Česká taneční platforma: Rozhovor s Bárou Látalovou

11. 4. 2012 rozhovory

Autor Hana Galiová

Na České taneční platformě vystoupí se svým sólem Margaretha vypravuje... Bára Látalová. Co bylo inspirací, jak ovlivnil šeřík vznik díla a jak grafologie souvisí s tancem? Inspirací pro choreografii Margaretha vypravuje... byla nepříliš známá česká básnířka Irma Geisslová. Kde jsi se s jejím dílem setkala a čím tě oslovilo?
Poprvé na mě její jméno vykoulo na googlu, když jsem si vyhledávala slovo orgován, chtěla jsem najít něco, co bude obsahovat orgován a vypadla na mne báseň Irmy Ve vůni šeříku.
A trochu jsem se do toho začetla, protože pro mne byla taky neznámou autorkou a čím víc jsem o ní četla, tím víc mě bavila, v té chvíli jsem si uvědomila, že si čtu na googlu krásný básničky a uložila jsem si Irmu do hlavy no... od prvního objevení Irmy na googlu jsem se k ní vrátila po třech letech, díky Míše Huffsteter, která mě svým entusiasmem „donutila“ napsat grant na taneční sólo Margartehy, kde jsme chtěly spolupracovat. Byla tato inspirace jediným podnětem pro vznik představení?
Ne ne, Irmy šeřík a můj orgován byly na začátku víceméně zdrojem pro improvizaci na krátké skeče postavy Margarethy do Domácích úkolů z pilnosti. Jednalo se o inspiraci pro Domací úkoly z pilnosti, které se konaly na Den Matek, chtěla jsem být něčim aktuální a nesehnala jsem dostatek free matek, ale všude kvetly šeříky, tak padl můj zrak na ně.
Takže nejdřív byl orgován (můj obdiv tohoto slovenského výrazu pro šeřík), potom Domácí úkoly z pilnosti na Den Matek, potom google, potom Irmy báseň Ve vůni šeříku, potom šeříky kolem dokola za oknem v Černošicích na zahradě, no a to vše dohromady dalo vzniknout postavě Margarethy, která tehdá milovala vaření a ráda nosila lidem vafle, no a protože Margaretha měla v prvním kole úspěch, tak musela pokračovat do dalších a vznikly tři kratší skicy, které jsem nechtěla nechat oddělené a rozhodla se vytvořit jeden kompletní díl Margarethy... a to jsem se začala vrtat v Irmě a mně samotné. Jak se spolupracovalo s Michaelou Husffeteler a Nikolou Semotánovou a čí to byl nápad použít prvek videografologie?
Práce to byla bezva, měly jsme dostatek prostoru, kdy jsme se mohly věnovat jen této práci, když jsme dostaly rezidenci v Německu. Určitě pomáhá i to, že to nebylo poprvé, s Nikolou jsem se zúčastnila párkrát projektu Kolouchův sen, který vedla Misha společně s Hankou Poisslovou. Velmi dobře fungovalo holek externí oko. Jejich smysl pro vnímání prostoru, protože jsou obě výtvarnice.
A co se týče videografologie, tak jsem nějak chtěla popsat to, co pro mne video v Margarethě taky vytváří. Grafologie byla jednou z oblasti mého zájmu v hledání osobnosti nebo charakteru na jevišti. Měla jsem nějaké dokumenty písma Irmy a fascinuje mne to, že z grafologie se dá vyčíst téměř všechno, stejně tak jako z pohybu a psaní je pohyb a modifikuje se podle potřeb a podle prostředí, které si v těle i kolem něj vytváříme... Ovlivnil letní workshop Coaching pro choreografy pořadaný sdružením Se.s.ta tvou choreografii nějak zásadně nebo se pouze „dolaďovaly“ detaily?
Tento Coaching je dle mého názoru na českém tanečním poli velmi jedinečný. A mít takové coache jako je Dominque Boivin, Béatrice Massin, Jean-Christophe Paré, Helge Letonja je luxusem v práci!
Coach klade otázky nebo mě vede k tomu, abych si kladla otázky já a to mě stimulovalo ve vlastní práci, provokuje k debatě. Během pěti dní, kdy coaching probíhá, se dokáže vytvořit tak neuvěřitelně bohatá tvůrčí energie, že po závěrečné prezentaci mám vždy pocit jakoby uběhl minimálně jeden celý rok, ne-li dva, co se mých zkušeností a posunu v práci týče. Ale abych zodpověděla otázku, o detailech to nebylo, vybrala jsem si dvě různé části z choreografie, na kterých jsem s Dominiquem pracovala a potřebovala si je vyzkoušet před lidma. Z jakého úhlu se chci na Margarethu dívat, co všechno si Margarteha může dovolit? A myslím docela zásadni vliv byla otázka, kdy pracuje Bára jako choreograf a kdy jako interpret? V mém případě, kdy si choreografii stavím sama a pak ji i tančím, to bylo dost důležité vyjasnění si pojmů a úloh.

