ÚHEL POHLEDU
Tak zase reakce jedné zklamané matky! Je třeba ocenit, že se dokonce podepsala, na rozdíl od těch pisatelů, co se k článku vyjadřují v diskuzi. Ale my v podstatě víme, kdo je PETRAM, JK apod. Není to totiž poprvé, kdy čelíme jejich útokům a anonymním udáním, známe styl a používané slovní obraty i nepravdivé a účelově používané lži a pomluvy.
Teď však k samotnému článku. Ještě chci jen podoktnout, že jsem sám začínal v „přípravce„ ND u báječné paní prof. Páskové. Nevím, proč paní Kodlová píše o „podivné nespolupráci mezi přípravkou a konzervatoří“. My samozřejmě spolupracujeme a jsme velmi rádi, že „přípravka“ ND existuje, protože to je jedna z mála škol, u jejichž žáků je vidět kvalitní pedagogická práce a příprava. Žáci „přípravky“ tvoří velkou část studentů naší školy. Letos jsme přijali ke studiu jednu dívku a dva chlapce. Moc nás to mrzí, jsme rádi za každého nadaného a disponovaného uchazeče, ale prostě „někdy se neurodí“! Přijímací komise je 5ti členná, každý člen hodnotí samostatně v 10ti bodové stupnici. V 1.části se zjišťují základní předpoklady pro studium. Myslet si, že z desetilého děvčátka vyroste výrazová tanečnice, u které nebude tak moc vadit, že má větší hlavu, krátký krk, široká ramena, je bez pasu, má kratší nohy bez nártu, a také nedostatečně otevřené kyčelní klouby a rozsah pohybu v nich a že také ohebnost a měkkost zad je spíše průměrná, nejsou dostatečné předpoklady pro skok a je problém s vytleskáním jednoduchého rytmu / uvádím obecně požadavky, netýká se dcery pisatelky článku/, by bylo nejen naivní, ale i nezodpovědné! Přitom i jeden z těchto „nedostatků“ může být pro profesní přípravu limitující. Tím spíše, že právě dívky v těchto letech si představují, jak budou tančit ve velkých souborech, budou se vznášet na špičkách v rolích labutí a různých princezen. Opět dlouho přetrvávající naivní představa o profesi nejen samotných adaptek, ale také rodičů. S dětskou roztomilostí a půvabem v dospělosti v profesionální taneční praxi prostě nevystačíte. Náročnost studia nevytváří paradoxně škola, ale profesionální taneční praxe samotná. A ty nároky jsou v dnešní době, kdy nabídka převyšuje mnohonásobně poptávku, prostě enormní! Přijímat ke studiu uchazeče jen proto, že se jim, nebo jejich rodičům tanec líbí, ale kteří nesplňují základní předpoklady, by bylo výrazem neodbornosti a opět nezodpovědnosti. Někdy je opravdu lepší, tak jak je uvedeno v jednom z diskuzních příspěvků, říci pravdu a nestavět před dítě „vzdušné zámky“, jejichž nenaplnění povede ke zklamání a celkové frustraci. Svět amatérského a profesionálního tance se diametrálně liší! V článku paní Kodlové je uvedeno, že Baletní přípravka připravuje již od roku 1835 /tedy v době, kdy ještě ND nestálo- asi překlep/ malé tanečnice a tanečníky na profesionální dráhu. To je omyl! Pro přípravu profesionálních tanečnic a tanečníků jsou určeny taneční konzervatoře- nejen ta naše, ale 4 další. Žáci navštěvují Baletní přípravku ND v rámci volnočasových aktivit a je výborné, že se jim dostává kvalitní taneční průpravy. Spolupráce ale neznamená, že budou přijímáni automaticky na taneční konzervatoř. Nepřijímáme automaticky ani uchazeče z řad „přípravných„ kurzů naší školy. Možná paní Kodlová, kdybyste se zeptala paní Pavly Zuskové/mimo jiné také absolventky naší školy/ , tak jak píše v reakci na sociální síti, nemusela byste být tak překvapena. Mohu Vás ujistit, že jsme rádi za každého talentovaného žáka a že se snažíme takové vyhledávat. Studium na taneční konzervatoři je velmi náročné. Trvá 8 let! Taneční konzervatoře /nejen ta naše/ jsou školy o výkonu. Podobně jako ve sportovních školách musejí studenti plnit limity, tak také na taneční konzervatoři je třeba plnit požadavky přípravy na profesionální praxi. Žáci během studia procházejí zásadním fyzickým, psychickým, duševním, emočním vývojem, kdy se může jejich původní zájem o profesi změnit, může dojít ke zdravotním problémům a k dalším okolnostem, které mohou zásadním způsobem ovlivnit výsledky studia. Obor se nebude přizpůsobovat přáním a schopnostem jednotlivců, jednotlivci se musejí, chtějí-li v profesionálním tanci uspět, přizpůsobit požadavkům profese a ty jsou dnes, jak jsem již napsal, velmi tvrdé. Také radíte, co byste dělala, kdybyste byla pedagogem naší školy. Je zajímavé, jak každý ví, co by měl dělat ten druhý. Naši pedagogové samozřejmě na vystoupení žáků baletní přípravky ND, ale i jiných škol, chodí. Já bych si dovolil Vám také poradit. Přijďte se podívat na představení naší školy. V jednom z diskuzních příspěvků je uvedeno, že školou nic nekončí, ale začíná. To mohu jen potvrdit a studentům to na konci studia pokaždé říkáme. Škola nemůže naučit všemu. Naší snahou je poskytnout žákům široce koncipovanou taneční průpravu, která jim umožní zařazení do celé šíře profesionální praxe. Jakým směrem a co konkrétně, je na jejich rozhodnutí a schopnostech. A pokud jsou úspěšní a rozvíjejí své umělecké předpoklady, máme z toho radost !
