Flamenco De Sofa aneb Vůně vzdáleného Španělska

Flamenco De Sofa. Foto: Youtube.com.

Velká vážnost a výjimečná radost

David Pérez, rodák z Andalusie, začal tančit ve třinácti letech. Pokračoval v tanci s některými legendami flamenkového tance, mezi nimi například Manolo Marín, Javier Cruz, Rafael Campallo, Manuel Betanzos. V roce 2009 uvedl premiéru své první show Flamencos. V roce 2011 uvedl projekt Puntal, který byl součástí festivalu Flamenco De Sofa.

Pérezovo nejnovější představení A3 se těší také řadě pozitivních recenzí i ohlasů od diváků. V roce 2018 bylo uvedeno v brněnském Besedním domě.

Puntal má spíše (podobně jako u dalších umělců) formu show, přehlídky hudebních, vokálních a především tanečních výstupů, tanců vycházejících z původních pramenů. Pérez nepřehání ve výraze a nechce na sebe za každou cenu strhnout všechnu pozornost. Působí přirozeně, i když typické expresi a určité zarputilosti se nevyhne. Ta k flamenku patří.

Každý tanečník, stejně jako zpěvák cante jonda, dravého hlasového a zpěvního projevu, jakoby zadržuje dlouze emoce a rozjitřený stav duše, aby posléze doslova vyvrhl toto až dramaticky naléhavé sténání. Způsob vyjadřování či forma projevu se leckdy mohou zdát přehnané a jsou vskutku výjimečné, někdy nehezké. Málokdy vidíte, že by se tanečníci a zpěváci usmívali. Pouze v oslavných, veselejších, spíše párových tancích nebo v nějaké spontánní fiestě, kdy se opravdu chtějí uvolnit, je úsměv či radostné vyžití přijatelné. Objeví se v celém těle a samozřejmě v mimice. Pérez předvedl čistou formu tradiční flamenkové techniky s ostrým a pregnantním zapateadem.

Razantní ženský projev

V představení La Fuente (Pramen) se představila špičková, původem mexická tanečnice Karime Amaya. V programu festivalu se o této inscenaci praví, že „vystoupení je strhující podívaná o nutkavé potřebě svobody, rozvíjení se a objevování. Pramen energie se dere z podzemí na povrch a země sama pozoruje jeho zrod…“. Jedná se o její první autorské představení, v němž se navrací k rodinnému dědictví, k flamenkovým kořenům. Její pratetou totiž byla fenomenální tanečnice Carmen Amaya, která se stala legendou již za svého života. Její brilantní technika byla ve své době nepřekonatelná.

Být následovníkem slavných předků není nikdy jednoduché. Velmi to zavazuje a někdy svazuje. Přestože je Karime Amaya ve skvělé a jisté formě, zdá se její projev poněkud divoce drsný. Má korpulentní ženskou postavu, ale dynamikou pohybu připomíná spíše mužský projev. Možná, že se ctižádostivě dere k výsledku, chybí jí určitá rafinovanost a kultivovanost v celkovém výrazu těla.

Ve společných projektech vystupovala se známými osobnostmi současné flamenkové scény jako Pastora Galván, Gerardo Núñez, Antonio Canales aj. La Fuente bylo v premiéře prezentováno, s kompletní kapelou tradičních hráčů na flamenkové kytary, bicího nástroje cajon a tří skvělých zpěváků, před dvěma lety v Praze na festivalu Den flamenka. Diváky tehdy strhla k absolutnímu nadšení.

Působivé obrazy

Nino de los Reyes je první tanečník v historii, který získal cenu Grammy za spolupráci na albu Antidote hudebníka Chicka Corey. Svoji taneční kariéru začal už ve svých devíti letech, kdy získal roli v představení Campanas Flamencas režírovaného Pacem Sánchezem, zakladatelem legendární Cumbre Flamenca. V roce 2010 sesbíral hned tři prestižní flamenková ocenění: za choreografii svého představení Origen, za choreografii svého sólového tance a za nejlepší hudební kompozici Paca Cruze. Nedávno spolupracoval na projektu k poctě Paca de Lucíi Beyond the Memory, kdy vystupoval spolu se členy souboru tohoto legendárního kytaristy.

Nino de los Reyes ovládá perfektně tradiční flamenkovou techniku, méně však rotace. Používá všechny způsoby toček, piruet, ale přeci by se dalo předpokládat, že v celistvém vytažení těla bude jistější a přesnější. Jeho tanečně hudební show Tierra je dost na efekt, i když se snaží zaujmout působivými obrazy.

Na začátku představení tanečník boxuje do dlouhého, ze stropu vyvěšeného pytle, ne ovšem ryze boxerského. Hraje si s ním jako s imaginárním soupeřem, ale pointa tam chybí. V další scéně je zahalen v dlouhém plášti s kápí, snad něco skrývá a tají. I dále obměňuje kostým. U stolu pije se zpěváky jako v hospodě. Všechna sóla tančí sám velmi sugestivně, rychle, ale také zpomaleně (jen v jednom výstupu ho v tanci vystřídá jeden z hudebníků). Snaží se diváky svým dramatickým projevem hypnotizovat, ale duende v tom není. Alespoň to přes obrazovku není možné vycítit. Představením prochází i žena, která ovšem přisluhuje jako rekvizitář. Přináší předměty, upravuje scénu, ale do tanečního sledu nijak nezasahuje.

Scéna je ohraničena ohradou na sebe naskládaných pytlů (snad naplněných moukou), na pohled vytváří iluzi zdi, vymezeného prostoru. Ta poskytuje možnosti pro divadelní svícení, také určité útočiště k odpočinku a úkrytu. Výbornou hru kytar střídá samozřejmě zpěv, palmas (rytmické potlesky dlaněmi), ale také sestava bicích nástrojů a zvuková echa a šumy.

Hudební doprovod tak střídá prvky tradičního stylu i motivy ovlivněné nejen Chickem Coreou, s nímž tanečník a choreograf Nino de los Reyes spolupracoval.

Autentický El Choro

Antonio Molina „El Choro“ cíleně udržuje tradici své flamenkové rodiny. Již ve svých čtrnácti letech obdržel první z řady prestižních ocenění (Young Flamenco Dance Contest of Huelva). Spolupracoval se slavnými soubory a v roce 2016 uvedl své první autorské představení Aviso: Bayles de Jitanos, a právě to bylo odvysíláno v přenosu festivalu Flamenco De Sofa.

Jde o hudební a taneční exkurzi více do cikánského flamenka, které má původ pravděpodobně již 17. století (milovníkům flamenka není třeba zdůrazňovat, že jeden ze zásadních vlivů na vznik této specifické kultury byl cikánský).

Způsob projevu Antonia Moliny a jeho partnerky byl velmi autentický, bez zbytečných příkras a efektů zatančili skvělé sólové tance i dlouhý duet v doprovodu dvou zpěváků a kytaristů.

Festival Flamenco De Sofa zprostředkovává skrze obrazovku ojedinělou přehlídku představení v podání tanečníků, kteří zůstávají ve spojení s tradicí a přinášejí nové pohledy na interpretaci flamenka.

Psáno z festivalu Flamenco De Sofa, 4. června – 23. července 2020.

Program a videa jsou stále ke zhlédnutí zde: www.flamencodesofa.com