Holešovické Studio Alt@ hostilo 18. prosince 2009 představení s názvem Baga-Basta, dodatek či také finále festivalu česko-slovenského současného tance Hybaj ho!, který se konal o dva měsíce dříve. Dílo tanečníků Milana Tomášika (Slovensko, Slovinsko) a Alexandera Gottfarba (Švédsko, Rakousko) s živým doprovodem violoncellisty Nikolause Herdieckerhoffa (Německo) bylo mozaikou poskládanou z několika výstupů, v kterých se objevovaly některé spojující prvky, ale které se jinak jevily jako dost různorodé.
Ze začátku byl pohyb na jevišti spíše minimální. Tanečník v předklonu, který měl paže propletené kolem nohou, připomínal nějaké podivné stvoření a podobný dojem pak vzbuzovaly tři nahrbené postavy zády k divákům, které se přeskupovaly z místa na místo, narážely do sebe a zase se posouvaly, jako když sledujete buňky pod mikroskopem. Divák s napětím očekával, kam svým minimalistickým pojetím tvůrci míří. Bude Baga–Basta zahloubaným dílem? Chyba lávky, tvůrci v programu slibují, že Baga-Basta je mírně naivní, spontánní a hravý stav, a především že ke všem svým činům mají optimistický přístup. Představení skutečně působilo optimistickým, hravým a nezatěžkaným dojmem. Po zemi se plazili tvorové poháněni svými bleskově cupitajícími chodidly, postupně zaplouvali do zákulisí, z paravánu vykukovala tanečníkova hlava… Po výstupech, v kterých se interpreti spokojili se sporostí pohybu, se naplno roztančili. Velká energičnost, brysknost pohybů, přesnost v sekvencích unisono. O svých pohybových kvalitách nemuseli dlouho přesvědčovat. Dobrou náladu, která v sále vládla, pak ještě zvedl nečekaný taneční výstup na hit skupiny ABBA, který svou choreografií poněkud kontrastní k předchozímu tanci pozvedával koutky úst diváků.
Neodmyslitelnou součást představení tvořil velmi působivý živý hudební doprovod Nikolause Herdieckerhoffa, který se kromě hry na violoncello také několikrát přidal k pohybu tanečníků. Stejně jako se pohyb vyvíjel mnohdy překvapivým směrem, Nicolaus Herdieckerhoff také nešetřil na rozmanitosti hudby. Vyvrcholením pak bylo jeho elektronické sólo.
Spojujícím prvkem představení byl jednak motiv sumo a jeho základní pozice, které se mezi pohyby často objevovaly, jednak motiv oblečení (jednotlivé kusy oblečení či šatní ramínka), jehož souvislost s ostatním děním nebyla příliš evidentní. Pokud se divák nechtěl zabývat jejím hledáním, oblečení při nejmenším posloužilo jako zajímavý vizuální prvek představení. Škoda, že se více nepropojil s tancem.
Nechat otevřený prostor pro interpretaci byl podle textu v programu záměr představení. To se tvůrcům Baga-Basta určitě podařilo. Divák nedostal vše „naservírováno“ a vysvětleno, neodcházel však s pocitem, že je zavalen dilematy, která by ho tížila více než by si přál. Můžeme doufat, že prosincové hostování Baga-Basta v Čechách nebylo tím posledním a diváci budou mít znovu možnost hledat mezi roztodivnými výjevy, energickým tancem, hudbou a oblečením létajícím vzduchem další vysvětlení.
Psáno z představení 18. prosince 2009.
Ze začátku byl pohyb na jevišti spíše minimální. Tanečník v předklonu, který měl paže propletené kolem nohou, připomínal nějaké podivné stvoření a podobný dojem pak vzbuzovaly tři nahrbené postavy zády k divákům, které se přeskupovaly z místa na místo, narážely do sebe a zase se posouvaly, jako když sledujete buňky pod mikroskopem. Divák s napětím očekával, kam svým minimalistickým pojetím tvůrci míří. Bude Baga–Basta zahloubaným dílem? Chyba lávky, tvůrci v programu slibují, že Baga-Basta je mírně naivní, spontánní a hravý stav, a především že ke všem svým činům mají optimistický přístup. Představení skutečně působilo optimistickým, hravým a nezatěžkaným dojmem. Po zemi se plazili tvorové poháněni svými bleskově cupitajícími chodidly, postupně zaplouvali do zákulisí, z paravánu vykukovala tanečníkova hlava… Po výstupech, v kterých se interpreti spokojili se sporostí pohybu, se naplno roztančili. Velká energičnost, brysknost pohybů, přesnost v sekvencích unisono. O svých pohybových kvalitách nemuseli dlouho přesvědčovat. Dobrou náladu, která v sále vládla, pak ještě zvedl nečekaný taneční výstup na hit skupiny ABBA, který svou choreografií poněkud kontrastní k předchozímu tanci pozvedával koutky úst diváků.
Neodmyslitelnou součást představení tvořil velmi působivý živý hudební doprovod Nikolause Herdieckerhoffa, který se kromě hry na violoncello také několikrát přidal k pohybu tanečníků. Stejně jako se pohyb vyvíjel mnohdy překvapivým směrem, Nicolaus Herdieckerhoff také nešetřil na rozmanitosti hudby. Vyvrcholením pak bylo jeho elektronické sólo.
Spojujícím prvkem představení byl jednak motiv sumo a jeho základní pozice, které se mezi pohyby často objevovaly, jednak motiv oblečení (jednotlivé kusy oblečení či šatní ramínka), jehož souvislost s ostatním děním nebyla příliš evidentní. Pokud se divák nechtěl zabývat jejím hledáním, oblečení při nejmenším posloužilo jako zajímavý vizuální prvek představení. Škoda, že se více nepropojil s tancem.
Nechat otevřený prostor pro interpretaci byl podle textu v programu záměr představení. To se tvůrcům Baga-Basta určitě podařilo. Divák nedostal vše „naservírováno“ a vysvětleno, neodcházel však s pocitem, že je zavalen dilematy, která by ho tížila více než by si přál. Můžeme doufat, že prosincové hostování Baga-Basta v Čechách nebylo tím posledním a diváci budou mít znovu možnost hledat mezi roztodivnými výjevy, energickým tancem, hudbou a oblečením létajícím vzduchem další vysvětlení.
Psáno z představení 18. prosince 2009.
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu