Rozhovor s Jiřím Pokorným, tanečníkem a choreografem

Jiří Pokorný je jedním z mála českých tanečníků, kteří dosáhli velkého úspěchu v zahraničí a v Čechách se o nich přitom příliš neví. To se snad teď konečně začne měnit. Na Nové scéně měla v úterý 14. května premiéru jeho nejnovější choreografie Černý mraky nepláčou, zrealizovaná společně se skupinou DekkaDancers. Jirko, teď jsi na volné noze, že? Co je tvou hlavní náplní?
Mou hlavní náplní je všechno, co se tance týká. Jsem ještě poměrně mladý (Jiřímu je 31 let, pozn. aut.), tak se snažím skloubit více aktivit dohromady. Momentálně převažuje choreografie a také učím contemporary dance na různých workshopech. Od jeviště a role interpreta jsem si stanovil roční prázdniny, které uplynou v prosinci tohoto roku. Jak dlouho se věnuješ choreografii a co zajímavého máš v poslední době za sebou?
Choreografii jsem se začal příležitostně věnovat asi před sedmi lety. Začínal jsem na malých kusech, které byly součástí komponovaných večerů pro mladé choreografy v NDT Switch (Dancer to Choreographer), něco na způsob Miniatur v Národním divadle. Tanečníci si mohou zkusit sami vytvořit vlastní choreografii a jako interprety použít své kolegy. Potom jsem začal spolupracovat na inscenacích skupiny Spitfire Company v Praze a také jsem dostal nabídku postavit choreografii pro letní intenzivní školu Maximum Dance Course v Haagu, kterou pořádalo NDT. Má poslední větší choreografie měla premiéru letos v lednu – vytvořil jsem ji pro mladé a velmi talentované tanečníky z NDT II. Kterého choreografa máš nejraději a kdo tě ve tvé kariéře nejvíc formoval?
Choreografů, kterých si považuji, je spousta, nemohu říci, kterého mám nejraději.
Přiznám ale, ze nejvíce mě samotného ovlivnila Crystal Pite, se kterou jsem spolupracoval v několika produkcích. Její styl mi vyhovuje jak po pohybové strance, tak i po té vizuální a koncepční. Kde máš při svém cestovním vytížení své zázemí? Je to stále v Holandsku?
Ano, mé zázemí je stále v Holandsku. Po dvou a půlletém cestování se souborem Kidd Pivot jsem cítil potřebu ukotvení, sice stále cestuji, ale daleko méně a vždy se vracím domů do svého bytu v Haagu.  Jak často se dostaneš do Čech za svou rodinou a přáteli?
Do Čech jezdím pravidelně dvakrát ročně, vždy v létě tak na měsíc a v zimě pak na Vánoce. V současné době jsem tu ale častěji, a to především z důvodů pracovních. Kdy tě oslovili DekkaDancers pro spolupráci?
O vzájemné spolupráci s DekkaDancers jsme začali mluvit zhruba před rokem a půl, s tím, že mě Tomáš Rychetský nejprve požádal o workshop a poté jsme se začali vážněji bavit o tom, že bych pro jeho skupinu mohl postavit novou choreografii. S Tomášem se známe již řadu let ještě z konzervatoře, tancoval jsem v jeho choreografiích, které tvořil společně s Davidem Stránským. Nabídka mě moc zajímala, a to z mnoha důvodů. Hlavním byl fakt, že se jedná o Prahu. Navíc pracovat s Tomášem a dalšími šikovnými lidmi se zkrátka neodmítá. Prozradíš něco o tvé nové choreografii? Zaujal mě její název – Černý mraky nepláčou…
Černý mraky nepláčou jsou dvaadvacet minut dlouhé a tančí v nich osm tanečníků – čtyři holky a čtyři kluci. Konkrétní děj nemají, ale samotný koncept či myšlenku samozřejmě ano. Vycházel jsem převážně z pocitového vnímání „neživotné životnosti“ (zátiší – mrtvá příroda) a přechodu z živého do mrtvého a naopak. Současně se choreografie dotýká nepřeberného množství živých pocitů, které se nacházejí v nitru lidské duše, jsou zakryty maskou, která je studená, bez výrazu a chrání vše před nebezpečím stále očekávaného prozrazení. Tak jsem se dostal i k názvu nového kusu, černý mrak, ze kterého nikdy neprší, je naší maskou. A ta nikdy nepropustí na povrch ani jedinou slzu.