Deer in The Headlights, Don’t Feed The Alligators – S hlavou v oblacích a nohama občas na zemi

Letošní ročník Letní Letné je po kulturně chudém roce vítanou radostí pro milovníky nejen novocirkusového umění. Letní Letná se za roky své existence stala událostí, která každoročně proměňuje Letenské sady v kouzelný svět radosti, veselí a pohody. A nejinak je tomu i letos, třebaže na rozdíl od minulých ročníků je snadnější sehnat vstupenky i na vyhledávané produkce ze země galského kohouta. Kvůli mírně snížené kapacitě šapitó je sice návštěvnost o něco menší, než jsme tomu byli v předcovidových letech zvyklí, ale o cirkusové kousky není nouze.

19. 8. 2021 recenze

Dear in the Headlights (Cirque Le Roux). Foto: František Ortmann.

Autor Barbora Truksová

Akrobacie herectvím i obrazem

Prvním hostem, který otevřel letošní ročník Letní Letné, byl Cirque Le Roux se svou novou produkcí Deer In The Headlights. Navštívit festival opakovaně nebývá vždy jednoduché, zejména když se před pěti lety v Elephant in the Room setkal s velkým úspěchem. Přesto originální Francouzi nezklamali, a i tentokrát se představili s navýsost divadelní show inspirovanou hollywoodskou filmovou produkcí esteticky zasazenou do přelomu 60. a 70. let.

Artisté Cirque Le Roux nejsou pouze akrobaty, jsou i komiky, herci. Výstřední charaktery vypráví poněkud banální příběh tří sourozenců a jejich partnerů, kteří se sejdou ve svém rodném domě na pohřeb své matky. Situace je narušena příchodem tajemného muže (Mason Ames), který údajně srazil jelena. Avšak právě rámování příběhem tvoří nadstavbu, která povyšuje představení ze sledu výstupů na vyšší úroveň. Cirque Le Roux předvádí divadlo, ve kterém je akrobacie jak jazykem, tak i obrazem.

Průvodce děje Philip Rosenberg se představuje jako nadějný hollywoodský herec a partner Bey (Lolita Costet), sebestředné a úspěšné módní redaktorky. Muž, který za 24 hodin zemře. Muž, jehož ekvilibristické umění okouzluje diváky v šapitó elegancí, lehkostí, tanečností i přirozeností. Jako by se jednalo o nejjednodušší věc na světě. Avšak ani ostatní artisté nezůstávají pozadu, Grégory Arsenal coby poněkud prostý Tibou zaujme jak provazochodectvím, tak rozsahem pohybů při ekvilibristice, urostlý Yannick Thomas vyměnil démonický charakter z minulé produkce za roli dobráka, zůstává však (spolu s Amesem) spolehlivým partnerem v lidských pyramidách i párové akrobacii. Ženská část osazenstva, Lolita Costet a Valerie Benoit, ukázala vedle mistrovství závěsné a párové akrobacie i velký komediální talent.

Představení se nevyhnulo obvyklým klišé, které velká část diváctva oceňuje smíchem a potleskem, druhá by se bez nich obešla. Velice populární využívání českého jazyka zahraničními umělci bývá vděčné, delší promluvy jsou ovšem překládané do češtiny na titulkovacím zařízení (ostatně i úvodní titulková pasáž jako vystřižená z filmu je v češtině). Nešetří se ani skřeky a řvaním, které odpovídají daným charakterům postav.

Deer In The Headlights je podobným sukcesem, jako tomu bylo před pěti lety v případě Elephant in the Room. Přesto vystoupení nepůsobí po režijní stránce tak komplexním dojmem. Rozdělení děje do části reálné a snové/posmrtné umožnilo změnit formu vyprávění, a vrcholné akrobatické výstupy na závěsné hrazdě v závěrečné části tak byly vhodně zasazeny do děje, jednalo se však o nepříliš originální přechod. Musím ale dodat, že tuto drobnou výtku vznáším vzhledem k vysoké kvalitě, kterou Cirque Le Roux představují.

Zapomeňte na tradiční cirkus

Jestliže jsem u předchozího vychválila celistvost vyprávění, Don’t Feed The Alligators Compagnie 100 Issues je pravým opakem. Již anotace k představení poodhalila, že se bude jednat o sled výstupů zarámovaných ústředním tématem: „Zapomeňte na tradiční cirkus. Devět artistů svolává uprostřed šapitó směs cirkusu, mangy, antropologie a Bollywoodu. S humorem zpochybňují náš vztah k pohřbům, mýtům a vytváří nový začátek.“

Zejména ve středoevropské realitě se smrtí neumíme příliš zacházet. Ač je smrti a násilí plné umění a pop kultura a extrémní sporty jsou oblíbenou kratochvílí, naše přijímání skonu v reálném životě se stalo tématem, se kterým se neumíme vyrovnat. Právě na tento paradox upozorňují francouzští Compagnie 100 Issues s lehkostí a černým humorem.

Nestává se příliš často, aby nejsilnější složkou novocirkusového představení bylo mluvené slovo. Francouzský soubor se nepokoušel jít cestou laciného humoru vyvolaného neumělou češtinou. Jednou z vystupujících totiž byla česká tanečnice Lenka Kniha Bartůňková, která fungovala jako překladatelka, Promluvy byly plné černého humoru, nadsázky i lehkého nihilismu, nešlo o těžkopádné snahy o hluboké myšlenky. Pasáž z komentované olympiády v umírání přinesla rychlý a svěží sled nápadů a cynismu a dění uprostřed manéže občas připomínalo živou komiksovou adaptaci (výborným okamžikem byla též scéna na závěsném systému inspirovaná asijským bojovým uměním).

Vysokou úroveň měla také hudební a zvuková stránka. Kapelu tvořili sami artisté, do dění jak hudebního, tak i ve skupinovém bollywoodském tanci se zapojil i zvukař, a zpěvačka Julie Moralles dokázala navodit atmosféru zakouřených kabaretů. Šapitó bylo plné vyšívaných obrazů, podlaha manéže se dala rozebrat a fungovala tak jako cesta do podsvětí, občasné rozevírání stanu a krátké výstupy mimo něj (každý sektor diváků byl v těch chvílích svědky jiného dění) jako by odkazovaly k dění v jiných dimenzích.

Ačkoli představení hýřilo zábavnými nápady, punkovou lehkostí a obrovskou sympatií, dojem z večera jsem si odnesla rozpačitý. Rozhodně se nedá říci, že by u artistů chyběla požadovaná kvalita, vynikali zde zejména Mehdi Azema a Aude Martos, výkonem na hrazdě (a asi nejtypičtějším novocirkusovým výstupem) se blýskla Alexia Fremaux. Skvostných artistických výkonů však bylo pomálu, jednotlivé taneční výstupy byly značně nevyrovnané, některé působily jako pouhá časová výplň. Jakmile se zdálo, že se konečně dočkáme artistického výstupu, skončil rychleji, než vůbec začal. Celé show navíc poněkud chyběla gradace. Možná právě v očekáváních tkví hlavní problém této produkce – Compagnie 100 Issues přivezla do Prahy natolik odlišný přístup k novocirkusovému umění, že se v očekávání dechberoucích čísel můžete cítit zaskočeni.

Závěrem k hodnocení pouze malá poznámka. Pokud je na některém místě v šapitó prosba nesedat si, není to pro legraci. Neukáznění diváci, kteří se v průběhu vystoupení přesunou na tato místa, mohou skutečně ohrozit nejen sebe, ale i umělce.

Psáno z představení v rámci festivalu Letní Letná – Deer In The Headlights 19. srpna 2021 a Don´t Feed The Alligators 14. srpna 2021.

Cirque Le Roux: Deer In The Headlights
Původní hudba: Alexandra Strélisk
Režie: Lolita Costet, Charlotte Saliou, Grégory Arsenal, Philip Rosenberg a Yannick Thomas
Choreografie: Brad Musgrove
Kostýmy: Emily L Ockenfels a Clarisse Baudinière
Light design: Herve Dile
Sound design: Jean-Marie Canoville

Compagnie 100 Issues: Don't Feed The Alligators
Režie: Lorca Renoux ve spolupráci s Cyril Pernot a Louison Lelarge
Vedení: Thomas Khomiakoff
Sound design: Simon Remaud
Light design: Etienne Lecoq
Produkce a administrace: Lucile Malapert a Romain Pachot
Scénografie: Valo Hollenstein
Logistika: Marlène Delaire