Packaged Kafka pohledem japonského Holanďana na piazettě ND
rozhovory
Franz Kafka. Franz Kafka?
Ano, tento projekt začal v roce 1993 v Amsterodamu, kde jsme v továrně při workshopu použili velmi staré stoly a vytvořili tak tuto experimentální produkci. Když jsme další rok show opakovali znova s mezinárodním týmem, přišel za mnou jeden ruský umělec a řekl mi: „To je Kafka.“ Začal jsem o tom přemýšlet, o Kafkově světě, plném snů a individuí.
Takže když jsem začal pracovat s Natašou před dvěmi lety mě pozvali do Prahy, řekl jsem si, že právě Package bude pro Prahu vhodným právě kvůli Kafkovi. Protože pracovat s českými tanečníky na tématech Franze Kafky je podle mě ideální a perfektní. A proč tedy znova v Praze?
Říkal jsem si, že je dobré jej zopakovat. Tento projekt je pro Prahu vhodný, nejen pro české umělce, i pro turisty, kteří mohou vidět proces tvorby. Tak jsem si řekl, proč nezopakovat stejný projekt. Líbí se mi mísení kultur, já jsem Japonec, pracuji v Holandsku, vytvářím choreografii s českými tanečníky v českém prostředí inspirován Kafkou. Takže cítíte ve své tvorbě nějaký japonský vliv?
Určitě, nemůžu ho popřít. Během studií designu jsem v Tokiu zažil boom butó, chodil jsem na představení Kazuo Ónoa, Tacumiho Hidžikaty, Akira Kasaie. Potkal jsem v Evropě skupinu Eiko a Koma, ti mě také velmi ovlivnili. Co si myslíte o současném japonském tanci?
Nevím, nejsem tam tak často, abych to mohl posuzovat. Myslím, že tam je vývoj přece jen pomalejší. V roce 2000 při příležitosti oslav japonsko-holandských vztahů mě pozval Jiří Kylián na spolupráci s NDTII pro zájezd do Japonska (Site). V dalším roce jsem pracoval s NDTIII na představení Vintage a o rok později Land. Myslím, že tahleta díla měla na japonský současný tanec zásadní vliv. PACKAGE jste do Japonska nepřivezl?
Ne, byli jsme v Německu, v Moskvě na Rudém náměstí, v mnoha zemích, myslím, že by se to Japoncům taky líbilo. Chtěl bych tam jednou Package uvést, ale zatím jsem neměl příležitost. Studoval jste malbu a design – jak jste se dostal k choreografii?
Potom, co mě začalo nudit studium olejomalby v Ósace, jsem odjel do Tokia studovat design. Tady jsem se seznámil s různými uměleckými žánry, byla to krásná doba, byl jsem mladý, Japonsko bylo ekonomicky na výši… ale říkal jsem si, že než začnu pracovat, chci vidět svět. Ne pouze z knížek, ale na vlastní oči. Odjel jsem do Amsterodamu, to bylo v té době centrum hippie kultury. Spal jsem v parku a potuloval se městem, konaly se tam různé happeningy… Pak jsem uviděl plakát na nějaký taneční workshop, zadarmo samozřejmě, tak jsem se chtěl zúčastnit. Bylo to představení Guadiely Martinez, která mě hned přizvala k práci na inscenaci A Magic Doll a já jsem představoval Magic Doll. Neměl jsem žádné taneční vzdělání, moje taneční vzdělání začalo na jevišti.
Pak jsem uviděl představení Eiko a Koma, tanec butó, viděl jsem japonskou jednoduchost, čistotu. Koma začínal jako herec divadla Nó, vidím tam určitou spojitost. Pracovali na hudbu tehdy populárních autorů, což se k tomu podle mě nehodilo, tak jsem jim pomáhal s light designem a hudbou. Postupně jsem se k nim přidal i na jevišti, velmi mě to ovlivnilo. Takže můj taneční začátek byl velkým mixem, ovlivnil mě jak západní tanec, tak japonský. Cítíte se jako Japonec?
Narodil jsem se tam, v malé vesnici na severu Kjúšú. Ten region je prosáknut historií, zažil mnoho kulturních vlivů, od dob Mezopotámie až po současnost… a Japonsko jako východní hranice světa všechny tyto vlivy vstřebalo a přijalo, nikdy nebojovalo za jejich vymýcení.
Ale žiju v Evropě už příliš dlouho, jako umělec si nedokážu představit, že bych měl žít v Japonsku. Tady je všechno možné, otevřené, dynamické, ztotožňuji se s tím. Chtěl byste se jednou do Japonska vrátit?
Určitě ne. Já jsem tady spokojený, je krásné tam jet na výlet, ale doma jsem tady. Myslím, že už je ze mě spíš Holanďan J. Psáno po představení 1. 9. 2011. Foto: Pavel Hejný a archiv 420PEOPLE
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Chci školu otevřít, aby se za mnou studenti nebáli přijít. Nejmladší česká generace je velmi křehká, říká Pamela Morávková
rozhovory -
Zahrada, velký stůl a zmrzlina aneb Jak to dělají v ALTĚ. Rozhovor s mládím, které převezme zodpovědnost
rozhovory -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze -
Juniorský soubor NdB2 přináší svěží vítr. Umí jít do hloubky, ale ne vždy se to daří
recenze -
Bizarní ráj na zemi: Na kraji krajina je jako hravý chaos, v němž by si přál žít každý
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 11 dny
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace
před 11 dny
Petr K.
Překvapuje mě, že moderátorka i hostka se pustily do tématu "balet a rovnost", ale až ostentativně přehlížely snad…Čechová o genderu v baletu: Muži jsou za prince, v kolektivech vzniká divná dynamika
před 14 dny
Martin
Mé první Putyka představení a hned jsem si naběhl do něčeho, co patří myslim jinam. 30 min přenašeni objektů tam a zpět…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem
před 14 dny
Baletoman
Tak jestli jste viděl Louskáčka jako krasobruslařskou show, tak jste hlavně vůbec neviděl balet, takže to moc nevypovídá…Louskáček – Kouzelný příběh – Půvabný, hravý, ale i strašidelný spektákl v Olomouci
před 16 dny
Milan Podolec
Na "Louskáčkovi" jsem byl v Pardubicích dne 11. 11. 2024, děti po chvíli začaly odcházet a přiznám se, že i mně se…Louskáček – Kouzelný příběh – Půvabný, hravý, ale i strašidelný spektákl v Olomouci
před 28 dny
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu