Poluninova škola šokování aneb Nedělejme z idolů morální vzory

Poluninova škola šokování aneb Nedělejme z idolů morální vzory

Autor Barbora Truksová

Jako osoba skrz naskrz politická jsem se v psaní pro Taneční aktuality vždy vyhýbala tématům, která by politikou zaváněla. Tentokrát se toho nevyvaruji a může za to jistý tanečník ukrajinského původu.  

Zlobivý chlapec baletu Sergej Polunin opět rozvířil stojaté vody tanečních sociálních sítí, obvykle sloužících ke sdílení krásných těl v elegantních pózách.  A to způsobem, který je násobně dramatičtější než dřívější tweetování o alkoholových a drogových dýcháncích. 

Tentokrát dal totiž Polunin na Instagramu najevo své politické preference. A jak jinak než okázale – nápis o lásce, o světle, o dobru. Zaťatá pěst a vytetovaný portrét Vladimira Putina.

Je to šok? Nikoli. Příspěvky oslavující ruského prezidenta se na Poluninově instagramovém účtu objevovaly už dříve, stejně jako vytetované portréty pro něj důležitých osob. Mimochodem – podobně jako motivy, které by odborníci zařadili k symbolům blízkým ruské krajní pravici.

Polunin je pro řadu lidí milovaným vzorem a mnohé se přecházelo. Fotografie s Putinovým portrétem přesto odstartovala sérii šokovaných komentářů, od fanoušků, Ukrajinců, ale i překvapených spolupracovníků. A jen několik dní poté, co Rusko zajalo v Kerčském průlivu ukrajinské lodě, přišel další post, tentokrát fotka nového pasu Sergeje Polunina. Ruského. S komentářem: „Soon we will be together again.“

Tak jako Polunin, i my si rádi vytváříme idoly hodné následování. V mé sociální bublině tato demonstrace podpory Ruska ve dnech, kdy Ukrajina vyhlásila válečný stav, vyvolala silnou vlnu zklamání. Myslí to vážně? Zase bere drogy? Naboural se mu někdo do účtu? Na jednu stranu, tanečník by neměl být hodnocen na základě svých životních názorů, ale na základě toho, co tvoří. Na straně druhé, právě umění je spolu se sportem nejsnadnějším nástrojem k šíření propagandy. 

Jak něco takového tedy přijmout? Možná jen přestat veřejně činné osoby přeceňovat a chtít od nich, aby pro nás byly morálními vzory. Anebo na „badboye“ reagovat způsobem, jaký zvolil Daniil Simkim. Vyfotografoval se totiž ve stejné pozici, ukázal hruď i zaťatou pěst… jen ten portrét nahradila samolepka s Medvídkem Pú a nápis: „Can I be the good boy of ballet?“

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.