Tři otázky pro některé z tvůrců Choreografického ateliéru 2015/2016

Tvůrčí dílna mladých tanečníků a současně unikátní projekt členů baletu Národního divadla Brno Choreografický ateliér se v moravské metropoli uvádí již několikátým rokem. Hlavním účelem těchto dílen je podchycení mladých choreografických talentů uvnitř souboru. Na novém ročníku v sezoně 2015/2016 se tvorbou podílejí nejen debutanti, kteří si vyzkoušejí své schopnosti poprvé, ale i zkušenější tvůrci. U příležitosti premiéry Choreografického ateliéru 2015/2016 ve středu 27. dubna 2016 v brněnské Redutě jsme oslovili tři autory, kterých jsme se zeptali na zkušenosti s procesem vytváření choreografie. Pro Nelku Lazović a Gregora Giselbrechta je choreografická práce novou zkušeností; třetí z tvůrců, Markéta Habalová, již vytvořila několik choreografií v rámci Choreografického ateliéru i jinde.

26. 4. 2016 rozhovory

Choreografický ateliér

Autor Sylva Tománková

Jaká byla spolupráce s kolegy?

Gregor Giselbrecht: Spolupráce na mé choreografii se vyvíjela dobře. Byly momenty, kdy jsem musel bojovat, abych dostal čas a prostor na zkoušení, protože většina tanečníků je obsazená současně i v jiných choreografiích mých kolegů. Většinu příprav na Ateliér jsme realizovali ve svém volném čase, takže jsme museli připravovat své choreografie a současně tančit v repertoáru divadla. Ale bylo úžasné, jak všichni tanečníci byli ochotní zůstávat déle v divadle, aby vytvořili něco pro mne. Bez nich by to nebylo možné.

Markéta Habalová: Při přípravě Ateliéru oproti jiným rokům jsem spolupracovala pouze s jedním tanečníkem, takže příprava byla naprosto bezproblémová, protože s přibývajícím počtem tanečníků je příprava komplikovanější.

Nelka Lazović: Spolupráce s kolegyněmi byla úžasná (tančí Barbora Bielková, Sayumi Nishii, Elizaveta Shibaeva, Martina Vlachová), jsem jim opravdu vděčná, že mi daly svůj volný čas, protože Choreografický ateliér připravujeme mimo pracovní dobu, a taky že měly trpělivost a sílu zkusit vše, co jsem chtěla. Jsem šťastná a hrdá na to, že dokázaly vyjádřit vše, co jsem si představovala, a ještě to obarvit svými vlastními osobnostmi.

Kde jste brali inspiraci a vybírali námět choreografie? Budete v této práci pokračovat?

G. G.: Choreografie je o mé sestře, která je už nějakou dobu po infarktu na invalidním vozíku. Takže tento kus je pro mne velmi osobní. Zachycuje, co si lidé myslí o tom, jak vypadá její realita, jak ji ona v současnosti vidí a jaká si přeje, aby byla. Určitě budu pokračovat v choreografické práci. Myšlenka Ateliéru je výborná škola pro přípravu na práci s lidmi a ukazuje vám, jak funguje technické zázemí, jednoduše jiný svět divadla, který jako tanečník nevidím.

M. H.: Námět na choreografii mi poskytl život, protože tato choreografie je o vztahu dvou lidí. A kdybych měla být konkrétní – je to v podstatě autobiografický příběh o vztahu muže a ženy, který jsem prožila a ve zkratce nastínila v krátkém duetu. Choreografii se věnuji dlouhá léta a po skončení taneční kariéry bych v ní chtěla dál pokračovat.

N. L.: Inspirovala mě píseň chorvatské punkové kapely a dnešní děti, protože nepatřím do současné moderní elektronické doby, kde je vše možné pomocí jediného kliknutí na klávesnici. Choreografický Ateliér je skvělá příležitost pro mladé choreografy ukázat část své duše, stejně jako možnost pro baletní tanečníky tančit něco, co není v repertoáru. Samozřejmě chci stále tvořit a doufám, že v budoucnosti budu mít znovu šanci něco nového divákům ukázat, jako v případě letošního Choreografického ateliéru.

Jaká byla spolupráce při technických zkouškách s techniky a při práci na kostýmech s krejčovnou?

G. G.: Bohužel jsme nemohli nechat ušít kostýmy, protože v krejčovně neměli dost času kvůli jiným premiérám v divadle. Naštěstí jsem našel vhodné kostýmy z jiných baletů, které už nejsou na repertoáru. Po technické stránce je dobré, pokud máte v týmu někoho, kdo rozumí světelnému designu, hudbě… takže jim můžete říct, co potřebujete nebo co by mohlo fungovat, a oni vám řeknou, co je a co není možné.

M. H.: Tentokrát jsem krejčovnu nevyužila, protože jsem si zajišťovala kostýmy sama. Ale v minulých letech mi dámy z krejčovny vycházely vždy mile vstříc.

N. L.: V sobotu 23. dubna jsem měla první technickou zkoušku, kde jsme dělali světla. Kostýmy jsme sami museli sehnat – buď ve skladu, nebo jsme si vzali něco soukromého, něco málo jsme také mohli koupit – pro tento projekt nemáme k dispozici plnou pomoc divadelních krejčoven. Zatím jsem pracovala se zvukařem Dušanem Sedlaříkem, který mi velmi pomohl a opravdu pro mě udělal obrovský kus práce. A taky bych chtěla poděkovat zástupci šéfa baletu Pavlu Plškovi a dramaturgu Karlu Litterovi, kteří mi pomohli s každým přáním, které jsem měla; je to naprosto úžasné mít vedle sebe lidi, od kterých se můžete učit.