Tanec

Jan Razima je umělecký šéf Dočasné Company, která nemá na české taneční scéně obdoby. Jde o kolektiv mladých tvůrců, kteří se ve své tvorbě snaží reflektovat dobu, ve které žijí. 

Felliniho La Strada (Silnice), film z roku 1954, zažívá v tomto roce překvapivou taneční renesanci. Svou verzi chystá Jiří Bubeníček pro Pražský komorní balet, stejného tématu se v Londýně chopila Alina Cojocaru.

Dance On je nový vzdělávací projekt na Nové scéně, který zahrnuje otevřené lekce, individuální tréninky a choreografickou laboratoř, v jejímž rámci lze objevovat zrod nové tvorby.

Syndrom vyhoření patří mezi typické civilizační choroby. Tento zákeřně plížící se fenomén vyčkává poměrně dlouho, než se rozvine na plné obrátky.

Letošní, v pořadí 52. ročník mezinárodní baletní soutěže Prix de Lausanne zná od soboty 3. února své vítěze. Z dvacítky finalistů si devět mladých tanečnic a tanečníků odneslo stipendia na jedné z vybraných partnerských baletních škol.

Janáčkovo divadlo v Brně hostilo poslední lednovou sobotu jednu z nejvýraznějších, a dle diváckých ohlasů také nejmilovanějších, tváří současné světové baletní scény. Marianela Núñez, primabalerína londýnského The Royal Ballet, vystoupila spolu s prvním sólistou téhož souboru Reecem Clarkem v rámci komponovaného večera Balanchine.

Choreografka a tanečnice Simona Machovičová ve spolupráci se 420PEOPLE uvede Pulps, ve kterém zachycuje reálné vnímání a prožívání lidských emocí napříč mezilidskými vztahy.

Úvodní setkání semináře Základy tanečního managementu, který se na katedře tance rozběhl teprve před pár lety, trávíme se studenty choreografie vždy diskuzí nad tím, kdo to vlastně manažer je. 

Benefiční představení s názvem Vstupenka, která pomáhá českému tanci, se v závěru loňského roku konala v šesti českých a moravských divadlech. Baletní soubory Národního divadla v Praze, Národního divadla v Brně, Moravského divadla Olomouc, Divadla F. X. Šaldy v Liberci, Jihočeského divadla...

Publikace Mapování 2022 – taneční vzdělávání a zřizované soubory se věnuje zhruba s pětiletým odstupem situaci na konzervatořích a některých vysokých školách, v baletních a tanečních souborech zřizovaných divadel a v jediném poloprofesionálním souboru lidového tance Ondráš.

Pražský komorní balet chystá celovečerní inscenaci světoznámého tanečníka a choreografa Jiřího Bubeníčka a výtvarnice Nadiny Cojocaru.

Vypadá to, že česká taneční scéna opět prokazuje náchylnost ke dvěma tendencím, které ji, a tím i její osud, charakterizují: na jedné straně sklon upírat pozornost k tomu, co není podstatné, na druhé nereflektovaná zahleděnost do sebe.