Přelom října a listopadu v Ostravě již několik let patří důležité události v oblasti současného tance, pohybového divadla a performance, festivalu Tanec Ostrava. Letošní, již třináctý, ročník přinesl do slezské metropole zajímavá představení, taneční dílny i filmy s taneční tematikou obohacující nejen taneční znalce. Festivalová představení se odehrávala na třech scénách: v divadelním sále Multižánrového centra současného umění Cooltour, v Divadle loutek a ve Staré Aréně. Pro pohybové dílny byl pak využit taneční sál v Cooltouru a filmová promítání mohli diváci zhlédnout v Minikině Kavárna nebo v prostorách Cooltouru. Na organizaci festivalu spolupracoval rozsáhlý tým v čele s dramaturgyní Evou Friedlovou.
Festivalový běh odstartoval ve čtvrtek 24. října 2013 site-specific projektem taneční skupiny NANOHACH s názvem NANOHACH na KOLE!, situovaným před nákupní centrum Karolina a následně před Novou radnici, obojí v samém centru města. Vtipná choreografie využívající rotopedy a parodující vypjaté okamžiky během cyklistického závodu přilákala nejednoho kolemjdoucího a přímo rebelsky narušila šedivou každodennost městského ruchu. Svou roli hrála i hudba – úryvek ze Stravinského Svěcení jara. Do ostravských kaváren pronikl taneční duch díky dalšímu projektu skupiny NANOHACH s přiléhavým názvem Tour du Café au Lait, při němž tanečníci rozpohybovali mnohdy nevelké prostory šesti oblíbených ostravských podniků.
Páteční večer (25. října) patřil kritikou velmi kladně hodnocenému představení Orbis Pictus choreografky Lenky Bartůňkové, opět v podání členů souboru NANOHACH Dagmar Chaloupkové a Michala Záhory. Před vyprodaným sálem v Cooltouru se odvíjel poutavý duet ztvárňující Červenou knihu C. G. Junga a pohrávající si s proměňující se převahou či submisivností partnerů. Kromě kvalitního tance mohl diváky zaujmout také skvělý light design . Zároveň se potvrdilo, že multižánrové centrum je schopno poskytnout technické zázemí i náročnějším projektům a připravit ostravskému publiku nové výjimečné zážitky. (Podrobnou recenzi na inscenaci Orbis Pictus můžete číst ZDE.)
Druhý týden Tance Ostrava rovněž nabídl lákavé taneční události. Tou první, jež se odehrávala opět v prostorách Cooltouru, byl taneční večer zahrnující dvě kratší choreografie, které se v mnohém lišily, ale právě jejich kontrastnost přispěla k zajímavé atmosféře akce. Dílo s názvem Breakdance Dance, vytvořené Petrem Ochvatem a interpretované tanečnicí Annou Prokopovou, představilo minimalistický tanec založený na principech breakdance a fungující bez hudby, pouze s využitím atmosféry daného okamžiku a vnitřních pochodů a pocitů tanečníka. Zcela jiný dojem pak budila druhá choreografie, Tešlon a Frkl: Pohybová setkání třetího druhu, v níž se interpreti Lukáš Karásek a Florent Golfier v průběhu představení projevili nejen jako tanečníci, ale také jako herci a akrobaté, a rozvinuli dialog mezi dvěma muži, blízkými i vzdálenými, kteří se setkávají, opouštějí, mohou si být navzájem oporou i přítěží. Jejich pohyb byl přirozený, a přesto poutavý, jednotlivé scény byly vtipné i poetické. Hudbu nahradilo mluvené slovo (zazněla francouzština i čeština) či prosté ticho, které dalo vyniknout obrazům na jevišti. (Rozhovor s duem Tešlon a Frkl najdete ZDE.)
