Rozhovor s Jarkem Cemerkem

4. 3. 2011 rozhovory

Autor Kristina Durczaková

Taneční aktuality.cz se ptaly Jarka Cemerka na jeho zkušenosti a dojmy z jeho nedávných aktivit v zahraničí – choreografickou práci pro soubor Michaela Nunna a Williama Trevitta Balletboyz v Londýně a pedagogický pobyt na Juilliard School v New Yorku.

Jakým způsobem probíhal konkurz na místo choreografa pro Balletboyz?
Proběhl ve dvou kolech. Během prvního se posuzovala zaslaná videa a životopisy přihlášených choreografů. Bylo jich něco málo přes 160. Výsledkem prvního kola bylo pět vybraných choreografů, kteří byli pak pozváni do Londýna. Byl vyhrazen jeden týden, myslím někdy začátkem října loňského roku, kdy byl každému z choreografů přidělen jeden den. Na mě připadl pátek. Během toho dne jsme měli za úkol pracovat se souborem a vytvořit krátkou choreografii. V sobotu se pak všech pět choreografií předvedlo managementu souboru, který si ponechal celou neděli na vyhodnocení. Až v pondělí ráno jsem se dozvěděl výsledek, že vybrali mě. S jakými očekáváními jsi do spolupráce šel? Co tě překvapilo či co bylo pro tebe nové?
Těšil jsem se, a to hodně, na příležitost tvořit pro Sadler´s Wells Theatre, v němž soubor sídlí, a na práci s větším počtem tanečníků. Překvapila mě úžasná profesionalita všech lidí, kteří na projektu jakkoli participovali. Nikdy se mi nestalo, že bych se musel doprošovat, zda je možné vyzkoušet to či ono. Například světelný designer nejenže plnil všechny mé požadavky okamžitě, ale současně přinášel své nápady. Jak probíhalo samotné zkoušení?
Vzhledem k tomu, že soubor je hodně orientovaný na klasický a neoklasický tanec, tak mě čekal docela těžký úkol. Jestliže jsem zamýšlel dílo ve stylu contemporary, bylo nutné, abych tanečníky do tohoto stylu dostal. Takže se zpočátku jednalo o pedagogickou práci. Musel jsem choreografii vytvořit pro celý soubor bez ohledu na to, jestli jsou pro její styl tanečníci vhodní či nikoliv. Z tohoto důvodu jsem často vedl ranní trénink, protože jinak je u nich veden pouze trénink klasický. K nazkoušení díla jsem měl k dispozici necelé čtyři týdny v listopadu a potom týden v lednu. Jaké je spolupracovat s výhradně mužským souborem?
Nevidím podstatný rozdíl mezi prácí s mužským souborem, ženským anebo smíšeným. Důležité pro mě bylo docílit toho, aby tanečníci zvládli styl a celkové naladění, které jsem u díla chtěl. Mnozí tanečníci měli potíž s oproštěním se od baletní lehkosti, aby se mohli dostat do potřebného uzemnění. Původně jsi vytvořil duet Void Amongst Humans, ve kterém tančíš ty sám spolu s Helenou Arenbergerovou. Jakým způsobem bylo nutné toto dílo přepracovat do podoby Void pro Balletboyz?
Téma anonymity, které jsem původně zpracoval do formy duetu, považuji za důležité a přál jsem si je rozvinout i pro více tanečníků. A to se mi splnilo. Z původního duetu jsem částečně zachoval kostru a použil řadu pohybů. Zásadní rozdíl pro mě ale byl v tom, že jsem na rozdíl od duetu v novém díle netančil, takže jsem měl možnost nahlížet vše z vnějšku a přitom však velice dobře rozumět pohybové řeči tanečníků.

Jaké byly reakce anglického publika?
Myslím, že ohlasy byly dobré. Aplaus při premiéře mě potěšil. Bude spolupráce s Balletboyz pokračovat? Jaké jsou tvé další plány v oblasti choreografie?
Vedení souboru projevilo zájem o další spolupráci. Konkrétně však ještě domluveni nejsme. Co se týče dalších plánů v oblasti choreografie, nebráním se nabídkám, ale svou hlavní uměleckou doménu vidím v pedagogice. Teď jsem právě vytvořil sólo pro studenta Juilliard School, se kterým se chystá na konkurz do Nederlands Dans Theater. Jak došlo k nabídce výuky na prestižní newyorské Juilliard School a jak výuka probíhala? Jsou studenti něčím specifičtí?
V létě 2010 jsem učil na tanečním festivalu v Drážďanech. Jako účastníci tam byli také dva studenti z Juilliard School, kteří byli do Drážďan vyslání za odměnu. Ti potom přišli s nápadem, abych přijel do New Yorku učit, a s tímto přáním oslovili ředitele školy. Ve výsledku mi ředitel Juilliard School nabídl výuku studentů nejvyššího ročníku. Práce s nimi byla úžasná. Takové tanečníky člověk jen tak nepotká. A nemám na mysli pouze talent, ale celkový přístup k výuce, ze které se snaží vytěžit maximum. Jsou-li s výukou spokojeni, dají to učiteli okamžitě znát. Takže vás to coby učitele hned nabíjí. Současně, a to považuji za velmi důležité, vás coby učitele musejí tyto spontánní projevy studentů stále držet v aktivitě a rozvoji a nedovolují vám zpohodlnět. Jinak práci ztratíte. Pracovní smlouvy jsou totiž uzavírány pouze na jeden rok. Foto z konkurzu: Tristram Kenton