Štyri (+1) dni tanca pre Vás: Divadlo Štúdio tanca zahájilo festival premiérou
Zatímco se oblé kopce Kremnických a Starohorských vrchů halí do podzimních barev, mlh či paprsků slunce, do města mezi nimi se již po deváté sjíždějí interpreti ze Slovenska i vzdálenějších končin, aby pro Vás zatančili. Banská Bystrica si vybudovala tradici festivalu současného tance díky aktivitě Divadla Štúdio tanca a schopnostem ředitelky Zuzany Hájkové. Letos se Zuzana Hájková rozhodla sdělit svůj pohled na současnou scénu nejen z pozice organizátora, ale také vlastní uměleckou tvorbou. Festival Štyri (+1) dni tanca pre Vás tak byl 16. října 2012 zahájen premiérou jejího díla Lososy.
Prostory Divadla Štúdio tanca, které po svém ročním provozu stále dýchají novotou, působí vzdušně a jemně, jsou naplněny příjemnou hudbou, světle modrou a růžovou barvou festivalových plakátů a od včerejší vernisáže projektu Telo, pohyb, tanec také fotografiemi tanečníků Divadla Štúdio tanca z hledáčků studentů Katedry fotografie a nových medií Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Pojetí estetiky objevující se ve foyer předznamenává náladu představení.
Na jevišti divadelního sálu zahaleného do kouřového oparu spatřujeme zavěšené korály smetanové barvy a na nich i pod nimi pózující tanečníky v přiléhavých kostýmech, které odkazují k lososům a zároveň slouží pohybovému slovníku. Choreografie obsahuje tanec s přesně danými hranicemi, z větší části bez fyzického kontaktu tanečníků, ráda ukáže dlouhé linie pohybu i sílu a mrštnost interpretů šplhajících na zavěšené objekty a okolní stěny. Příběh Lososů začíná pobytem ryb v moři a využití funkční scénografie navozuje pohyb pod hladinou vody ve více úrovních pod sebou. V úvodní části je jasné, že bude dopřáno divákovu oku, které se rádo zaměstnává množstvím tance a nebude se mhouřit do pohybového minimalismu. Pauzu od klouzání po těle tanečníků provádějících úvodní sólové tance přinese krátké intermezzo ryby-tanečníka požírající řasu. Vjem pohybu ve vodě pak evokuje moment, kdy se lososi sešikovaní do hejna vydají překonávat protiproud řeky a síla vody se odráží v jejich trupech, zatímco hlavy jasně sledující směr čelí proudu. Choreografie postupně zpracovává unisonový pohyb a přesouvá se do gest paží a poté krokových sekvencí, zkrátka se zase dále ubírá směrem, kdy věrně předává své pojetí tance a přitom jasně sleduje téma.
Nenoříme se do psychologie a zkoumání vztahů imaginárních či reálných postav, do komentářů společenského, politického, ekonomického či ekologického, duchovního či oduševnělého, uměleckého či umělého, genderového či genealogického či jakéhokoliv dalšího dění… V klidu se noříme do dokumentace života lososů.
„Losos obecný či losos atlantský (Salmo salar) je dravá tažná ryba z čeledi lososovitých, která žije většinu života v moři. Dospělí jedinci během svého života migrují proti proudu řek hluboko do vnitrozemí kontinentů, aby v rodných řekách vyvedli další generaci. Mladí lososi pak v horních tocích řek tráví začátek života, než se vydají zpět do moře, aby zde rychle dospěli a vydali se zpět do rodných řek.(…)
Doba rozmnožování nastává mezi říjnem až prosincem. Na začátku samice vytvoří viditelně očištěnou oblast na dně, kam klade jikry o velikosti 5 až 7 mm do rýhovitých jam. Jedna samice je schopna vyprodukovat 10 až 40 000 jiker. Pohybem jejího těla vzniká několik jam, které následně zaplní vajíčky a zahrabe štěrkem. Poté se samice tře s několika samci. Po vytření velká část samců hyne.” Tento úryvek z wikipedie se v podstatě shoduje s dramaturgií představení, která poskytuje půdu pro scénické výjevy a taneční vyjádření. Zkušená choreografka realizuje nápady na zobrazení tématu a bohatě využívá prostor divadla a scénografii. (Jen občas si divák musí zahrát na tradiční japonské divadlo a dělat, že černé kulisáky přestavující scénu nevidí. Což je v dnešní době, kdy jsme zvyklí na téměř věrohodné triky, nelehký úkol…). Tanečníci skáčí přehradami a řádí v měkké pěně. Lososí samička provádí svůj expresivní tanec a následný akt spojení s mužským protějškem (ve způsobu stylizace vystávala na mysli závěrečná scéna z Béjartova Svěcení jara). V momentě úhynu lososů se z publika ozve zděšené vydechnutí, když tanečníkovi nečekaně „odpadne“ končetina, což je (alespoň v prvním momentě) vskutku překvapivý element. Dostatek nápadů na poetické ztvárnění života lososů pak potvrzuje závěrečná projekce přecházející z abstraktního embrya do záběru na radostně skotačící děti. Koloběh života pokračuje… U lidí i lososů. Celým představením se linula hudba Adriana Demoče, která s choreografií vytvářela zcela kompaktní celek a dotvářela atmosféru. K výslednému tvaru nemalým dílem přispěl Ján Čief, pouštějící do zešeřených mořských i říčních vod proudy světla. Zuzana Hájková a tanečníci Divadla Študio tanca si s banskobystrickým publikem (nebo přinejmenším s plným hledištěm divadla) rozumí. Za taneční „tah s s lososy“ obdrželi standing ovation. Koncept, režie, choreografie: Zuzana Hájková
Hudba: Adrian Demoč
Výprava: Marek Gašpar Šafárik
Dramaturgie: Uršula Ferenčuková
Světlo: Ján Čief
Tanec: Tibor Trulík, Lenka Rajchmanová, Miroslava Peterská, Marie Knapová, Jakub Jeňo
Premiéra: 16. 10. 2012 Divadlo Štúdio tanca, Banská Bystrica, 16. října 2012
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace