ImproEvents Prague 2013 – Několik otázek pro Ivu Bittovou, Davida Zambrana a K. J. Holmes

22. 7. 2013 rozhovory

Autor Jana Bitterová

V květnu 2013 se uskutečnil čtvrtý ročník festivalu ImproEvents Prague. Jak název napovídá, jedná se o týden improvizace, a to ve formě intenzivních celodenních workshopů, představení a komentovaných promítání. Slovo „event“ může odkazovat na známé events v počátcích amerického postmoderního tance a ani tato spojnice není zcela mylná. Do Prahy díky festivalu přijíždějí osobnosti improvizace ze zámoří, v minulých ročnících to mimo jiné byli performeři skutečně spojení se 70. a 80. lety a počátky především kontaktní improvizace, jako například Lisa Nelson či Daniel Lepkoff. Letos přijely vést workshopy improvizace osobnosti trochu mladší generace, nicméně se jmény neméně zvučnými. Tanečníci, divadelníci, filozofové i další improvizátoři se 3. až 7. června potkávali na dopoledních workshopech Davida Zambrana, performera a učitele původem z Venezuely, jehož jméno je v evropském současném tanci poslední roky skloňováno ve všech pádech. Odpoledne účastníci improvizovali a ponořovali se do výzkumů pod vedením K. J. Holmes, americké improvizátorky věnující se v posledních letech také józe a Body-Mind Centering. Oba lektoři se po mnoha letech setkali na scéně 5. a 6. května ve dvou společných, jak jinak než improvizovaných představeních. K této výjimečné události byla navíc přizvána ještě známá improvizátorka zaměřující se především na hru s hlasem, na housle a jiné nástroje původem z českých končin, a to Iva Bittová. Spolupráce s Davidem Zambranem pro ni nebyla nová, ze společných projektů se už oba umělci znají. Nicméně s K. J. Holmes se setkala poprvé. V prvním z večerů improvizace nazvaném TRI-O se pod hledištěm ozval hlas a housle Ivy Bittové a ze stran vyšli do syrového prostoru Studia ALTA - Haly 30 nasvíceného reflektory ležícími na podlaze David Zambrano a K. J. Holmes. V začátku se tedy snad někdo mohl domnívat, že uvidí představení dvou tanečníků a jedné hudebnice. Jenže to by nebyli právě tito tři improvizátoři, aby všichni nevyužili pohybu těla i hlasivek. Na rozdíl mezi hlasovou a pohybovou improvizací i na pocity z jedinečného setkání v TRI-O jsem se zeptala každého z umělců.

David Zambrano

Jak vznikl nápad, abyste vy, K. J. Holmes a Iva Bittová vystupovali společně? Přišel od organizátorů?
Ne, přišel ode mě. Vystupoval jsem už s Ivou Bittovou a velmi se mi to líbilo. A pak posledních asi 10 let se snažím spojovat workshopy s představeními. Když jsem měl jet opět do Prahy (David Zambrano vystupoval v říjnu 2012 ve Studiu ALTA, pozn. red., viz. http://www.tanecniaktuality.cz/hybaj-ho-2012-david-zambrano-a-milan-herich-ve-studiu-alta/), řekl jsem si, že by bylo hezké pozvat Ivu do dua, tak jsem navrhl festivalu, jestli by to bylo možné. A potom se mě také ptali, s kým bych chtěl sdílet týden. Navrhli různé lidi a já si vybral K. J. a říkal si, že možná by s námi K. J. taky chtěla vystupovat. Jaké bylo poprvé vystupovat v tomto složení?
Bylo to hezké překvapení. Nevystupoval jsem s K. J., myslím, tak 20 let a s Ivou Bittovou jsem vystupoval pouze v duu nás dvou. Takže tahle kombinace mi pomohla vidět jiné polohy K. J., Ivy a také mě samotného. Bylo to hezké, inspirující a byla to výzva. Vidíte mezi improvizací s hlasem a s pohybem těla nějaký rozdíl?
Nikdy jsem to takhle neviděl. Od té doby, co jsem začal tančit, cokoliv přijde skrz mé tělo, je pro mě možné použít. A zvuk a pohyb procházejí skrz sebe, jsou mezi sebou vnitřně propojené. Přicházejí skrz mé tělo, a tak je musím nechat jít a předat dál. Takže s čímkoliv, co přijde, si můžu spontánně hrát. Plánujete v nejbližší době nějaká další představení s hudebníky?
Mám mnoho projektů, především v následujících dvou letech.
Příští rok dělám představení mé kompozice Passing through na Biennale di Venezia s bubeníkem z Belgie.

