Tanec okem kamery aneb Jak nepříznivé podmínky donutily tanečníky jednat

Origi. Foto: FB Tanec oken kamery.

Autor Lucie Štádlerová

A tak současní taneční umělci a performeři vytvářejí filmy, upoutávky a prezentují svoje umění skrze kameru. To, že se jedná o jiný žánr, s jehož kompetentností se tanečník nerodí, bylo prvním důležitým východiskem všech tří diskuzních večerů. Tyto diskuzní večery otevřely dialog mezi filmovým a tanečním cechem. Dramaturgii celé série připravila Tereza Krčálová a moderátorem a průvodcem byl Jan Malík. Specialitou pořadů byla přítomnost jednoho až dvou exkluzivních diváků, kteří se zapojovali do diskuzí v přímém přenosu.

Filmové upoutávky

První díl byl tak trochu jiný než ty následující, a to proto, že se specializoval na debatu ohledně tvorby upoutávky neboli teaseru k představení. Je to jakýsi PR nástroj, ale zároveň jej můžeme považovat za umělecké dílo, jehož autorem je někdo jiný než interpret a choreograf. Tvůrci teaserů často představení ani předem nevidí a pracují jen s materiálem, který jim předají tanečníci a choreografové: náladu, záměr, cíl, téma… Výsledný klip pak může vypadat naprosto odlišně, odehrávat se v jiném prostředí, vyzdvihovat jiné detaily než výsledná inscenace. Sice se jedná o kratičká, několikavteřinová videa, ale vnukávají potenciálním divákům určitá očekávání a měla by je nějakým způsobem připravit na to, co na jevišti uvidí.

Diskuze podtrhla důležitost spolupráce profesionálních tanečníků a profesionálních filmařů, kteří umí pracovat s jinými nástroji a mají jiné zkušenosti. Je škoda, že se takovým spolupracím „za normálního provozu“ nevěnuje více času a prostoru.

Nejvíce se hovořilo o práci Dominika Žižky, který je autorem dvou klipů k představením Obrat konce a Generace X, které produkoval Pulsar. Žižka hovořil o nové zkušenosti, která souvisí s tancem a prací na tomto typu „filmu“. U Obratu konce se zaměřil na údernost tématu a podtržení naléhavosti sdělení. Ukázka je točena na jevišti a pracuje s principem zpomalení a teaser ke Generaci X je exteriérová záležitost, natočená na šedivém sídlišti nevábného vzhledu, místem, kde generace X vyrostla.

Dalším hostem tohoto večera byla Kristýna Bartošová, také filmařka a kolegyně Dominika Žižky, která celému večeru dala i teoretický kontext. Aby neprobíhala diskuze jen mezi tanečními a filmovými tvůrci navzájem, byl pozván i jeden divák, který přinesl svými komentáři ještě jiný pohled. Pohled člověka, který přijímá teaser jako možný návod k tomu, jak pak dané představení číst.

Taneční filmy

Druhý a třetí díl se věnoval tanečním filmům. Nejprve filmům profesionálních tvůrců, performerů a tanečníků a další týden filmům studentů HAMU a Konzervatoře Duncan centre, jelikož i absolventské a maturitní práce studentů tance jsou pandemií ovlivněny a studenti se s ní museli vypořádat tak, že natočili krátký film.

Za profesionální tanečníky představily svoje filmy tři uskupení: 420PEOPLE a Václav Kuneš (film Origi), Ostružina a Barbora Látalová (film Reproduktor galerie komplexu, spoluautorka Zdenka Brungot Svíteková) a Farma v jeskyni a Viliam Dočolomanský (film Efeméry). Každý z těchto filmů má jiný kontext vzniku, ale všechny jsou tak trochu nouzovým řešením, nicméně jejich výsledná podoba je vlastně moc povedená.

Z diskuzí vyplynulo, že pandemie napomáhá vzniku nového žánru tanečního filmu. Upozornila na to, že historie tanečního filmu v Čechách prakticky neexistuje a neexistují ani dobré podmínky pro jeho vznik. Je to velmi nákladná záležitost, která je navíc náročná na spolupráci. Co se týče financí, není moc možností, jak vytvoření filmu uplatit, proto dávají umělci přednost práci na jevišti a o filmu prakticky neuvažují. Teď je však film jedinou možností, jak rozvíjet a posouvat svoji práci. Ukazuje se, jak důležitou roli v tomto procesu hraje režisér a jak důležitý je střih. Důkazem toho je film Efeméry natočený v paláci Lucerna v pater nosteru a přilehlých chodbách, který je veden pevnou rukou zkušeného a talentovaného režiséra Viliama Dočolomanského. Zde je snad i jedno, jestli se jedná o film nebo divadelní inscenaci. Vždy je to dokonalé, originální, propracované umělecké dílo.

