Vzpomínka na Gustava Voborníka

Ludas Matyi - 10.03.1961 Otto Šanda (Ludas Matyi), Gustav Voborník (Hajduk). Foto J. Svoboda. Archiv ND.

Tanečník, choreograf a pedagog Gustav Voborník se narodil 13. března 1929 ve Strakonicích a dnes by oslavil devadesáté narozeniny. Během svého života vystřídal řadu působišť. Byl v angažmá v Československém státním souboru písní a tanců (1948–1959), tanečníkem v Národním divadle v Praze (1956–1966), šéfem baletu, choreografem a sólistou v Ústí nad Labem (1966–1968), sólistou Laterny magiky (1968/1969), šéfem baletu v Plzni (1968–1981) a vedoucím taneční složky a choreografem Československého státního souboru písní a tanců (1981–1990). Jako folklorní tanečník měl vedle mužného temperamentu a přitažlivého jevištního zjevu i vrozenou pohybovou noblesu, již uplatnil v baletních angažmá. Z rolí jmenujme Šándora ve Zbojnickém ohni (1958), Námořníka v Baladě o námořníkovi a Corregidora v Třírohém klobouku (1966), Gireje v Bachčisarajské fontáně (1967), titulní postavu v Podivuhodném mandarínovi (1969) či Šahriara v Šeherezádě (1972).

V roce 1963 absolvoval studium choreografie na DAMU, které se také v dalších letech věnoval. Jako žák Jiřího Němečka stavěl na základech promyšlené dramaturgie a solidního kompozičního řemesla. Voborníkovy inscenace se vyznačovaly přehledností, srozumitelností, nekomplikovaností a neokázalostí. Byl citlivý k požadavkům a možnostem interpretů a jako znalec folkloru měl blízko k baletům opírajícím se o lidové prostředí. Z jeho rozsáhlé tvorby uveďme například baletní inscenace Viktorka (Ústí n. Labem 1966, Plzeň 1971), Podivuhodný mandarín (Ústí nad Labem 1967, Plzeň 1970), Petruška (1971), Popelka (1973), Čert na vsi (1973), Gajané (Plzeň 1975, Brno 1986), Carmen (1976), Anna Karenina (1977); z tradičních titulů Louskáček (1974), Giselle a Marná opatrnost (1979); z domácích novinek uvedl v Plzni Slunečnici (1976), Buratina (1978), Nokturno u fontány (1980) či Radegasta (1989); z prací pro ČSSPT například taneční baladu Volání hory (1988) a Střevíček pro lásku (1989). Za televizní inscenaci Slovanských tanců (společně s M. Moravcovou) získal 1. cenu na televizní soutěži Intervize 1975. Byl manželem tanečnice Darii Voborníkové. Gustav Voborník zemřel 24. listopadu 2011 v Praze.

Svou vzpomínku na Voborníka připojil také Jiří Žalud, dlouholetý sólista Divadla J. K. Tyla v Plzni:
„Gustav byl především velice solidní člověk, příjemný kolega, prostě zapálený pro věc. Jeho silnou stránkou byla znalost folklóru. Bylo to dáno tím, že vlastně ,vyrostl‘ ve Státním souboru písní a tanců, no a z toho často čerpal. Když mu bylo nabídnuto místo šéfa baletu v Plzni (po tragicky zesnulé Věře Untermüllerové), nejprve dokončil svůj závazek s Laternou magikou v San Antonio a pak teprve nastoupil. Po dobu jeho nepřítomnosti jsem ho vedl já (6 měsíců). Hned po svém nástupu inscenoval Slovanské tance, které měly obrovský úspěch a stejně tak úspěšné byly tance v Prodané nevěstě. Ty byly dokonce použity ve stejné podobě v následujícím inscenování Prodané nevěsty. Jak už jsem řekl, byl velmi vstřícný a velmi příjemně se s ním pracovalo. Měl snahu a byl velmi otevřený žánrově rozmanitému a bohatému repertoáru. Když se například rozhodl inscenovat Giselle, neváhal nahlédnout do originálních popisů a podle nich vytvořit několik variací. Bohužel se mu nevyhnuly ani střety s režimem a později ani zdravotní problémy. Ale jednoduše řečeno: Byl to výbornej chlap!“

Zdroje:
Rozhovor s J. Žaludem
Zdroj: HOLEŇOVÁ, Jana. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.