K. J. Holmes Jaké to bylo, vystupovat poprvé v tomto složení? Překvapivé?
Myslím, že ano. Bylo velmi hezké účastnit se Davidových lekcí a pak David se účastnil mých, takže došlo k vzájemné výměně. Myslím, že sdílíme svět improvizace a performance, i když jsme spolu nevystupovali.
Bylo překvapující, jak moc jsme se potkali v mnoha směrech. Iva se pohybovala, David a já jsme zpívali, a pak přišli divadelní momenty, interakce s publikem.
Bylo v tom také něco většího, co se dělo, a mohli jste to vzít nebo nechat být. To bylo to zajímavé. Bylo tam něco, co jsem neměla pod kontrolou a mohli jste zaznamenat, že buď do toho můžete vstoupit nebo to necháte změnit. V tomto směru to bylo překvapující. Jaký je pro vás rozdíl mezi improvizací s hlasem a s pohybem těla?
Myslím, že v tomhle momentě, kdy spojuji dohromady odlišné zájmy, je pro mě opravdu těžké nepoužít svůj hlas. Ale někdy se také nehýbu a používám jen hlas. Skutečně zpívám písně a je to něco velmi odlišného, naučit se skladbu a pracovat s ostatními hudebníky. A jindy se zase opravdu hýbu a moje tělo zpívá. Takže si myslím, že záleží na situaci. Ale včera večer hudba zvala. A miluji tento druh hudby, moravskou hudbu, kvalitu houslí a hlasu Ivy a také v této zemi je něco stimulujícího. Myslím si, že tu je něco, co se odkrylo. Plánujete teď nějaké představení se zpěvákem nebo hudebníkem?
V New Yorku vyvíjím nové dílo, na kterém pracuji téměř rok, ale velmi pomalu, protože jsem rezidenční umělec v organizaci Pohybový výzkum. Spojuji hlas, pohyb, texty. V následujících pár měsících nehraji představení. Zrovna před pár týdny jsem v New Yorku jedno měla, předváděla jsem, kde jsem ve vývoji tohoto nového představení. Během léta budu jen zkoušet a také mám pro vývoj další rezidenci. Mojí ideou je předvést dílo na podzim 2014.
Je to představení ve skupině. Momentálně v něm jsou dva tanečníci, já a cellista. Ale také se zajímám o spolupráci s houslistou. Jedná se o myšlenku, že je to sólo, ale všichni jsme součástmi tohoto jednoho sóla. Je to jako se v Body Mind Centering díváme na různé systémy. Takže v rámci tohoto tance jsme částmi stejné osoby, ale nejsme stejní. Není to o vztahu mezi námi, je to o vztahu z nás. Iva Bittová

Jaké pro vás bylo spolupracovat s Davidem Zambranem a poprvé s K. J. Holmes? Bylo to v něčem překvapivé?
Překvapivé to bylo. V tom, že jsme neměli jediný problém. Jako kdybychom se všichni tři už znali spoustu let a jako bychom už spolupracovali delší dobu. Nebyl tam jediný zádrhel. Tak to bylo hrozně fajn.
K. J. je neuvěřitelná bytost, která je mladistvá, je prostě otevřená. Myslím si, že pro ni to bylo taky hodně nové, protože mě slyšela poprvé na živo. A vlastně díky téhle improvizaci a spolupráci, která vznikla úplně náhodně, jsme se hodně sblížily. V podstatě si ani nemusíme nic říkat a víme o sobě. Je to prostě silný zážitek a hrozně dobrá zkušenost. Jaký je pro vás rozdíl mezi improvizací s hlasem a improvizací s pohybem?
Já si myslím, že to všechno spolu souvisí. Bohužel nemám tělo tak trénované, co se týče tance. Vyrůstala jsem s baletem, takže k tomu mám blízko, akorát ve své druhé půlce života věnuji více hodin cvičení na nástroj. Já prostě všechny složky - hlas a do toho je zapojeno i divadlo, herectví, pohyb, považuji za strašně důležité. Můj názor je, že když se chcete prezentovat před publikem, tak byste měla všechny tyhle věci ovládat co nejlépe a co nejvíc. Je pro mě důležité, v jaké jsem fyzické kondici, protože to ovlivňuje i kondici psychickou. A protože K. J. a David jsou tak živelní a navíc v moderním tanci je možnost, že se můžu zapojit, tak ráda spolupracuji a mám zkušeností s tanečníky po celém světě víc. Chystáte v nejbližší době nějaký projekt s tanečníky?
S divadlem Farma v jeskyni dělám příští rok obrovský projekt Stravinského. Takže tam jsou i tanečníci. Budeme zpívat, budeme se pohybovat, budeme dělat šílené věci. Fotografie: Vojtěch Brtnický