U dalších dvou filmů se tvůrci museli poprat s jiným způsobem práce a naučit se nové dovednosti. I Origi působí jako film zkušených tvůrců, používá moderní a zajímavé postupy a techniky. Jsou zde rozpoznatelné postupy, které jsou typické jen pro film a na jevišti by pravděpodobně vůbec nefungovaly. Film poukazuje na jinakost lidí, stylů, vkusu. Reproduktor galerie komplexu pak vyznívá jako záznam představení v galerijním prostoru, tvůrci sami tento film označují spíše za záznam. Ale pracuje se zajímavým a originálním jevem: obrazovka je rozdělena na tři části, jako taková videokoláž, kdy v každém okně probíhá stejná část představení, jen z jiného úhlu, tančí ho jiná tanečnice, určitý moment je v jednom okně pozastaven atd. Zpětnou vazbu tvůrcům dali i dva diváci, kteří se události účastnili. Večer ukázal, že čeští tanečníci a performeři jsou velmi nadaní i v jiných oblastech, jen za normální situace schází čas na realizaci nových a jiných dovedností.

Překvapivý, v dobrém slova smyslu, byl i třetí debatní večer, kdy se prezentovala díla studentů HAMU a Konzervatoře Duncan centre. Ti se museli vypořádat s něčím, co jejich kolegové neznají, a museli vytvořit něco víc než jen studentskou etudu. V průběhu večera bylo představeno pět kratičkých filmů. Od studentů HAMU diváci zhlédli filmy Studio (Jan Razima) pracující s metaforou ženy a vajíčka, Us Within (Natálie Vacková) zpracovávající téma vztahů, Last Legs (Anna Benháková) inspirováno pocitem nepokoje a nejistoty. 

V druhé části programu se pak promítly dva filmy studentů Konzervatoře Duncan centre, a sice Trenza (Julie Kubrychtová) vypovídající o samotě a opuštění a spirituálně laděný film K horizontu (Jakub Kohout). Po celou dobu diskuze byla přítomna filmová režisérka Tereza Vejvodová, která je mimo jiné podepsána i pod tanečním filmem Roselyne Cécile Da Costa. Režisérka studentům dala velmi vstřícnou a pochvalnou zpětnou vazbu.

Největší zkušeností všech přítomných tvůrců byla zpětná vazba mezi sebou navzájem, mezi kolegy, ale především kamarády. Takovýto prostor veřejně diskutovat nad svými díly často nemívají. Zajímavé a povzbudivé je, že většinu studentů tvorba filmu zaujala natolik, že by se jí rádi v budoucnu profesionálně věnovali. Tak se třeba díky pandemii vytvoří nový obor tanečních filmů…

Psáno z minisérie Tanec okem kamery, 4.–28. února 2021.

1. díl / 4. 2. 2021 

Moderátor: Honza Malík

Dramaturgyně: Tereza Krčálová

Hosté: Dominik Žižka (filmový tvůrce), Kristýna Bartošová (filmová tvůrkyně) a 1 exkluzivní divák

Druhý díl / 12. 2. 2021 

Hosté: Barbora Látalová (choreografka a spoluautorka filmu), Václav Kuneš (choreograf a spoluautor filmu), Viliam Dočolomanský (režisér a spoluautor filmu) a 2 exkluzivní diváci

Třetí díl / 28. 2. 2021

Hosté: Tereza Vejvodová (filmmaker), Tereza Krčálová (dramaturgie), Anna Benháková, Jakub Kohout, Julie Kubrychtová, Jan Razima, Natálie Vacková (studenti)
Technická spolupráce: Tanec Praha z.ú. / PONEC – divadlo pro tanec – Petra Hanzlíková, Lukáš Valiska, Adam Jerman a Martin Příhoda
Fotografie: Jan Razima
 

Pořadatel: Pulsar z.s. a Tanec Praha z.ú. / PONEC – divadlo pro tanec