Je třeba také uvést na pravou míru tvrzení, že absolventi naší školy nemohou najít angažmá. V současné době působí na postech 1.sólistů baletu ND v Praze nejen Nikola Márová, ale také Irina Burduja a Alina Nanu, absolventky naší školy, v pánské části to jsou Patrik Holeček, Matěj Šust a Adam Zvonař. Další naši absolventi jsou sólisty nebo demi -sólisty Baletu ND- Monika Hejduková, Magdalena Matějková, Kristýna Němečková , Klára Jelínková, Kristina Kornová, Jakub Rašek, Vjaceslav Burlac, na programech představení čteme i další jména- Kateřina Kodešová, Anička Novotná, Laura Laušmanová, Anička Herrmannová a nejnověji Nela Báčová, absolventi školy jsou také členy uměleckého souboru LM. Další jsou angažováni v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, v Divadle opery a baletu v Ústí n/Labem, v Divadle J.K.Tyla v Plzni, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích i v Národním divadle Brno a mohlo by jich být v mimopražských souborech i více, pokud by byli ochotni opustit po ukončení školy Prahu. Jan Váňa je 1.sólistou Národního divadla T.Ševčenka v Kyjevě /je zasloužilým umělcem Ukrajiny/, Matěj Urban je sólistou Baletu v Monte Carlu, další naši absolventi působí také v různých /pro pisatele asi ne v tak prestižních souborech/ ve Španělsku, Německu, Švýcarsku a dokonce v Azerbájdžánu. Výraznými osobnostmi na české taneční scéně jsou Ondřej Vinklát, Štěpán Pechar, Viktor Konvalinka , kteří jsou nejen skvělí tanečníci, ale svou výraznou choreografickou tvorbou ovlivňují vývoj tanečního umění u nás, podobně jako choreografové Václav Kuneš nebo Tomáš Rychetský. Všichni jsou absolventy naší školy v posledních několika letech, ne z doby historické až prehistorické, jak je uvedeno v diskuzním příspěvku pod značkou JK. Opět nepravdivá, tendenčně použitá lživá tvrzení s cílem poškodit jméno školy a práci pedagogů. Musím si položit otázku. Kde se bere ta zlost až nenávist proti škole a mé osobě, vedoucí k výrokům za hranicí slušného chování a jsou důkazem o intelektuální „úrovni“ pisatele? Proto, že se snažíme vést žáky k zodpovědnosti, disciplíně, naučit je „řemeslu“, rozvíjet postupně jejich umělecké předpoklady a připravit je tak pro náročné povolání? Jestli to jednotlivec nezvládne, je nám to líto, ale není to naše vina. Výsledky práce školy jako celku svědčí o opaku. Mohu také ujistit pisatelku příspěvku zpochybňující prestiž školy, že se nám o žádnou prestiž nejedná, ale snažíme o kvalitní pedagogickou a uměleckou práci, vedoucí k profesní přípravě žáků.
Tanec je nádherné umění , má však, jako každý obor, své specifické požadavky, které nezmění ani jednotlivec, ani přání zklamaných rodičů či zájemců o něj! Říka se, že tančit mohou všichni! Ano, to platí, pokud se mu věnujete v rámci volnočasových aktivit. TANCUJTE PRO RADOST, tak jak vám to jde, kdy máte čas a chuť, bez požadavků na dokonalost technického a uměleckého provedení, bez kterého to v profesionální činnosti nejde! Profese tanečníka není pro každého!
Kata Zagorski
Neprávem? Tak to som sa chvíľu snažila zistiť, či právem alebo neprávem, aj či bola právem alebo neprávem vrátená späť,…Padesátka tanečníků burcuje bratislavskou scénu v nové inscenaci Bolero