Jednou z výjimečných událostí festivalu bylo představení La Loba z repertoáru taneční skupiny Lenka Vagnerova & Company. Tato inscenace vytvořená Lenkou Vagnerovou pro jednu tanečnici a jednu zpěvačku v sobě skrývá velkou energii, která, dle nadšených reakcí publika, nenechala nikoho lhostejným – právě naopak, diváci byli uneseni kombinací špičkového tance a sugestivního jevištního výrazu Andrey Opavské a až magického zpěvu Jany Vébrové. Prostorem Divadla loutek, kde se představení konalo, se tedy nesl dlouhý a zasloužený potlesk. (Recenze z premiéry choreografie La Loba ZDE)
Tanec Ostrava vyvrcholil 13. listopadu ukázkou z tvorby bratislavského tanečního uskupení Elledanse. Název Fuga, který za sebou skrývá choreografii kombinující současný tanec s prvky street dance i baletu a podpořenou živým doprovodem skupiny MED, neodkazuje na barokní hudbu, ale na skulinu, mezeru, kterou mohou diváci sledovat jednotlivé taneční pasáže.
Součástí Tance Ostrava byly také taneční workshopy, při nichž se účastníci mohli seznámit s různými přístupy k pohybu a tanci. Dílny byly otevřeny pro širokou veřejnost a své si během nich mohli najít jak úplní začátečníci, kteří se s tancem teprve seznamují, tak profesionální umělci. Mezi lektory workshopů můžeme zmínit např. Leu Švejdovou, Dagmar Chaloupkovou či Petra Ochvata.
Ačkoli se festivalový program skládal téměř výhradně z tvůrčích počinů českých a slovenských choreografů, zahraniční umělci nezůstali opomenuti. Dokumentární snímek The Six Seasons režiséra Gillise Delmase, zachycující proces vzniku představení Desh choreografa a tanečníka Akrama Khana (Khan nyní žije ve Velké Británii, je však původem z Bangladéše a jeho kořeny jsou také jednou z jeho hlavních inspirací), byl promítán v průběhu třetího týdne festivalu a umožnil obecenstvu nahlédnout do příprav velké zahraniční taneční produkce. (Recenzi na představení Desh, které bylo v červenci uvedeno v rámci festivalu Tanec Praha, najdete ZDE.)
Jak se zdá, třináctka přinesla Tanci Ostrava štěstí a další úspěšně zakončený ročník jen zajistil festivalu jeho pevné místo v ostravském kulturním životě.
Festivalový běh odstartoval ve čtvrtek 24. října 2013 site-specific projektem taneční skupiny NANOHACH s názvem NANOHACH na KOLE!, situovaným před nákupní centrum Karolina a následně před Novou radnici, obojí v samém centru města. Vtipná choreografie využívající rotopedy a parodující vypjaté okamžiky během cyklistického závodu přilákala nejednoho kolemjdoucího a přímo rebelsky narušila šedivou každodennost městského ruchu. Svou roli hrála i hudba – úryvek ze Stravinského Svěcení jara. Do ostravských kaváren pronikl taneční duch díky dalšímu projektu skupiny NANOHACH s přiléhavým názvem Tour du Café au Lait, při němž tanečníci rozpohybovali mnohdy nevelké prostory šesti oblíbených ostravských podniků.
Páteční večer (25. října) patřil kritikou velmi kladně hodnocenému představení Orbis Pictus choreografky Lenky Bartůňkové, opět v podání členů souboru NANOHACH Dagmar Chaloupkové a Michala Záhory. Před vyprodaným sálem v Cooltouru se odvíjel poutavý duet ztvárňující Červenou knihu C. G. Junga a pohrávající si s proměňující se převahou či submisivností partnerů. Kromě kvalitního tance mohl diváky zaujmout také skvělý light design . Zároveň se potvrdilo, že multižánrové centrum je schopno poskytnout technické zázemí i náročnějším projektům a připravit ostravskému publiku nové výjimečné zážitky. (Podrobnou recenzi na inscenaci Orbis Pictus můžete číst ZDE.)
