředí do druhého, konec už jsem si ale udělala po svém. Jeden příběh jde vyprávět různě. Andersenovských zpracování je spoustu a každé se liší. Navíc nejsem zastánce konkrétního popisu situací a mám ráda, když si divák hledá souvislosti sám.

Proč jste zvolila zrovna příběh malé mořské víly?
Bydlela jsem několik let na španělských ostrovech, tři měsíce tam byla jen zima, všechno bylo zavřené a já v tu chvíli neměla práci. Měla jsem hodně času, byla neustále obklopená mořem a téma ke mně přišlo. Chtěla jsem udělat něco ne o víle, ale o nějaké energické postavě, která právě vystoupila z moře. Takovou novodobou mořskou vílu. La Mar není úplně pro laického diváka. Hudba je v některých částech trochu neuchopitelná a složitá, je to ale krásná kompozice a je na divákovi, aby se do ní vysloveně ,,ponořil“.

Máte blízko k improvizaci. Objevuje se i v La Mar?
Ano, improvizace mě moc baví. Pracujeme s kvalitou pohybu a je úžasné, že jsou tanečníci tak tvůrčí a společně nacházíme nový pohybový materiál. Pohyby pak ale fixujeme. K čisté improvizace přímo na jevišti jsem ještě nedospěla.

Ve vašich dílech se objevují tanečníci z celého světa. Co vám osobně mezinárodní spolupráce přináší?
Není to záměr, vždycky se to tak nějak stane. Například v mém posledním představení Nincs tančím společně se Slovenkou a tanečníkem z Konga a také jsme to na začátku takto neplánovali. Já jsem ale společenský živel, baví mě cestovat a poznávat nové lidi, a možná proto mi je mezi nimi dobře. Vždycky se na nás odráží to, odkud pocházíme a co jsme prožili a to mě inspiruje. Platí to ale i u Čechů. Obecně je práce s interprety skvělá, protože každý je originál a když je otevřený, vydá něco ze sebe. To je krásné.

V červnu jste uvedla novou premiéru, vracíte se ráda ke starším věcem, jako je La Mar?
Necítím to tak, že se k něčemu vracím. La Mar pro mě nikdy žít nepřestalo. Snažím se nenechat své inscenace usnout a nemám to tak, že bych se zaměřovala jen na jednu. Nincs má jiné téma, více pracuji s objektem a větším počtem interpretů. Každá mi dává něco jiného.

Čemu se v současnosti ještě věnujete?
Pracuji na různých menších projektech, mojí hlavní náplní je ale vedení taneční školy, kterou jsem založila v Mělníku. Učím všechny generace, děti i dospělé. Kromě současného tance a moderních stylů cvičím i pilates.

Dana Pala (1987)

Choreografka, tanečnice a taneční pedagožka. Vystudovala Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, obor moderní tanec a pedagogika. Na pražské HAMU absolvovala v oboru choreografie a režie v magisterském programu. Absolvovala též roční stáž v Institut del Teatre Barcelona. Choreografickou praxi získala v Teatre SANS na Mallorce. V autorské tvorbě často pracuje s různými objekty a v netradičních prostorách, ve kterých hledá možnosti provázání choreografie s architekturou. V Praze vytvořila projekt Materia pro věž a kryptu Plečnikova kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. V roce 2014 získala ocenění ACDIB na Baleárských ostrovech za nejlepší choreografický taneční projekt roku. V pražské La Fabrice vytvořila choreografii PULS. Taneční film Materia touch uvedla na festivalu New York Bronx Film. V sezoně 2015/2016 byla autorkou choreografie k opeře Slavík/Jolanta v Národním divadle v Praze. V září 2018 byla její autorská inscenace La Mar oceněna a pozvána do Šanghaje na čínský festival současného tance Dance Stages. Nejnovější premiéru Nincs uvedlo pražské Studio Alta v červnu roku 2019. Věnuje se vzdělávání, produkční a kreativní práci na uměleckých projektech, vyučuje současný tanec a tvoří pohybový systém pro děti rozvíjející jejich kreativitu. Od roku 2018 vede vlastní taneční školu moderního tance v Mělníku u Prahy a Studio pilates a pohybové terapie.