Marná opatrnost aneb Pokus o přenesení děje do dvacátého století

Marná opatrnost. Foto: Karel Pech.

Premiéra komického baletu Marná opatrnost aneb špatně střežená dcera v Ústí nad Labem je svým způsobem originální svou dramaturgickou koncepcí, která se snažila o přenesení romantického klasického baletu do období dvacátého století. Nevím, co inscenátory k takové koncepci vedlo. Půvabná hudba Louise Ferdinanda Hérolda jistě ne. Byl jsem zvědav, čím mne choreograf a režisér nového nastudování Jiří Horák i scénický a kostýmní výtvarník Aleš Valášek překvapí. A věru, že se tak stalo.

Nevydařený záměr

Choreografie premiérového nastudování Marné opatrnosti aneb špatně střežené dcery se v podstatě vyvíjí v pojetí klasické romantické koncepce, kdy v baletu nechybí duet Kolase a Lízy se stuhou, dřeváčkový tanec Simony, sborový tanec se šátky a další prvky inspirované původní choreografií. Navíc si myslím, že při použití Heroldovy hudby lze stěží očekávat choreografii jinou než vycházející z klasické techniky. Pak mi není jasné, co vedlo inscenátory pro přesun tohoto díla do doby dvacátého století!

Vypadá to, že to bylo přáním výtvarníka Aleše Valáška. Na jevišti totiž stojí automatická pračka, lednička, trouba, šicí stroj. Až na posledně jmenovaný objekt, se jedná pouze o vybavení dokumentující skutečnost, že se děj odehrává ve dvacátém století, jinak nemají na jevišti žádný dějový význam. Ještě horší je situace kostýmů, které jsou inspirovány svazáckými léty 1955–1970. Mama Simona je viditelně chlapem převlečeným za ženu, což přirozeně požaduje klasická koncepce baletu (tuto roli naštěstí zachraňuje skvělý výkon Vladimíra Gončarova). O něco přijatelnější jsou dámské kostýmy, které jsou letně vzdušné, mužské jsou po estetické stránce výrazně nepěkné. Nejhorší a barevně nesourodý oděv má představitel role Alana.

Nevydařil se ani návrh scény ve druhém jednání, kdy vchod a okno jsou umístěny do pravého portálu, tudíž většina publika nevidí důležité akce, které se zde odehrávají. Navíc okno je tak veliké, že nechápu, proč má Kolas problém dostat se do místnosti za Lízou. Další scénografický nonsens je, když chlapci vracející se z pole přinesou místo snopů do místnosti čtyři slámou polepené krychle. Není mi jasné, co si to mama Simona objednala a hlavně jak ty krychle chlapci na poli vyrobili…

Skvělá mama Simona

Začátek představení zahajují malé holčičky z divadelního baletního studia, které podle původního libreta mají hrát spící slepičky na dvorku mamy Simony. Inscenátoři zkomplikovali dětem role tím, že každá holčička ručně tyčkou ovládá dřevěnou slepičku na kolečkách. Je jasné, že snaha osmi děvčátek o tanec s těmito rekvizitami byla marná.

Další zvláštností této inscenace je skutečnost, že do místnosti, kam ukryla Líza Kolase, rozezlená Simona zavře Lízu. To je podle původního libreta naprosto v pořádku, jen je podivné, že když jsou oba milenci odhaleni, tak je Kolas oblečen do bílého svatebního kostýmu. Kde takové oblečení u Simony v komůrce našel?

Co se týče obsazení, výtečný je Vladimír Gončarov v roli mamy Simony. Jedná se nejen o herecký koncert, ale také skvělý taneční výkon – zejména v dřeváčkovém tanci, přestože dřeváky nejsou ve dvacátém století častou obuví. Velmi mne zaujal skvělý taneční a herecký projev Frederiky Kvačákové v roli Lízy. Její partner Róbert Király v postavě Kolase nebyl technicky na stejně dokonalé úrovni, ale partneřinu zvládal dobře.

Největší interpretační problém měl představitel role Alana Lorenzo Colella. Po technické stránce se jedná o velmi dobře vybaveného interpreta. Problém spočívá v naprosto mylném pojetí této role. S láskou a úctou vzpomínám na výkon Lubomíra Kafky v této roli v Národním divadle. Jednalo se o sympatického, milého nešiku, který s vrcholně náročnou taneční technikou usiloval o přízeň Lízy. Ústecký představitel stejné role se o Lízu vůbec neucházel, netančil pro ni, ale s neuvěřitelnou hereckou šarží tančil sám pro sebe a do publika. Podařilo se mu z milé role nesmělého a neúspěšného mladíka vytvořit nekomunikativní méněcenné a slaboduché individuum. Za zmínku stojí Fernando Velasco v menší roli Chlapce s flétnou, který se v tomto sólíčku zviditelnil.

Choreograf Jiří Horák koncipoval většinu baletu v duchu klasické verze, což je skutečnost, která naštěstí této premiéře dominovala. Lízino sólo na konci prvního jednání, taneční dialog Lízy a Simony a duet Lízy s Kolasem i některé sborové scény jsou vyloženě vydařené. Divadelní orchestr pod taktovkou Jana Snítila je doprovázel na velmi dobré úrovni, a tak přispěl k vřelému přijetí nového nastudování Marné opatrnosti u publika.

Psáno z premiéry 16. listopadu 2018, Severočeské divadlo v Ústí nad Labem.  

Marná opatrnost aneb špatně střežená dcera
Hudba: Louis Ferdinand Hérold
Libreto: Jean Dauberval
Režie a choreografie: Jiří Horák
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Dirigent: Jan Snítil Osoby a obsazení:   
Líza: Frederika Kvačáková / Olivia Lenssens   
Kolas: Róbert Király / Salvador Sasot Sellart   
Simona: Vladimir Gončarov / Roberts Skujenieks   
Alan: Lorenzo Colella / Roman Soviar   
Thomas: Vjačeslav Pleškov   
Notář: Vladimir Tácha   
Přítelkyně Lízy: Emmeline Jansen / Mizuho Nagata / Zuzana Novoborská / Eliška
Černohlávková   
Venkovské dívky: Sabína Babišová/ Linda Buňková / Kateřina Kapitánová / Elena
Mazanova/ Ylenia Finotti / Blanka Tasi   
Venkovští chlapci: Roman Soviar / Lorenzo Colella / Fernando Velasco / Francesco Calipari / Pavel Enekeš   Chlapec s flétnou: Francesco Calipari 

Premiéra: 16. 11. 2018