Mezinárodní den tance v Ostravě
Barevné postavičky ve výklencích budov. Baletní lekce v nádražní hale. Taneční battle na rynku. Skotský tanec v centru města. Men in Black. Swing à la čtyřicátá léta. Akrobacie. Film. Že tohle všechno nejde dohromady? Ale naopak! I nespojitelné lze spojit díky společné radosti z tance a snaze oživit město pohybem. A oslavy Mezinárodního dne tance v Ostravě toho byly živým důkazem.
Devětadvacátého dubna, v den, kdy se všude na světě slaví tanec a jeho schopnost propojovat lidi všeho věku, pohlaví, rozličných národností a vyznání, ani Ostrava nezůstala pozadu a bylo se skutečně na co dívat, co tančit a z čeho čerpat inspiraci. O organizaci celého dne se postaralo Multižánrové centrum Cooltour ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským a Janáčkovou konzervatoří a gymnáziem v Ostravě. Program odstartoval ve tři hodiny odpoledne – v prostorách budovy hlavního nádraží se členové baletu NDM a studenti tanečního oddělení JKGO začali rozcvičovat před baletním tréninkem. Mezi vývěsními tabulemi s jízdními řády, mezi sedátky a sloupy vznikla malá oáza klasického tance s baletními tyčemi, baletizolem a hlavně s pianem (které bylo na nádraží umístěno v rámci projektu Piana Ostravě). O živý hudební doprovod se postaral klavírista Adam Farana a lekci vedla demisólistka baletu NDM Brígida Pereirová Nevesová. A tak se ti, kteří se jen letmo zastavili na cestě k nástupištím či si krátili čekání na příjezd svého vlaku, mohli přesvědčit, co všechno tanečníci zvládnou mezi počáteční rozcvičkou a závěrečnou révérence. Kouzlo a jisté tajemství, jimiž je klasický tanec opředen, zajímavě kontrastovaly s chladným a industriálním interiérem nádraží a klavírní hudba prolínající se s hlášeními o příjezdech a odjezdech vlaků originální dojem ještě umocnila.
Než skončila baletní hodina, rozběhli se do ulic Ostravy mladí tanečníci (studenti oboru současný tanec a gymnázia s tanečním zaměřením na JKGO) oblečení do zářivě barevných outfitů, kterými rozbourávali fádní šeď veřejných prostor. Jako kostičky z dětské stavebnice se jejich těla skládala do nejrůznějších útvarů a kopírovala či doplňovala linie i architektonické nedostatky budov, schodišť nebo třeba nádob na rostliny. Tento happening vycházel ze studií dánského architekta Jana Gehla a se studenty ho připravila tanečnice, choreografka a pedagožka Jana Ryšlavá.
Jiráskovo náměstí ovládly nejrůznější taneční styly, které se utkaly v „souboji“. Ačkoli nešlo o to, vybrat jediného vítěze, chuť ukázat to nejlepší byla společná všem zúčastněným souborům. Folklorní tance vystřídal street dance a své vystoupení předvedli také interpreti z integrované taneční skupiny Bílá holubice. Právě toto klání ukázalo, že ostravská taneční scéna je velmi různorodá a má divákům rozhodně co nabídnout.
Jen o několik desítek metrů dál, na Masarykově náměstí, zazněly skotské hudební motivy a baletní soubor NDM v krásných kostýmech z baletu La Sylphide bravurně vystřihl jednu ze sborových scén, plnou náročných formací. Program dne tance pomalu vrcholil, ale zbývalo se ještě naučit společnou taneční vazbu a pokusit se o flashmob s co nejvyšším počtem účastníků. Za instrukcí tanečníků Patricka Ulmana a Jay Jay se téměř čtvrtina náměstí pokryla malými i dospělými odvážlivci, kteří se pustili do nacvičování choreografie na hudbu z filmu Men in Black. Přihlížející diváci hlasitě povzbuzovali a akci řádně zdokumentovali – fotografií i videí bylo pořízeno nespočet.
A jak se den chýlil ke konci, dění se přesunulo do Multižánrového centra Cooltour, kde přišel čas na večerní workshopy (které se zde konají také pravidelně) a filmy s taneční tematikou. Nabídka byla stejně rozmanitá jako celý předešlý program. V galerii Cooltouru se tančil swing (a párů se zúčastnilo skutečně mnoho), na Nové scéně čekaly pestrobarevné šály na všechny odvážné a akrobacie chtivé a do zrcadlového sálu se vrátily baletní tyče z hlavního nádraží, aby tentokrát posloužily jako opora pro účastníky kurzu klasického tance. Stačí jen dodat, že úsilí vložené do příprav se vyplatilo a že chuť a energie k tanci v Ostravě zůstanou minimálně do Mezinárodního dne tance 2015.
Celá akce proběhla za podpory nadace Život umělce.
Marie Puchernová
Milý Romane, děkuji za Vaši reakci na mou recenzi i debatu, která kolem ní vznikla pod Vaším facebookovým příspěvkem.…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr