Jako by jí bylo jedno, jestli stojí na pevné zemi, nebo na laně vypnutém v několika výškových metrech. Nezaskočila ji ani našikmená plocha, po které se ve výšce klouzala, ani prudký sjezd lana o několik čísel níž a zase zpět. Několikrát pokořila zákon gravitace a předvedla opravdu dechberoucí variace. Chytře totiž využívala balanční tyč ke šplhání i jako oporu při výpadech. Tyč byla chvílemi připevněna speciální skobou na lano a dávala artistce jak horizontální, tak vertikální oporu.
Jiný typ jištění Johanne Humblet nevyužívala, bez jištění zvládla na laně skákat, ale i stát na hlavě. Její opravdu jedinečné výkony ve vzduchu doprovázela živá hudba skupiny Deadwood (Jeremy Manche a Violette Legrand), která skvěle zdůraznila a vystihla atmosféru představení nabitého energií. Résiste nemá ambice vyprávět nějaký příběh, ale kreace performerky jako by promlouvaly o překonání strachu, svobodě, radosti a hravosti, křehkosti, risku a úspěchu s dynamikou a napětím. Výběr tohoto představení byla ze strany festivalu trefa do černého.
Exkurz do mateřství
V programu Letní Letné ani letos nechyběli čeští interpreti. Například Cirkus TeTy, který vedle svých starších kusů premiérově uvedl i očekávané představení s názvem Voyerky. Jedná se o humorný exkurz do mateřství, do pocitů neustálé „ověšenosti“ a těkavé nutnosti být v postřehu. Cirkus TeTy (Pavla Rožníčková a Katka Klusáková, které tentokrát přizvaly ke spolupráci i další kolegyně) je znám především svým umem ve výškách, na šálách a lanech. Ve Voyerkách však dokázaly, že jsou mnohem všestrannější umělkyně, když celá první část byla spíše tanečního rázu, v závěru však nechyběla vzdušná akrobacie na síti.
Na jevišti se objevilo pět matek a tři ženy, které děti (ještě) nemají, ale matky a děti je obklopují. Tato různorodá a velká skupina se pokoušela o autentickou výpověď o nepřenositelnosti stigmatu mateřství, k umocnění sdělení zde v určitou chvíli účinkovaly i děti interpretek, které si na jevišti hrály s růžovými pingpongovými míčky, jen tak pobíhaly nebo se pověsily na své mámy a ty s nimi zdolávaly předem naučenou choreografii.
Již úvodní část skvěle vyjadřuje to, jak se snad každá matka několikrát za den cítí: jedna na druhou skáčou a drží se jako dítě objímající svoji jedinečnou a milující mámu. Pocit „já už nemůžu, chci z toho ven, potřebuju pauzu“ symbolizuje prodírání se skrze pevně semknutou skupinu. Takto pevně semknuté skupiny pak interpretky vytvářely i ve vzduchu na síti zavěšené ke stropu.
Ze sítě je jakási roura, jíž se dá prolézt až nahoru a utéct tak od mateřství, ale dá se na ní i různě viset a balancovat a užívat si pocit nezávislosti a svobody. Útěk až do oblak právě započala jedna z bezdětných performerek. I výrazové prostředky umělkyň promlouvají. Snadno čitelné jsou pocity únavy a vyčerpání, stejně tak se ale v jejich tvářích objevuje nekonečná láska a něha, např. když se děti objeví na jevišti. Představení je prošpikováno humornými situacemi vznikajícími skrze autentický pohyb a projev. Voyerky vyznívají jako pohybově artistická humorná povídka o každodenních strastech a slastech mateřství.
Mistři humoru a risku
Proti této ryze ženské záležitosti stojí pak ryze mužské principy a energie v L'Avis Bidon francouzského souboru Cirque La Compagnie, který téměř každý den nabízí divákům humorný, ale velmi fyzicky náročný kus, ve kterém se lítá, skáče, zpívá i tancuje. Nejedná se však o bollywoodský muzikál se vším možným, ale o střídmé dílo, jemuž dominují obdivuhodné fyzické výkony propojené do „banálního“ příběhu o přátelství čtyř údržbářů.
Aktéři se vítají s diváky již ve frontě na odbavení ke vstupu do šapitó, zdraví příchozí, obcházejí skupiny lidí a ujišťují je, že představení začne za dvě minuty. Tuto mantru opakují ještě po 15 minutách avizovaného začátku, přestože představení ještě nezačalo. Akrobati Zackary, Baptiste, Charlie a Boris už ale jen tak mimochodem udělali několik přemetů na houpačce, několikrát vylezli na vysoký podstavec, zazpívali společně píseň, propletli se divákům pod nohama a při přestavbě pódia málem zranili diváky v prvních řadách. To vše jsou samozřejmě nacvičené (humorné) pasáže už dávno probíhajícího představení.
Členové Cirque La Compagnie jsou mistři humoru i fyzických výkonů. Všichni čtyři jsou na sebe naladěni, důvěřují si, a tak se mohou pouštět do obrovských risků. Snad nejobdivuhodnější je jejich nápad propojit houpačku s čínskou tyčí. V promyšleném pořadí tak všichni čtyři lítají vzduchem, metají salta a jeden (někdy i dva) vyskočí přímo z houpačky na čínskou tyč, chvíli si užije pohled z výšky a saltem seskočí zpět na houpačku. Tak pošle do vzduchu někoho jiného. Je vidět, že jednoduché variace je neuspokojují, proto kombinují zdánlivě nesourodé disciplíny a představují svoji nesmírnou kreativitu.
Dalším pozoruhodným trikem je balancování a prolézání na volném žebříku. Tím však studnice nápadů tohoto souboru nevysychá. Diváky ještě čeká vrhání nožů do provizorně sestavené kombinované lávky, na které jeden z pánů přebíhá a dva na druhém konci ji vyvažují, aby držela ve vzduchu. Nechybí ani tanec kolem modrých barelů s prvky stojek a převalů. Mezi jednotlivými kusy všichni čtyři prozpěvují francouzské písně a vůbec jim nevadí, že ještě před chvílí létali ve vzduchu. S dechem pracují jako zenoví mistři. Představení L'Avis Bidon jednoznačně stojí na špičce programu letošní Letní Letné. Fyzické výkony, humor, kreativita, charisma, napětí, nic nechybí a nic nepřebývá. Toto představení si vskutku zaslouží opakované standing ovation.
Psáno z představení 16. 8. (Voyerky), 17. 8. (Résiste) a 18. 8. (L'Avis Bidon) na Letní Letné 2021.
Les Filles du Renard Pâle: Résiste
Kolektivní tvorba pod režijním vedením Johanne Humblet
Spolupráce: Yann Ecauvre
Umělecká spolupráce: Maxime Bourdon
Hudba: Deadwood
Provazochodkyně: Johanne Humblet
Zpěv: Violette Legrand
Stage manažer: Steve Duprez
Zvuk: Jérémy Manche
Light design: David Baudenon
Kostýmy: Solenne Capmas
Obuv: Maison Clairvoy
Konstrukce lana: Sud Side
Produkce: Bérénice Riollet
Cirkus TeTy: Voyerky
Režie: Martina Hajdyla Lacová
Pohybové laboratoře: Markéta Vacovská, Cécile da Costa, Eliška Brtnická
Akrobatická supervize: Stéphanie N'Duhirahe
Interpretace: Jiřina Jonáková, Kateřina Klusáková, Kateřina Vaněčková, Klára Hajdinová, Michaela Stará, Pavla Rožníčková, Stéphanie N'Duhirahe, Veronika Smolková, Auro, Borek, Dorka, Lío, Nela, Róza a Sára
Scéna a kostýmy: Lucia Škandíková
Hudba: Ivo Sedláček
Light design: Karlos Šimek
Promo foto, video: Tristan Ben Mahjoub
Video: Nina Ščamborová
Foto: Vojtěch Brtnický
Cirque La Compagnie: L'Avis Bidon
Hrají: Boris Fodella, Baptiste Clerc, Zachary Arnaud, Charlie Mach
Hudba: Alain Francoeur
Technika: Clément Fodella
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Martin
Mé první Putyka představení a hned jsem si naběhl do něčeho, co patří myslim jinam. 30 min přenašeni objektů tam a zpět…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem