Vzpomínka na Ivora Guesta, jednoho z nejvýznamnějších tanečních historiků

27. 4. 2018 osobnosti

Autor Zuzana Rafajová

Na konci letošního března ve věku nedožitých 98 let zemřel jeden z nejznámějších tanečních historiků Ivor Forbes Guest (14. 4. 1920 – 30. 3. 2018). Svůj život zasvětil bádání na poli tanečního umění od 18. po 19. století v Anglii a Francii a jeho publikace se staly nejvýznamnějším zdrojem informací o romantickém baletu. Guest se narodil 14. dubna 1920 v malém městě Chislehurst v hrabství Kent do rodiny válečného veterána Cecila Marmadukeho Guesta a Christiany Forbes-Tweedie. Dostalo se mu právního vzdělání a v počátcích své kariéry byl v tomto povolání poměrně úspěšný (stal se partnerem ve firmě Tweedie & Prideaux). Jeho zájmem však byla historie a fakt, že v jeho rodném městě strávil nějaký čas francouzský císař Napoleon III., jej inspiroval k jeho knižní prvotině Napoleon III. v Anglii. Svůj volný čas poté začal čím dál častěji věnovat studiu baletní historie se zaměřením na napoleonské a později viktoriánské období (tedy cca 1750–1900). Výsledky práce zachytil ve svých knihách The Ballet of the Enlightenment (věnující se balletu d’action), Ballet under Napoleon, The Romantic Ballet in Paris, Romantic Ballet in England či The Ballet of the Second Empire.

Vydal rovněž několik monografií osobností romantického a postromantického tance – Fanny Cerrito: Life of a Romantic Ballerina, Fanny Elssler a The Divine Virginia: The biography of Virginia Zucchi přibližovaly životní osudy velkých tanečnic. Byl autorem biografie Julese Perrota s podtitulem Master of the Romantic Ballet či shrnul korespondenci Arthura Saint-Léona pod názvem Letters from a Ballet Master. Svou pozornost zaměřil zejména na baletní život v Paříži, zejména na její hlavní scéně v Opeře. Komplexní informace o nejstarším baletním souboru na světě shrnul v knize The Paris Opera Ballet. Skoro bez nadsázky bychom tedy mohli říct, že si Guest na baletní historii romantického období učinil určitý monopol, jelikož zejména od jeho pohledů a interpretací se v následujících desetiletích odvíjeli další taneční historikové. Své vědomosti Ivor Guest uplatnil i v praxi. Když v roce 1960 Frederick Ashton připravoval svou verzi La fille mal gardée a přemýšlel, kterou z existujících partitur baletu použít, byl to právě Ivor Guest, který při pátrání v knihovně pařížské Opery objevil houslový part grand pas přidaný do baletu ve 30. letech 19. století. Podkladem byla hudba z opery Nápoj lásky Gaetana Donizettiho a představitelkou nikdo menší než slavná Fanny Elssler. John Lanchbery, který partituru pro Ashtona připravoval, do ní objevený materiál zakomponoval, a dal tak vzniknout dnes tzv. pas de deux Fanny Elssler. Vidět ho můžete i v současném pražském nastudování Marné opatrnosti, ve druhém obraze, kde spolu s hlavními představiteli Lisy a Colase tančí i osm dívek.

Kromě zkoumání taneční historie rovněž Guest plných třiadvacet let řídil Royal Academy of Dance (mezi lety 1970 a 1993) a svou vášeň pro tanec sdílel se svou manželkou Ann Hutchinson Guest, odbornicí na taneční notace (zejména na tu Rudolfa Labana, v USA zvanou Labanotation) a zakladatelkou Language of Dance Centre v Londýně. Roku 1997 získal nejvyšší britské akademické ocenění, když mu byl udělen čestný doktorát University of Surrey, v roce 2000 pak obdržel francouzský Řád umění a literatury, který uznal jeho roli na poli francouzské taneční historiografie. Monografii vlastního bohatého života sepsal již v 80. letech minulého století pod názvem Adventures of a Ballet Historian: An Unfinished Memoir. Ivor Guest byl pohřben 17. dubna na Kensel Green Cemetery v Londýně, anglické verzi pařížského Père Lachaise. Místo posledního odpočinku tedy sdílí s mnoha slavnými umělci, o nichž ve svých knihách psal.