S Richardem Balousem o nonverbálním umění

Richard Balous

Autor Alexej Byček

Co bylo podnětem vytvořit festival nonverbálního divadla a jak vůbec vnímáte toto označení?
Nonverbální divadlo je takový zvláštní pojem, který se teď v souvislosti s festivalem snažíme etablovat. Ne, že by tady nikdy nebylo, pro mě je v jeho historii důležitá například Pantomima Alfreda Jarryho, která se vymykala pantomimě, jak ji zde zavedl Ladislav Fialka. Ale co se týče současného nonverbálního divadla, my jsme v La Fabrice zkoušeli uvádět klaunské představení, které se jmenuje Leo (o tom jsme psali zde – pozn. red.) a pro mě zrovna tato inscenace nejvíc odpovídá tomu, co je současné nonverbální divadlo: není to jednoznačná pantomima, propojuje moderní technologie, hraje si s lidskou představivostí. Příjemné samozřejmě je, že je to jazykově bezbariérové.

Jaký byl tedy impulz k vytvoření festivalu?
Já nevím, byl to nápad. My jsme dlouho přemýšleli nad vytvořením festivalu, protože jsme divadlo, které k tomu má jako jedno z mála podmínky – máme dva sály, zázemí, dost velké prostory. Takže o nějakém festivalu jsme přemýšleli už asi tři roky dozadu. Letos se koná poprvé a příští rok doufáme, že se nám podaří festival roztáhnout na celou Prahu 7, propojit s dalšími prostory, které tady jsou. Máme takovou vizi, že by sedmička byla „art district“, koneckonců je tady galerie DOX, vedle nás jsou kryptoanarchisté (centrum Paralelní Polis – pozn. red.), tak že by se ty věci propojily.

Jaké je zaměření festivalu ve srovnání s běžnou dramaturgií La Fabriky? Liší se, nebo je to podobné?
My jsme se spojili s Wolfgangem Hoffmannem, což je jeden z nejznámějších promotérů, působících v Berlíně, který nám doporučil inscenace do zahraniční části a vybral opravdu skvělé soubory, které oplývají cenami, přízní diváků a stovkami repríz. Českou sekci si vzala na starost moje kolegyně Jovanka Vlčková. Inscenací, kterou jsem do programu opravdu chtěl, je Poslední trik Georgese Mélièse Divadla Drak, kterou pravidelně uvádíme, protože má opravdu světové parametry. Ještě jsme chtěli dát šanci mladým a propojit tu celou oblast, proto budeme pořádat také studentský večer Best of Nonverbal HAMU a obnovené představení Study studentek katedry pantomimy.

Jak vnímáte školství v oblasti nonverbálního divadla?
My školství reflektujeme tak, že se díváme po lidech, kteří jsou talentovaní a zapálení pro věc, kteří ještě nemají ta velká jména a jsou ochotní na sobě pracovat. Pravda je, že je to čím dál tím těžší. Já třeba obdivuji partu lidí z Divadla Drak, kteří přestože už jsou zavedení, tak dokážou stále skvěle pracovat. Možná je to i tím, že jsou dál od Prahy a nehrají pořád v nějakých seriálech a podobně. My se snažíme vytvořit homogenní partu mladých lidí, dát jim podmínky pro hraní, ale je důležité, aby byli skutečně ochotní pracovat.