Pouto, které spojuje dva lidi, může být neviditelné, a přesto pevné, vášnivé, a přesto křehké, toužené, a přesto svazující. Je vzájemné, a přesto jej každý vnímá po svém, je podmíněné druhým, a přesto jej někdy vidí jen jeden. Je nedotknutelné, a přesto reálné, dotýká se nás, a přesto existuje jen v našem vědomí. Jednotlivé vztahy se do sebe splétají jako nitky, které utkávají náš život, naše místo ve společnosti.
The Twin, představení „o muži, který byl dva, o mužích, kteří byli jeden“, je metaforou našich každodenních zážitků.
Dva nerozluční bratři, kteří bez sebe nemohou udělat ani krok, nás provádí svou každodenní rutinou žebrání v malém přístavu. Cestu jim zkříží mladá dívka, pracující na ulici, do které se jeden z nich zamiluje. Ani ona však není na světě sama, hlídá ji mystický faun v lodičkách a s parohami a platonické vztahy jen zaplétají smutnou a šedou pavučinu. Právě on je nakonec iniciátorem radikálního řezu a podivného „happy-endu“.
Představení souboru KREPSKO nevypráví příběh, představuje spíše sled surrealistických obrazů. Pracuje s atmosférou podvědomých asociací, s portréty emocí. Vynikající práce světel (Martin Špetlík) vytváří z prostoru NoDu mnoho plastických zátiší, která se jako pod hledáčkem kamery přibližují a vzdalují. K téměř filmovým střihům, kdy se scény přirozeně prolínají jedna přes druhou, výrazně přispívá i do detailu promyšlená práce se zvukem a výběr hudby. Dojemný úvodní dialog dvou loutek připomíná pevnou ruku osudu, jehož tragikomický scénář si píšeme sami. V režii Linney Happonen se postavy jako vlastní karikatury doslova rodí z kartonových krabic, herci jedinečně vyvažují poetiku námětu komickým projevem, který nepotřebuje slova. Žánr nonverbálního fyzického divadla dokáže oslovit diváky různých kulturních i společenských prostředí. O to více se vtiskne do paměti krátká písnička, která vtipně kondenzuje absurditu celého námětu.
V dnešní postmoderní době, kdy individualismus dominuje životnímu stylu, je inscenace The Twin aktuálním vykřičníkem v problematice vztahů, zabaleným do příjemně humorného podání.
Recenze psána ze dne 14. března 2009.
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu