Holešovické Studio Alt@ hostilo 18. prosince 2009 představení s názvem Baga-Basta, dodatek či také finále festivalu česko-slovenského současného tance Hybaj ho!, který se konal o dva měsíce dříve. Dílo tanečníků Milana Tomášika (Slovensko, Slovinsko) a Alexandera Gottfarba (Švédsko, Rakousko) s živým doprovodem violoncellisty Nikolause Herdieckerhoffa (Německo) bylo mozaikou poskládanou z několika výstupů, v kterých se objevovaly některé spojující prvky, ale které se jinak jevily jako dost různorodé.
Ze začátku byl pohyb na jevišti spíše minimální. Tanečník v předklonu, který měl paže propletené kolem nohou, připomínal nějaké podivné stvoření a podobný dojem pak vzbuzovaly tři nahrbené postavy zády k divákům, které se přeskupovaly z místa na místo, narážely do sebe a zase se posouvaly, jako když sledujete buňky pod mikroskopem. Divák s napětím očekával, kam svým minimalistickým pojetím tvůrci míří. Bude Baga–Basta zahloubaným dílem? Chyba lávky, tvůrci v programu slibují, že Baga-Basta je mírně naivní, spontánní a hravý stav, a především že ke všem svým činům mají optimistický přístup. Představení skutečně působilo optimistickým, hravým a nezatěžkaným dojmem. Po zemi se plazili tvorové poháněni svými bleskově cupitajícími chodidly, postupně zaplouvali do zákulisí, z paravánu vykukovala tanečníkova hlava… Po výstupech, v kterých se interpreti spokojili se sporostí pohybu, se naplno roztančili. Velká energičnost, brysknost pohybů, přesnost v sekvencích unisono. O svých pohybových kvalitách nemuseli dlouho přesvědčovat. Dobrou náladu, která v sále vládla, pak ještě zvedl nečekaný taneční výstup na hit skupiny ABBA, který svou choreografií poněkud kontrastní k předchozímu tanci pozvedával koutky úst diváků.
Neodmyslitelnou součást představení tvořil velmi působivý živý hudební doprovod Nikolause Herdieckerhoffa, který se kromě hry na violoncello také několikrát přidal k pohybu tanečníků. Stejně jako se pohyb vyvíjel mnohdy překvapivým směrem, Nicolaus Herdieckerhoff také nešetřil na rozmanitosti hudby. Vyvrcholením pak bylo jeho elektronické sólo.
Spojujícím prvkem představení byl jednak motiv sumo a jeho základní pozice, které se mezi pohyby často objevovaly, jednak motiv oblečení (jednotlivé kusy oblečení či šatní ramínka), jehož souvislost s ostatním děním nebyla příliš evidentní. Pokud se divák nechtěl zabývat jejím hledáním, oblečení při nejmenším posloužilo jako zajímavý vizuální prvek představení. Škoda, že se více nepropojil s tancem.
Nechat otevřený prostor pro interpretaci byl podle textu v programu záměr představení. To se tvůrcům Baga-Basta určitě podařilo. Divák nedostal vše „naservírováno“ a vysvětleno, neodcházel však s pocitem, že je zavalen dilematy, která by ho tížila více než by si přál. Můžeme doufat, že prosincové hostování Baga-Basta v Čechách nebylo tím posledním a diváci budou mít znovu možnost hledat mezi roztodivnými výjevy, energickým tancem, hudbou a oblečením létajícím vzduchem další vysvětlení.
Psáno z představení 18. prosince 2009.
Ze začátku byl pohyb na jevišti spíše minimální. Tanečník v předklonu, který měl paže propletené kolem nohou, připomínal nějaké podivné stvoření a podobný dojem pak vzbuzovaly tři nahrbené postavy zády k divákům, které se přeskupovaly z místa na místo, narážely do sebe a zase se posouvaly, jako když sledujete buňky pod mikroskopem. Divák s napětím očekával, kam svým minimalistickým pojetím tvůrci míří. Bude Baga–Basta zahloubaným dílem? Chyba lávky, tvůrci v programu slibují, že Baga-Basta je mírně naivní, spontánní a hravý stav, a především že ke všem svým činům mají optimistický přístup. Představení skutečně působilo optimistickým, hravým a nezatěžkaným dojmem. Po zemi se plazili tvorové poháněni svými bleskově cupitajícími chodidly, postupně zaplouvali do zákulisí, z paravánu vykukovala tanečníkova hlava… Po výstupech, v kterých se interpreti spokojili se sporostí pohybu, se naplno roztančili. Velká energičnost, brysknost pohybů, přesnost v sekvencích unisono. O svých pohybových kvalitách nemuseli dlouho přesvědčovat. Dobrou náladu, která v sále vládla, pak ještě zvedl nečekaný taneční výstup na hit skupiny ABBA, který svou choreografií poněkud kontrastní k předchozímu tanci pozvedával koutky úst diváků.
Neodmyslitelnou součást představení tvořil velmi působivý živý hudební doprovod Nikolause Herdieckerhoffa, který se kromě hry na violoncello také několikrát přidal k pohybu tanečníků. Stejně jako se pohyb vyvíjel mnohdy překvapivým směrem, Nicolaus Herdieckerhoff také nešetřil na rozmanitosti hudby. Vyvrcholením pak bylo jeho elektronické sólo.
Spojujícím prvkem představení byl jednak motiv sumo a jeho základní pozice, které se mezi pohyby často objevovaly, jednak motiv oblečení (jednotlivé kusy oblečení či šatní ramínka), jehož souvislost s ostatním děním nebyla příliš evidentní. Pokud se divák nechtěl zabývat jejím hledáním, oblečení při nejmenším posloužilo jako zajímavý vizuální prvek představení. Škoda, že se více nepropojil s tancem.
Nechat otevřený prostor pro interpretaci byl podle textu v programu záměr představení. To se tvůrcům Baga-Basta určitě podařilo. Divák nedostal vše „naservírováno“ a vysvětleno, neodcházel však s pocitem, že je zavalen dilematy, která by ho tížila více než by si přál. Můžeme doufat, že prosincové hostování Baga-Basta v Čechách nebylo tím posledním a diváci budou mít znovu možnost hledat mezi roztodivnými výjevy, energickým tancem, hudbou a oblečením létajícím vzduchem další vysvětlení.
Psáno z představení 18. prosince 2009.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace