Proboha! Proč nechtějí růst?

Zdravím z terénu. A to nejen z toho tanečního a divadelního, od umělkyň a umělců, ale také z produkčního, technického, manažerského nebo třeba scénografického. V tom terénu se pohybuji často, respektive jsem s ním v kontaktu díky těm, kteří chodí k nám do Nové sítě pro radu, podporu, motivaci či informaci. Máme za sebou za ta léta pár prosezených gaučíků, tuny vypité kávy a snědených sušenek a použitých papírových kapesníků.

18. 5. 2022 úhel pohledu

Adriana Světlíková. Foto: Zbyněk Hrbata.

Autor Adriana Světlíková

Často se mě lidé ptají, o čem si to v té „síti“ s námi lidé povídají, co s nimi vlastně řešíme?

Není toho málo, ale je tu pár notoricky opakujících se témat. Podělím se s vámi o malou ukázku. A pokud vám budou témata připadat podezřele povědomá, tak to není určitě náhoda.

Inu, tu je máme:

● Působím ve vyčerpaném a setrvačném systému, jenž pro kulturu nevytváří vhodné prostředí.

● Bojím se rekonstrukce současného stavu do toho před pandemií se všemi jeho problémy.

● To, co dělám, potřebuji vidět v souvislosti s dopadem na životní prostředí, se svým spokojeným životem, smysluplnou prací, vzájemnou péčí a kvalitními vztahy.

● Svojí činností chci reflektovat současný svět, společnost, ale k tomu je potřeba čas. Uspěchaný výsledek je zbytečný, má pak omezené trvání a jeho existence je nezdravě krátkodobá.

● Potřebuji někdy odpočívat, přemýšlet a zkoumat. Potřebuji prostor pro rozvoj smysluplné a důstojné činnosti.

● Proč stále obhajujeme smysl a společenský přínos naší činnosti?

● Strašně mě stresují výkazy a ukazatele. Ti, co vsadí na kvantitu, bodují často víc než ti, co minimalizují svoje výkony s vědomím posílení výsledné kvality.

● Můžete mě ujistit, že asociace a platformy vedou pravidelný dialog se zřizovateli či poskytovateli dotací? Potřebuju mít alespoň tuhle jistotu.

● Rozumí ministerstvo kultury tomu, co děláme? Pracuje na tom statusu umělce? Komunikují taky s ministerstvem financí a ministerstvem práce a sociálních věcí? Týká se to i jich, ne?

● Potřebuji důstojné finanční ohodnocení a sociální zajištění nejen tvůrců, ale i mých administrativních pracovníků a ostatních pracovních pozic v kultuře. Tohle je vážně urgentní.

● To je strašné, kolik toho ti referenti na ministerstvu mají. Raději jim nevolám. Jsou na tom s časem dost podobně jako my.

● Stále se něco produkuje, ten dopis o „nerůstu“ je složitý, ale když si ho přečtu víckrát, je tam vlastně vše, co stále řeším. Pochopí to tam nahoře? Neřeknou si: „Proboha! Proč nechtějí růst?“

Ukázka výše se téměř shoduje s velkou částí otevřeného dopisu (odkaz na plné znění zde) ministru kultury Martinu Baxovi. Bylo možné ho podepsat do konce března a připojit se tak k apelu zástupkyň a zástupců kulturní obce na změnu každodenní praxe, podpořit tak myšlenku tzv. nerůstu. Vyvolal rozporuplné reakce. Mě ale nepřekvapil. Přišel mi jak stará „dobrá” písnička, kterou moc dobře už léta znám.

I proto jsem ho bez problému podepsala.