O podivné nespolupráci mezi přípravkou a konzervatoří

Doporučovat dětem nepřijatým na Taneční konzervatoř hl. m. Prahy (TKP) aby zkusily přijímací zkoušky na některé ze soukromých konzervatoří a až se tam něco naučí, aby se znovu hlásily na TKP, nezní poprvé. Co tím pisatelka zopakovala a co se za takovou radou skrývá?
Tento necitlivý výrok nelze chápat jinak, než že soukromé školy považuje pisatelka za instituce druhé kategorie, že pedagogové těchto škol naučí méně, na svých studentech jim vlastně nezáleží...

Opak je pravdou - to mohu zodpovědně prohlásit na základě svých zkušeností zřizovatelky a ředitelky Taneční konzervatoře Ivo Váni-Psoty v Praze, s.r.o. (TKIV-P), která po dvaceti letech nedobrovolně ukončila svou činnost. Pedagogové této školy měli ukončené vysokoškolské vzdělání, jak ukládá zákon, téměř všichni taneční pedagogové prošli úspěšnou uměleckou a pedagogickou praxí. Od r. 1997 byli mezi prvními, kteří přijali nové, moderní pojetí metodiky hlavního předmětu - klasického tance a obohacovali ho: kromě překonávání zemské tíže uplatňovali i práci se zemí a do výuky vkládali poznatky techniky současného tance. Zažitý stereotyp symetrie, stálého svalového napětí a pohybu tahem byl oživován asymetrií, střídáním aktivity a pasivity se zapojením dechu, pohybem švihovým, složitou rytmizací prvků v jednom zadání, tahem a protitahem, zrychlováním a zpomalováním pohybu, častým přenášením váhy těla, překvapivými změnami v postavení épaulement, aj. Tím byla docílena maximální pozornost žáků. Zátěž techniky klasického tance nespočívala převážně v jednostranné oblasti svalové a kloubní, ale byla rozložena do všech svalových skupin. Tak bylo omezeno riziko případných úrazů. V konečném výsledku získal umělecký projev tance plastickou měkkost, rychlost a předstih, dynamiku, oduševnělost. Absolventi TKIV-P se uplatnili v divadlech, někteří z nich získali uznání oceněními, např. Cenu Thálie - Lucie Skálová, nominaci na Cenu Thálie a Cenu Philip Morris - Ballet Flower Award - Karolína Miková, dvě Ceny Jihočeské Thálie - Barbora Zachová. V Divadle F. X. Šaldy Liberec působí úspěšná choreografka a šéfka baletu Marika Mikanová. Jiní absolventi pokračovali ve studiu na všech typech vysokých škol, jiní zase působí v pedagogické oblasti. Pro školu byl příznačný vztah pedagogů ke studentům založeným na důvěře a vzájemné úctě bez přetvářky ke všem, bez ohledu na míru dispozic a talentu. Tak bylo možné vychovávat nejen tanečníky, ale osobnosti. V tom byla deviza a prestiž TKIV-P. Pokud někteří studenti odešli během studia na jinou taneční konzervatoř, byla to pro pedagogy zejména pro vyučující hlavního předmětu bolest, neboť do nich vkládali celou svou bytost. Takovýto přestup přináší do pedagogiky obecně mnoho citlivých, negativních a nedůstojných jevů.

Vzorná absolventka TKP pí Adéla Mašínová si jistě vzpomene na probíranou látku na téma "osobnost pedagoga", ve které se dozvěděla, že "zlehčovat práci jiného pedagoga na veřejnosti a před žáky, třeba jen žertem, je nepřípustné."

Za sebe bych ráda připomněla, že milovat balet a tanec také znamená sloužit mu tak, aby v očích společnosti nebyl krásný jen navenek.

Jitka Tázlarová

Škola, jejíž absolventi nemohou sehnat práci nejen v zahraničních souborech, ale ani v těch našich, určitě není prestižní. Jak absolventy hodnotí šéfové souborů a taneční mistři? Chybí jim základy a zahraniční tanečníci jsou rychlejší a pružnější. Talenty jako Ivan Liška, Jiří Kylián, Jiří a Otto Bubeníčkovi, Jiří Jelínek, Barbora Kohoutková, Daria Klimentová, Tereza Podařilová, Nikola Márová, Michal Krčmář se nerodí každý den, ale kdo z absolventů v poslední době nějak výrazně uspěl? Kdy naposledy uspěl někdo na Prix de Lausanne? Jiří Krčmář je prvním sólistou ve Finsku a ve sboru baletu Vídeňské státní opery tančí Kristián Pokorný. Když si projdete soubory deseti nejprestižnějších baletních společností, nikoho dalšího tam neuvidíte. Škola, v jejímž čele stojí hluchý a slepý osmdesátiletý kmet mentálně zakotvený někde v osmdesátých letech minulého století, těžko může vychovávat tanečníky pro dnešní dobu. Pokud se konzervatoř radikálně nezmění, můžou se pedagogové plácat po rameni, jak skvělá a prestižní je to škola a absolventky budou aspoň rovně stát za kasami v supermarketech.

