Chvála umění

Chvála umění

Autor Lucie Dercsényi

Je to pár dní, co skončily XXIII. zimní olympijské hry v Pchjongčchangu. Toto významné sportovní klání nenabízí jen obdivuhodné  fyzické výkony, ale také umělecké. Asi už tušíte, kam mířím. Řeč je o krasobruslení.

Krasobruslení je jako tanec, vyžaduje technickou preciznost a vnitřní prožitek. A obé se ve výsledku hodnotí. Úspěch je závislý také na choreografovi, který je pro krasobruslaře a tanečníky nepostradatelnou osobou.

Krátké programy a volné jízdy jsou jako balet na ledě. Francouzské dvojice téměř vždy překvapí rafinovanými nápady, ruské pak nádhernou plasticitou. A klobouk dolů před autory choreografií, kteří přichází s tolika zajímavými nápady. Do programů je třeba zakomponovat nejen mnohočetné skoky a povinné prvky, ale i příběh, který svým tancem krasobruslaři vypráví. Tři letošní finalistky v kategorii žen si pro své volné jízdy vybraly baletní hudbu. Bronzová medailistka Kaetlyn Osmondová  ztvárnila Odilii z Labutího jezera. Čerstvá olympijská vítězka, patnáctiletá Alina Zagitovová, představovala Kitri z baletu Don Quijote. Její kolegyně ze stejné trenérské líhně, osmnáctiletá Jevgenije Medveděvová, si vybrala postavu Anny Kareniny.  

Sledovala jsem jejich boj o medaile v televizním záznamu a výkon Medveděvové mě i přes obrazovku dojal téměř k slzám. Vynikající choreografie, vynikající výkon bruslařský a umělecký. Mladičká Medveděvová svou roli hluboce a věrohodně procítila. Vydala jí zkrátka vše, proto její dojetí, pláč po skončení jízdy. Přesto o prvenství přišla s rozdílem jediného bodu. Pro mě se ovšem stala vítězkou tato vysoká, štíhlounká kráska s velkýma očima.  

A nežehrejme, že sport je na tom lépe než tanec. Stačí, aby zmíněné favoritky vyměnily led za divadelní prkna a autoři jejich choreografií vstoupili do stánků umění. Ty tam budou problémy s návštěvností, nedostatečnou publicitou a snad i financemi. A vy si odnesete navíc výjimečný, dech beroucí zážitek. Inu, k vidění je jich stále jako šafránu.