V pořadí třetí celovečerní show taneční skupiny Dance 2 XS Urbanite vol. III slibovala velkolepý zážitek již díky místu svého uvedení – proslulé Laterně Magice. Urbanite přivedla do budovy zašlé slávy i dnešní nejmladší taneční generaci, zvyklou na klubová či industriální prostředí. Ve dvou večerech dokázala bezprostředně skloubit svět současného populárního tance s prostorem velkého divadla, jehož nejslavnější léta jsou už jen zářivou minulostí, díky níž stále neztrácí svou prestiž. Pomineme-li však veškeré předsudky vůči jednomu i druhému, bylo Urbanite představení jako stvořené pro profesionální a flexibilní scénu, jakou Laterna Magika stále je.
Česká pobočka světové taneční organizace Dance 2xs se za 4 roky své existence vypracovala na jednu z nejlepších českých skupin zaměřených na street dance či hip hop. Kombinuje ale také mnoho jiných stylů jako modern jazz, R n B či break dance. Ve své show Urbanite vol. III předvedla Dance 2xs publiku v jednotlivých fázích svého vývoje do současnosti, počínaje rychlými průřezy historií jednotlivých členů a jejich tanečním zázemím. Celým večerem nás prováděla postava Času v podání bláznivého a vtipného moderátora Marka Gregera, který byl jediným pojítkem jednotlivých částí. Sled tanečních výstupů, tvořených jak členy skupiny, tak hostujícími choreografy, kopíroval časovou osu a vykreslil Dance 2xs jako vyvíjející se těleso, které se nebojí žádných tanečních stylů, jejich míchání ani přetváření. Přestože jednotlivé ukázky spíše hýřily nápady než jejich výraznějším tanečním rozvedením, kvalita choreografie, interpretace i dramaturgie svědčila o stoupající profesionalitě fungování souboru. Atmosféra sálající z jeviště odrážela míru zapálení a nadšení, které pohltilo beze zbytku i celé hlediště. Dynamickému průběhu večera hodně napomáhala zdařilá projekce (Jan Loukota) a light-design (Petr Kout), které s daným prostorem přirozeně souzněly. Bohužel této úrovni naprosto neodpovídal amatérský hudební střih, který rušil ucelené dojmy z tanečních choreografií a připomínal spíše styl špatné módní přehlídky. Useknuté hudební skladby tím ještě zdůrazňovaly již tak dosti časté „převlekové pauzy“, s jejichž maskováním či oprávněním si dramaturgie příliš hlavu nelámala. To celkové plynulosti večera moc nepomohlo. Nenáročné publikum ale naštěstí kompaktní představení ani nečekalo, nevadila mu ani roztržitá koncepce celého večera, snažící se za každou cenu slepit různobarevné střípky kaleidoskopu do jednoho obrazu.
Dance 2xs nevypadá jako skupina, která by usnula na svých prvních vavřínech, a tak se s uspokojením nad dosavadními výsledky můžeme těšit i z očekávání dalšího pokroku, který by Dance 2xs určitě přinesl nejen tuzemské uznání.
Česká pobočka světové taneční organizace Dance 2xs se za 4 roky své existence vypracovala na jednu z nejlepších českých skupin zaměřených na street dance či hip hop. Kombinuje ale také mnoho jiných stylů jako modern jazz, R n B či break dance. Ve své show Urbanite vol. III předvedla Dance 2xs publiku v jednotlivých fázích svého vývoje do současnosti, počínaje rychlými průřezy historií jednotlivých členů a jejich tanečním zázemím. Celým večerem nás prováděla postava Času v podání bláznivého a vtipného moderátora Marka Gregera, který byl jediným pojítkem jednotlivých částí. Sled tanečních výstupů, tvořených jak členy skupiny, tak hostujícími choreografy, kopíroval časovou osu a vykreslil Dance 2xs jako vyvíjející se těleso, které se nebojí žádných tanečních stylů, jejich míchání ani přetváření. Přestože jednotlivé ukázky spíše hýřily nápady než jejich výraznějším tanečním rozvedením, kvalita choreografie, interpretace i dramaturgie svědčila o stoupající profesionalitě fungování souboru. Atmosféra sálající z jeviště odrážela míru zapálení a nadšení, které pohltilo beze zbytku i celé hlediště. Dynamickému průběhu večera hodně napomáhala zdařilá projekce (Jan Loukota) a light-design (Petr Kout), které s daným prostorem přirozeně souzněly. Bohužel této úrovni naprosto neodpovídal amatérský hudební střih, který rušil ucelené dojmy z tanečních choreografií a připomínal spíše styl špatné módní přehlídky. Useknuté hudební skladby tím ještě zdůrazňovaly již tak dosti časté „převlekové pauzy“, s jejichž maskováním či oprávněním si dramaturgie příliš hlavu nelámala. To celkové plynulosti večera moc nepomohlo. Nenáročné publikum ale naštěstí kompaktní představení ani nečekalo, nevadila mu ani roztržitá koncepce celého večera, snažící se za každou cenu slepit různobarevné střípky kaleidoskopu do jednoho obrazu. 
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace