Diskuze k tématu:
Alenka v říši divů – Nepochopení Carrollova příběhu

Většina známých a úspěšných autorů zastává názor, že recenze na svá díla, v rámci duševního zdraví, nečte, natož aby na ně reagovala. Již teď, když toto píšu, v hloubi duše vím, že je to chytřejší názor. Přesto mi to ale nedá. V mé profesi – advokacii – máme vcelku přísná pravidla týkající se konfliktu zájmů. Pokud mé zájmy nebo zájmy mých klientů jsou nebo potencionálně mohou být v rozporu se zájmy jiného klienta, musím jeho obhajobu odmítnout. Zatímco pro advokacii jsou tato pravidla stanovena zákonem, v jiných odvětvích mají pouze etickou rovinu (viz. například etický kodex Syndikátu novinářů ČR, z.s.). Myslím si, že osoba, která se v nedávné době dostala do konfliktu s autorem, by neměla psát recenzi na jeho dílo, protože tento osobní konflikt se v recenzi chtě nechtě projeví. O jaký konflikt se zde jedná, nemíním specifikovat, pan Wiesner to dobře ví. Jeho jednání považuji za jasný rozpor s novinářským etickým kodexem.
Předem podotýkám, že jsem se podílel na libretu a že moje žena je choreografkou díla, ani můj názor proto nemůže být objektivní. Zároveň neupírám panu Wiesnerovi právo na jeho osobní názor, byl bych ale nerad, aby osobní antipatie pana Wiesnera odradily diváky od návštěvy představení. Jeho recenze naštěstí v mnoha ohledech podkopává sebe sama.
Pan Wiesner nejvíce kritizuje libreto, když sám v Alence v říši divů vidí pouhou pohádku „Od začátku do konce se jedná o snový fantazijní příběh malého děvčátka“. Byť je tento dětský pohled legitimní a i jako pouhá pohádka Carollovo dílo určitě obstojí, jedná se o podle mne o pohled omezený a nesprávný. Za prvé, Alenku v říši divů nenapsalo malé děvčátko, ale dospělý matematik po své třicítce. A za druhé i z obecného hlediska je trochu úsměvné vyčítat někomu, že v příběhu vidí více než jen to, co je na povrchu. Stejně jako např. v Exuperyho Malém princi můžeme vidět pouze hezkou pohádku o malém človíčku z kosmu nebo v něm můžeme hledat více (a dost možná i více než samotný autor zamýšlel), můžeme tak přistoupit i k Alence v říši divů. O Alence v říši divů bylo napsáno bezpočet filosofických a literárních studií pokoušejících se o její interpretaci, několik jsme jich při přípravě libreta četli. Oficiální interpretace autora – matematika Charlese Lutwidga Dodgsona (píšícím pod pseudonymem Lewis Caroll) ale neexistuje. Známo je jen to, že příběh C.L. Dogson vyprávěl a sepsal pro dvanáctiletou Alice Pleasance Liddell. Osobně je mi proto blízká interpretace příběhu jako alegorie na život a na to, co čeká mladou dámu při dospívání v usedlé Viktoriánské Anglii, v Anglii, kde panovalo řadu předsudků a kde společnost očekávala, že každý se bude chovat v souladu s často absurdními normami chování. Dospívání je přitom obdobím komplikovaným, obdobím změn, změn v životě, změn ve vztahu k rodičům a obecně obdobím vzpoury proti autoritám včetně rodičů. To vše v příběhu vidím, a to jsme se snažili zapracovat i do libreta a částečně dovysvětlit i v programu. Zda se to podařilo, ať posoudí divák. Nemyslím si ale, že jsme nepochopili Carollovo dílo, jak se nám snaží naznačit pan Wiesner, akorát se snažíme o trochu hlubší porozumění a uměleckou koncepci, než jakou nabízí interpretace pana Wiesnera. Koneckonců možná i pan Wiesner by záměr více pochopil, kdyby jen trochu chtěl a kdyby se na představení podíval, místo toho, aby si celé představení skloněn psal poznámky.
Libreto samozřejmě nekopíruje příběh Alenky v říši divů doslovně, v rámci dramatického ztvárnění něco vynechává a něco přidává. Ve většině věcí, co pan Wiesner vytýká, se ale zrovna libreto drží předlohy a jeho výtky tak nejsou namístě. Například Bílý králík je i v Carollově díle přímým pojítkem mezi realitou a snem. Nebo pokud se alespoň trochu zamyslíme nad postavou Alenky ve srovnání s tradičními pohádkami, kde jsou princové, princezny a jiné postavy součástí pohádkového světa a bojují se zlem, dojdeme k závěru, že postava Alenka je skutečně jiná. Alenka nemá jasného protivníka zosobňujícího zlo a není z pohádkového světa. Nad tím, co vidí, žasne. „Divoucnější a divoucnější!“ je jednou z nejznámějších citací z díla a právě toto střetnutí reálného a pohádkového světa a odstup Alenky od pohádkových postav činí příběh Alenky výjimečným. Ano, Alenka skutečně například sní houbu, jak píše pan Wiesner, to jí ale ještě nedělá hybatelem událostí. Alenka přichází a zase odchází z jednotlivých scén pohádkového světa, které existovaly i před tím, než do nich vstoupila. Rovněž pokud se týká konce, tak zásadním momentem knihy není až tak probuzení Alenky sestrou, kterou to část jsme v rámci dramatičnosti skutečně vynechali, ale spíše její emancipace v pohádkovém světě. Alenka sebere odvahu, postaví se Královně a zvolá: „Kdo si z vás bude něco dělat!“ „Vždyť jste jen hromádka karet!“. Pan Wiesner používá ve své recenzi silná slova typu „bludná představa choreografky“, ale asi by si spíš měl sám knihu znovu přečíst, neboť dětské vzpomínky jsou často matoucí.
Přehmatů v recenzi pana Wiesnera je bezpočet. Namátkou, rodiče Alenky sice mají šaty, ale skutečně ne dobové. Viktoriánská dobová móda vypadá, pane Wiesnere, jinak. Výtka, že „by si takto situovaná rodina měla na prvním místě koupit boty“ je pak v kontextu tanečního představení vysloveně úsměvná.
Závěrem chci říci, že negativní recenze je pro autory bolestivá, pokud je ale odborná a má rozumné argumenty, tak se z ní chytrý autor poučí. Zde se ale nemohu zbavit dojmu, že z této recenze více mluví osobní zášť než profesní zhodnocení, o logičnosti výtek pak již vůbec nemluvě. To považuji za neetické a je smutné, že takto jedná docent AMU. Osobně jsou pro mě důležité názory lidí, kterých nebo jejichž práce si vážím. Pana Wiesnera moc neznám a o jeho práci vím jen z doslechu, a tak se mě zas příliš jeho kritika nedotýká, vadilo by mi ale, kdyby odradila diváky a zhatila tak práci řady lidí.

Dobrý den!
Jmenuji se Margarita Cibulková a jsem milovník baletu. Dovoluji si vyjádřit svůj pohled na představení "" Alenka v říši divů"" - premiéra v Šaldově divadle v Liberci - pěkné !! Dodám- velmi pěkné pro mladou režisérku a zároveň choreografku.Její profesní život dobře začíná. Představení je dokreslené vhodně vybranou hudbou akostými.Příběh je zpracován modernějším pojetím tak, aby byl srozumitelný i dětem.Děkuji.