Nedá mi to nevložit také svůj vlastní úhel pohledu. Můj pohled je pohledem člověka, který tanec miluje, který studoval od šesti let v přípravce baletu ND a posléze vystudoval celou Taneční konzervatoř v čele s ředitelem Jaroslavem Slavickým.

Nemyslím si, že by zde jakkoli negativně figurovala postava pana ředitele J. Slavického, naopak zrovna jeho ředitelování a celkový přínos pro balet si zasluhuje přinejmenším velkou úctu, obdiv a uznání.
Jen pro neznalé, tanec je pro všechny, balet nikoli, už název Taneční konzervatoř je v tomto ohledu zavádějící. Pokud máte doma dítě, o kterém jste přesvědčeni, že tanec miluje, nenechte se odradit. Taneční konzervatoř hl. m. Prahy vychovává a současně vyhledává především žáky, kteří jsou schopni naplňovat předpoklady pro balet, tedy velice fyzicky specifické dispozice. Když nahlédneme do dějin baletu do carského Ruska, zjistíme, že i tam talenty hledali a podrobovali je velice přísným kritériím, které balet pro svoje vrcholové provádění potřebuje. Doporučuji zhlédnout taneční hodiny Vaganova Ballet Academy pro představu, co se baletním drilem myslí. Dané studium je tedy s fyzickými předpoklady posléze spíš o píli studentů, preciznosti v provádění baletních prvků, schopnosti ztvárnit hudbu, tanečnosti a každodenním vytrvalém nasazení, které balet bezesporu potřebuje.
Vzkázala bych rodičům, že pokud je vaše dítě stoprocentně přesvědčené, že touto cestou chce jít, ať zkusí nějakou ze soukromých tanečních škol a bude-li v baletu výrazně úspěšné, zkusila bych znovu přijímačky do nějakého z vyšších ročníků TKP. Všichni jsme jen lidi a někdy se navzájem musíme přesvědčit o naší vůli, pracovitosti a odhodlání. Současně je dobré mít na paměti, že tato škola ani pro disponované není bez velkého úsilí.

To je vše, co bych ráda napsala. Baletní přípravka ND a Taneční konzervatoř hl.m. Prahy jsou institucemi s výborným vedením a každá naplňuje svůj záměr.

Včera jsem navštívila představení Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, jsem s úžasem a obdivem.