V popisu k představení jsem si přečetla, že ses chtěla podívat, jaké je to v minulém století, a že pro tebe byl zážitek nahlédnutí do minulosti a uvědomění si sebe sama a zastavení zajímavou skutečností, která ovlivňuje i tvou současnost. Podařilo se ti ten pocit zachovat?
Myslím si, že práce, kterou vykonávám (v mém případě výroba představení) nějak zrcadlí, kde se zrovna nacházím, o čem přemýšlím a po čem pátrám. Fyzicky jsem schopna rozpoznat, jestli je to to, co jsem chtěla udělat, nebo jestli se to k tomu pouze blíží, a určitě vím, kdy to není To Ono, co jsem chtěla a co si mé tělo fyzicky pamatuje a na zkoušení zažilo. A jsou momenty, které mě při zkoušení Margarethy tak inspirovaly, že si je nesu dál, nejsou Margarethou zakonzervovány do představení. Používám je při interpretaci nejen Margarethy, ale snažím se je aplikovat i jinde a asi nepřestávám zkoumat. A tím vlastně tak trochu zodpovídám na předešlou otázku, jak ovlivnil coaching choreografii. Během představení komunikuješ s publikem ve třech jazycích, jaký je v tom záměr?
Jeden je čistě praktický, a to aby alespoň něčemu z toho, co říkám, publikum rozumělo, ani ne tak v kontextu jako spíš v danou chvíli, kdy se divák ztotožní s jazykem, kterým hovořím. Já sama vnímám jazyk jako melodii a rytmus, barvu dané situace, ve které se Margaretha nebo já nachazíme. A Margaretha volí tyto jazyky proto, že zrovna je schopna se vyjádřit touto řečí... Reaguje dospělé publikum stejně otevřeně, jako předpokládám, že reagují dětští diváci během Fg = G[(m1 m2)/r2] - Tanec a fyzika, i když stylem představní se tyto dvě věci asi těžko porovnávají...
Margaretha je úplně jiné představení než Fyzika, tak se to těžko porovnává, ale určitě nějaká reakce tam je. Jestli je otevřená nebo zavřená? Když je to reakce, tak je asi vždycky otevřená, ne, a může být pozitivní nebo negativní. Fyziku hrajeme pro děti a tam je reakce okamžitá, u dospělých to někdy ani nevyjde najevo, že nějaká reakce probíhá... Máš představu o svých dalších projektech?
Hm, zrovna teď přemýšlím o tom, jak stále dělat to, co mě baví, a umět to zužitkovat tak, abych se tím nezničila, ale abych s tím mohla žít, fungovat jako človek, který vydělává nejenom na svůj život, má z toho radost, nezhuntuje se z toho, protože musí zároveň dělat xy milion jiných prací, aby se uživil. Asi je to o tom, jak si umět ocenit sám sebe... říkám to proto, poprvé se mi stalo, že jeden projekt končí, ale s ním už je další projekt v jedné třetině načatý... a to je krásný, protože nemám čas na pochyby, zdali to, co dělám, je moje práce nebo hobby... takže další projekt se jmenuje Karneval zvířat a jedná se o taneční představení pro děti o živočišné říši a říši hudebního skladatele Camilla Saint-Saënse, projekt vzniká díky několika skvělým lidem, kteří se do toho se mnou pustili, takže to nebude sólo, nějaké přípravy budou uvedeny na Tanci dětem již tento rok v Ponci.
A další projekt je najít někoho, kdo mi bude léčit záda, a vozit mě v autě, když budu potřebovat, než si pořídím auto vlastní v dalším projektu a stanu se absolutně soběstačnou ženou...
Trvalým projektem je vyhledavání rezidencí po celém světě, kde můžeme projekty uskutečňovat... protože pracovat v cizích krajích a potkávat nové osobnosti a podněty je pro mne nepostradatelné.

Na závěr ještě otázka k České taneční platformě, festivalu, který představuje ta nejlepší díla českého tance a pohybového divadla, na kterém vystoupíš právě s choreografií Margaretha vypravuje... Jak tento festival vnímáš? Dá se nějak porovnat se zahraničními festivaly, a kdyby se otázka pokládala ještě ze širšího pohledu, jak vnímáš českou taneční scénu v porovnání s tou zahraniční?
Jak vnímám Platformu? Rozhodně je dobře, že něco takového jako Platforma u nás je. Letos poprvé ji vnímám jako partnera pro moji práci a tvoje otázka vyvolává ve mne otázku, čím je Platforma pro nás, tanečníky, důležitá, v čem je nevyhnutelná, proč ji potřebujeme jako tanečníci a jako diváci? Letos mi poprvé záleželo na tom prezentovat se na Platformě, asi to bude tím, že jsem si konečně definovala, co je moje práce (minimálně během posledních 2 let), co bude za rok, netuším...
Co se týče porovnávání, tak hranice volby a preference je vysoká a nesvobodná – v tom myslím, že si nepřipadám kompetentní na tuto otázku odpovídat, protože momentálně nemám široký přehled o tom, co se na české taneční scéně všechno děje.
Od doby, co jsem se vrátila do Čech, mám pocit, že se stávám poněkud úzkoprsou a kostnatím, nemám celistvý přehled nad nejen tanečním děním u nás. Mám dítě, několik prací najednou… a času na sebevzdělávání sebe jako diváka moc nezbývá... nedovoluji se k tomu tedy vyjadřovat a vlastně se na Platformu těším, že využiju příležitosti v krátkém časovém rozpětí toho vidět co možno nejvíc.