Lucie Dercsényiová. Foto: Michal Hančovský.
Promlouvat ke všemu se stalo výsadou všech, validita a fundovanost jdou mnohdy stranou a ti, jež se probíranou problematikou nezaobírají, jsou v přehršli komentářů a příspěvků utopeni. Mediální prostor bez hranic je součástí našich životů, vstupujeme do něho odvážně, ale neměli bychom zapomínat, že slova jsou jako vystřelený šíp a zanechávají za sebou stopu…
Proto je velmi alarmující skutečnost, že vhodnost a kompetentnost někdy chybí i výrokům organizací, jež se zaštiťují profesionály, kteří dozírají na úroveň tanečního uměleckého oboru. Terčem jejich kritiky jsou například i vzdělávací subjekty, které zpovzdálí sledují, hodnotí a nad nimiž vynáší verdikty ve jménu zkvalitnění výuky a lepších zítřků. Kritická stanoviska se někdy vyslovují či zveřejňuji bez nezbytné investigativní práce, uvedení konkrétních dat, vhledu dovnitř škol, přičemž jejich autoři berou na sebe roli soudců. (O jednom takovém případu psal předminulý týden Josef Bartoš). Z jakého titulu se ujímají této role, jež přísluší školní inspekci, je záhadou.
Ze vzdělávacích institucí se tak stávají „viktimizované oběti“. Za ně bývá zvykem držet minutu ticha, v jistých případech by však bylo namístě držet minutu nesouhlasného křiku!
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Kata Zagorski
Neprávem? Tak to som sa chvíľu snažila zistiť, či právem alebo neprávem, aj či bola právem alebo neprávem vrátená späť,…Padesátka tanečníků burcuje bratislavskou scénu v nové inscenaci Bolero