Druhý týden Tance Ostrava rovněž nabídl lákavé taneční události. Tou první, jež se odehrávala opět v prostorách Cooltouru, byl taneční večer zahrnující dvě kratší choreografie, které se v mnohém lišily, ale právě jejich kontrastnost přispě
la k zajímavé atmosféře akce. Dílo s názvem Breakdance Dance, vytvořené Petrem Ochvatem a interpretované tanečnicí Annou Prokopovou, představilo minimalistický tanec založený na principech breakdance a fungující bez hudby, pouze s využitím atmosféry daného okamžiku a vnitřních pochodů a pocitů tanečníka. Zcela jiný dojem pak budila druhá choreografie, Tešlon a Frkl: Pohybová setkání třetího druhu, v níž se interpreti Lukáš Karásek a Florent Golfier v průběhu představení projevili nejen jako tanečníci, ale také jako herci a akrobaté, a rozvinuli dialog mezi dvěma muži, blízkými i vzdálenými, kteří se setkávají, opouštějí, mohou si být navzájem oporou i přítěží. Jejich pohyb byl přirozený, a přesto poutavý, jednotlivé scény byly vtipné i poetické. Hudbu nahradilo mluvené slovo (zazněla francouzština i čeština) či prosté ticho, které dalo vyniknout obrazům na jevišti. (Rozhovor s duem Tešlon a Frkl najdete ZDE.)
Jednou z výjimečných událostí festivalu bylo představení La Loba z repertoáru taneční skupiny Lenka Vagnerova & Company. Tato inscenace vytvořená Lenkou Vagnerovou pro jednu tanečnici a jednu zpěvačku v sobě skrývá velkou energii, která, dle nadšených reakcí publika, nenechala nikoho lhostejným – právě naopak, diváci byli uneseni kombinací špičkového tance a sugestivního jevištního výrazu Andrey Opavské a až magického zpěvu Jany Vébrové. Prostorem Divadla loutek, kde se představení konalo, se tedy nesl dlouhý a zasloužený potlesk. (Recenze z premiéry choreografie La Loba ZDE)
Tanec Ostrava vyvrcholil 13. listopadu ukázkou z tvorby bratislavského tanečního uskupení Elledanse. Název Fuga, který za sebou skrývá choreografii kombinující současný tanec s prvky street dance i baletu a podpořenou živým doprovodem skupiny MED, neodkazuje na barokní hudbu, ale na skulinu, mezeru, kterou mohou diváci sledovat jednotlivé taneční pasáže.
Součástí Tance Ostrava byly také taneční workshopy, při nichž se účastníci mohli seznámit s různými přístupy k pohybu
a tanci. Dílny byly otevřeny pro širokou veřejnost a své si během nich mohli najít jak úplní začátečníci, kteří se s tancem teprve seznamují, tak profesionální umělci. Mezi lektory workshopů můžeme zmínit např. Leu Švejdovou, Dagmar Chaloupkovou či Petra Ochvata.
Ačkoli se festivalový program skládal téměř výhradně z tvůrčích počinů českých a slovenských choreografů, zahraniční umělci nezůstali opomenuti. Dokumentární snímek The Six Seasons režiséra Gillise Delmase, zachycující proces vzniku představení Desh choreografa a tanečníka Akrama Khana (Khan nyní žije ve Velké Británii, je však původem z Bangladéše a jeho kořeny jsou také jednou z jeho hlavních inspirací), byl promítán v průběhu třetího týdne festivalu a umožnil obecenstvu nahlédnout do příprav velké zahraniční taneční produkce. (Recenzi na představení Desh, které bylo v červenci uvedeno v rámci festivalu Tanec Praha, najdete ZDE.)
Jak se zdá, třináctka přinesla Tanci Ostrava štěstí a další úspěšně zakončený ročník jen zajistil festivalu jeho pevné místo v ostravském kulturním životě.
Marie Puchernová
Milý Romane, děkuji za Vaši reakci na mou recenzi i debatu, která kolem ní vznikla pod Vaším facebookovým příspěvkem.…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr