Krutost zahalená v kožichu

Jen z kožichů sálala hřejivost Tentokráte jediný prvek, který vás mohl alespoň obrazně „zahřát“, představovaly mohutné, chlupaté, huňaté kožichy halící těla dvou tanečníků a tří tanečnic. Kožichy však dodávaly lidskému tělu v tomto podání mnohdy zvířecí rozměr, často je na pochybách, že by dění na scéně byl schopen psychicky zralý jedinec. Zkrátka negativní, ale zdařilé. Zlo se přitom protentokrát vybíjelo pouze na ženách. Jediný mužský duet, byť představoval souboj, se paradoxně odehrával v atmosféře vysoké soustředěnosti, klidu a rozvážnosti. Tibor Trulik a Jakub Jeňo se spíše přátelsky popotahovali a chytali za rukávy v přesných ostrých, minimalistických pohybových sekvencích. Jako by to byla pouze příprava na to, co má následovat. Jakmile se dostali do kontaktu s ženou, přestali si brát servítky. Žena jako objekt násilí a uplatnění moci Lenka Rajchmanová, coby notně opilá žena, vrávorá na scéně, klopýtá na pomyslných podpatcích, rádoby svůdně si nanáší rtěnku na rty, aby si ji pak rozmazala po celém obličeji. Extaticky sebou vzápětí třese a máchá hlavou jako na zběsilém rockovém koncertě. Její řádění ukončí Jakub Jeňo. Nekompromisně ji uškrtí, aniž by přitom vykonal kromě stisku paží jediný pohyb. Bezvládné tělo je opřeno o stěnu, oběť ožívá, přijímá nabídnutou injekční stříkačku a její obsah si vstřikuje přímo mezi nohy. Je podmaněná, zneuctěná, odevzdaná. Byť při životě, jako bez duše. Následuje další scéna, kterou slabší povahy rozdýchávají jen stěží. Připomíná hrátky kočky s myší. Tibor Trulik jemně a pomalu uchopí Denisu Benčaťovou za cípy kožichu, aby s ní nekompromisně a vší silou praštil o zem. Tato sekvence se opakuje až do úmoru. Různé úchopy za různé části oděvu, tělo různě letící, vždy se stejným výsledkem – ohlušujícím pádem. Akustický dojem je zesílen mikrofony přidělanými k pěnové podlaze, která jasně lemuje střed dění. Aktéři stojící mimo centrum dění, ale přitom stále na scéně jsou němými svědky násilí a zkoumavého, zvráceného pohledu Trulika. Motiv graduje znásobováním. Rázem padají na zem dvě ženská těla z rukou dvou násilníků. U druhé dvojice (Jakub Jeňo, Marie Knapová) dochází přece jenom ke změně, troufalému pokusu o vzdor, který ale ve výsledku stejně k ničemu není. Tanečnice tentokráte poletuje více v prostoru, doba mezi jednotlivými pády se prodlužuje, tělo je smýkáno, kožich dojem dynamičnosti ještě více zesiluje. Občas přistane tvrdě na zemi i tělo mužské. V závěru přichází na řadu znovu Lenka Rajchmanová, vysvlečená, s mrtvolným pohledem, jako loutka bez života, jejíž zkostnatělé pohyby plně ovládá opět Tibor Trulik. Pokřivenými pažemi, bezvládně za sebou rozbíjí řadu křehkých koulí. Zůstává sama, zborcená. From side of a man. From side of a woman je dílem pro otrlejší diváky. Škoda, že se jich ve Studiu Alta ten den sešlo poměrně málo. Skvělé výkony tanečníků i zajímavé choreografické prvky si svou pozornost určitě zasloužily. Recenze je psána z představení v rámci festivalu Hybaj ho! 6. října 2014, Studio Alta. From side of a man. From side of a woman Choreografie: Jozef Fruček
Hudba: Vasilis Mantzoukis
Scénografie: Jozef Fruček
Kostýmy: Marek Gašpar Šafárik
Světelný design: Ján Čief a Jozef Fruček
Světová premiéra: 15. 10. 2013