Adéla Mašínová

ÚHEL POHLEDU
Tak zase reakce jedné zklamané matky! Je třeba ocenit, že se dokonce podepsala, na rozdíl od těch pisatelů, co se k článku vyjadřují v diskuzi. Ale my v podstatě víme, kdo je PETRAM, JK apod. Není to totiž poprvé, kdy čelíme jejich útokům a anonymním udáním, známe styl a používané slovní obraty i nepravdivé a účelově používané lži a pomluvy.
Teď však k samotnému článku. Ještě chci jen podoktnout, že jsem sám začínal v „přípravce„ ND u báječné paní prof. Páskové. Nevím, proč paní Kodlová píše o „podivné nespolupráci mezi přípravkou a konzervatoří“. My samozřejmě spolupracujeme a jsme velmi rádi, že „přípravka“ ND existuje, protože to je jedna z mála škol, u jejichž žáků je vidět kvalitní pedagogická práce a příprava. Žáci „přípravky“ tvoří velkou část studentů naší školy. Letos jsme přijali ke studiu jednu dívku a dva chlapce. Moc nás to mrzí, jsme rádi za každého nadaného a disponovaného uchazeče, ale prostě „někdy se neurodí“! Přijímací komise je 5ti členná, každý člen hodnotí samostatně v 10ti bodové stupnici. V 1.části se zjišťují základní předpoklady pro studium. Myslet si, že z desetilého děvčátka vyroste výrazová tanečnice, u které nebude tak moc vadit, že má větší hlavu, krátký krk, široká ramena, je bez pasu, má kratší nohy bez nártu, a také nedostatečně otevřené kyčelní klouby a rozsah pohybu v nich a že také ohebnost a měkkost zad je spíše průměrná, nejsou dostatečné předpoklady pro skok a je problém s vytleskáním jednoduchého rytmu / uvádím obecně požadavky, netýká se dcery pisatelky článku/, by bylo nejen naivní, ale i nezodpovědné! Přitom i jeden z těchto „nedostatků“ může být pro profesní přípravu limitující. Tím spíše, že právě dívky v těchto letech si představují, jak budou tančit ve velkých souborech, budou se vznášet na špičkách v rolích labutí a různých princezen. Opět dlouho přetrvávající naivní představa o profesi nejen samotných adaptek, ale také rodičů. S dětskou roztomilostí a půvabem v dospělosti v profesionální taneční praxi prostě nevystačíte. Náročnost studia nevytváří paradoxně škola, ale profesionální taneční praxe samotná. A ty nároky jsou v dnešní době, kdy nabídka převyšuje mnohonásobně poptávku, prostě enormní! Přijímat ke studiu uchazeče jen proto, že se jim, nebo jejich rodičům tanec líbí, ale kteří nesplňují základní předpoklady, by bylo výrazem neodbornosti a opět nezodpovědnosti. Někdy je opravdu lepší, tak jak je uvedeno v jednom z diskuzních příspěvků, říci pravdu a nestavět před dítě „vzdušné zámky“, jejichž nenaplnění povede ke zklamání a celkové frustraci. Svět amatérského a profesionálního tance se diametrálně liší! V článku paní Kodlové je uvedeno, že Baletní přípravka připravuje již od roku 1835 /tedy v době, kdy ještě ND nestálo- asi překlep/ malé tanečnice a tanečníky na profesionální dráhu. To je omyl! Pro přípravu profesionálních tanečnic a tanečníků jsou určeny taneční konzervatoře- nejen ta naše, ale 4 další. Žáci navštěvují Baletní přípravku ND v rámci volnočasových aktivit a je výborné, že se jim dostává kvalitní taneční průpravy. Spolupráce ale neznamená, že budou přijímáni automaticky na taneční konzervatoř. Nepřijímáme automaticky ani uchazeče z řad „přípravných„ kurzů naší školy. Možná paní Kodlová, kdybyste se zeptala paní Pavly Zuskové/mimo jiné také absolventky naší školy/ , tak jak píše v reakci na sociální síti, nemusela byste být tak překvapena. Mohu Vás ujistit, že jsme rádi za každého talentovaného žáka a že se snažíme takové vyhledávat. Studium na taneční konzervatoři je velmi náročné. Trvá 8 let! Taneční konzervatoře /nejen ta naše/ jsou školy o výkonu. Podobně jako ve sportovních školách musejí studenti plnit limity, tak také na taneční konzervatoři je třeba plnit požadavky přípravy na profesionální praxi. Žáci během studia procházejí zásadním fyzickým, psychickým, duševním, emočním vývojem, kdy se může jejich původní zájem o profesi změnit, může dojít ke zdravotním problémům a k dalším okolnostem, které mohou zásadním způsobem ovlivnit výsledky studia. Obor se nebude přizpůsobovat přáním a schopnostem jednotlivců, jednotlivci se musejí, chtějí-li v profesionálním tanci uspět, přizpůsobit požadavkům profese a ty jsou dnes, jak jsem již napsal, velmi tvrdé. Také radíte, co byste dělala, kdybyste byla pedagogem naší školy. Je zajímavé, jak každý ví, co by měl dělat ten druhý. Naši pedagogové samozřejmě na vystoupení žáků baletní přípravky ND, ale i jiných škol, chodí. Já bych si dovolil Vám také poradit. Přijďte se podívat na představení naší školy. V jednom z diskuzních příspěvků je uvedeno, že školou nic nekončí, ale začíná. To mohu jen potvrdit a studentům to na konci studia pokaždé říkáme. Škola nemůže naučit všemu. Naší snahou je poskytnout žákům široce koncipovanou taneční průpravu, která jim umožní zařazení do celé šíře profesionální praxe. Jakým směrem a co konkrétně, je na jejich rozhodnutí a schopnostech. A pokud jsou úspěšní a rozvíjejí své umělecké předpoklady, máme z toho radost !
Je třeba také uvést na pravou míru tvrzení, že absolventi naší školy nemohou najít angažmá. V současné době působí na postech 1.sólistů baletu ND v Praze nejen Nikola Márová, ale také Irina Burduja a Alina Nanu, absolventky naší školy, v pánské části to jsou Patrik Holeček, Matěj Šust a Adam Zvonař. Další naši absolventi jsou sólisty nebo demi -sólisty Baletu ND- Monika Hejduková, Magdalena Matějková, Kristýna Němečková , Klára Jelínková, Kristina Kornová, Jakub Rašek, Vjaceslav Burlac, na programech představení čteme i další jména- Kateřina Kodešová, Anička Novotná, Laura Laušmanová, Anička Herrmannová a nejnověji Nela Báčová, absolventi školy jsou také členy uměleckého souboru LM. Další jsou angažováni v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, v Divadle opery a baletu v Ústí n/Labem, v Divadle J.K.Tyla v Plzni, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích i v Národním divadle Brno a mohlo by jich být v mimopražských souborech i více, pokud by byli ochotni opustit po ukončení školy Prahu. Jan Váňa je 1.sólistou Národního divadla T.Ševčenka v Kyjevě /je zasloužilým umělcem Ukrajiny/, Matěj Urban je sólistou Baletu v Monte Carlu, další naši absolventi působí také v různých /pro pisatele asi ne v tak prestižních souborech/ ve Španělsku, Německu, Švýcarsku a dokonce v Azerbájdžánu. Výraznými osobnostmi na české taneční scéně jsou Ondřej Vinklát, Štěpán Pechar, Viktor Konvalinka , kteří jsou nejen skvělí tanečníci, ale svou výraznou choreografickou tvorbou ovlivňují vývoj tanečního umění u nás, podobně jako choreografové Václav Kuneš nebo Tomáš Rychetský. Všichni jsou absolventy naší školy v posledních několika letech, ne z doby historické až prehistorické, jak je uvedeno v diskuzním příspěvku pod značkou JK. Opět nepravdivá, tendenčně použitá lživá tvrzení s cílem poškodit jméno školy a práci pedagogů. Musím si položit otázku. Kde se bere ta zlost až nenávist proti škole a mé osobě, vedoucí k výrokům za hranicí slušného chování a jsou důkazem o intelektuální „úrovni“ pisatele? Proto, že se snažíme vést žáky k zodpovědnosti, disciplíně, naučit je „řemeslu“, rozvíjet postupně jejich umělecké předpoklady a připravit je tak pro náročné povolání? Jestli to jednotlivec nezvládne, je nám to líto, ale není to naše vina. Výsledky práce školy jako celku svědčí o opaku. Mohu také ujistit pisatelku příspěvku zpochybňující prestiž školy, že se nám o žádnou prestiž nejedná, ale snažíme o kvalitní pedagogickou a uměleckou práci, vedoucí k profesní přípravě žáků.
Tanec je nádherné umění , má však, jako každý obor, své specifické požadavky, které nezmění ani jednotlivec, ani přání zklamaných rodičů či zájemců o něj! Říka se, že tančit mohou všichni! Ano, to platí, pokud se mu věnujete v rámci volnočasových aktivit. TANCUJTE PRO RADOST, tak jak vám to jde, kdy máte čas a chuť, bez požadavků na dokonalost technického a uměleckého provedení, bez kterého to v profesionální činnosti nejde! Profese tanečníka není pro každého!

Dovolte, abych se vyjádřila k výše uvedenému článku. Baletní přípravka existuje více než 50 let a stojí za ní velký kus práce a vždy bylo její prioritou připravovat talentované děti pro další studium na tanečních školách. Ano, již v 6 letech přijímáme děti na základě konkurzu, protože bez dispozic není možné se tomuto druhu umění věnovat! K talentu ovšem patří i píle a i to, aby daný uchazeč dorůstal do správných proporcí . Je jasné , že talenty se nerodí stále, a pokud bychom měli v připravce jen "talentované" moc by jich nebylo. Přijímáme děti , které mají dispozici k tomu aby se mohli balet učit !!! A jestli dalším tanečním školám ta dispozice stačí, nebo hledají něco více je pouze na nich . O přípravných kurzech při Taneční konzervatoři HLMP se nebudu vyjadřovat, ale více korektnosti vůči žákům přípravky by neuškodilo . A pokud s námi ostatní školy nechtějí spolupracovat , je to jen jejich rozhodnutí!! A ještě poslední dovětek k článku - není pravdou že již po několikáté se děvčata z přípravky nedostala na Taneční konzervatoř HLMP. Každým rokem se dostává v průměru okolo 10 dětí. Ano letos to jsou 2 chlapci , ale věřím že ostatní taneční školy , kde konkurz teprve bude , jsou rádi že jim přijdou talentované děti zkusit konkurz.
Jana Jodasová vedoucí Baletní přípravky ND